Španělsko a Maroko

4.4. – 20.4. 2012

Spain and Morocco pictures - Tady jsou fotky ze Spanelska a z Maroka                                                                                                  Back to main page - Zpátky na hlavní stranu

Do Španělska letíme na lyže , abychom stihli ještě poslední sníh , než zavřou sjezdovky . Letíme přes Káhiru do Barcelony , kde hned na letišti půjčujeme auto a vyrážíme na severozápad směr největší španělské horské středisko Baquiera Beret . Byť mám GPS a vytsknutý itinerář z gůglu , hned po vyjetí z Barcelony díky nějaké uzavírce trochu zajíždíme a ztrácíme čas , který nám bude v závěru naší původně plánované 4 hodinové jízdy  chybět . Píšu plánované , tedy z gůglu , ovšem ujeďte přes 300 km sice z části po dálnici , ale bez přestávek a s posledními asi 150 km v horských silnicích za 4 hodiny . Trvalo nám to čisté jízdy 5 hodin , s přestávkami o hodinu déle . Takže na místě jsme po desáté večer , než se ubytujeme , v posteli jsme po jedenácté … Ráno jdeme dát Tobíka do školky , kterou jsme zabukovali přes internet , i když domluva se Španěly byla hrozná , ve školce se ale bavíme s ostatními rodiči , kteří právě přivedli své male ratolesti a školku moc chválí … takže si můžeme vypůjčit vybavení na lyžování všichni tři . Ceny jak za půjčení tak i za skipasy stejné jako v Alpách .Tobík je ve školce do 3. hodiny odpolední , Ivča ho jde vyzvednout , my s Páťou ještě lyžujeme . Sjezdovky jsou dlouhé , dnes nebyly moc upravené , je pátek . Jakmile končíme , už vyjíždí rolby a zítra to bude o něčem jiném . I s azurově modrou oblohou , pohádka . 3. Den je zakaboněno , Ivča jde s Páťou už na svah , já vezu Tobíka opět do školky , dáváme si sraz na naší oblíbené , ale docela vzdálené sjezdovce mezi Baquierou a Bonaqua . Protože nahoře je docela mlha , a jak na potvoru nám klekla mobilní síť , máme stále naše SIM karty ze Saudi , já jedu přes mlhu na smluvené místo nevěda , že Ivča s Páťou tam nejeli a zůstali na sjezdovkách poblíže Baquiery . Na smluvené sjezdovce si prožívám hotové peklo , nikdo na ní není , teda kromě obsluhy zalezené v boudách , ptám se jich , jeslti neviděli paní s dítětem, už chtěli vyhlásit pátrání , zastavil jsem je , že bych se s nimi opět spojil v případě nouze . Dolů jedu doslova v mléku , nic horšího na snowboardu jsem ještě nezažil , viditelnost jen na snowboard pode mnou , ovšem kde je nahoře a kde dole na prknu v mléku nejde odhadnout , takže na zemi jsem byl co 10 metrů . Nakonec jsme se setkali až těsně u našeho hotelu , který byl hned u stanice lanovky asi 3 hodiny po smluveném čase . Ivča šla pro Tobíka a já s Páťou ještě jezdil až do zavíračky . 4.den se v krásném počasí bez jediného mráčku přesunujeme zpátky do Barcelony , jedeme přes  Andorru , kde se stavujeme na kafe a na benzín . Před Barcelonou je odbočka na klášter Montserrat, kam Ivča původně chtěla zajet jako na jednodenní výlet z Barcelony , takže tam jedeme pozdě odpoledne , auto parkujeme dole u stanice horské dráhy a za necelých 20 minut jsme nahoře . Uděláme si krátkou procházku kolem, pak nahlédneme do katedrály a zpátky lanovkou dolů . Do Barcelony vjíždíme již za tmy , hotel najdeme lehce podle GPS v Barcelonetě , kousek od pláže . 5.den jdeme do pro Páťu slíbeného Muzea námořnictví , kde mají vystavené galeony , které ho moc zajímají od té doby , co mu čteme večer knížky o pirátech . Máme ale smůlu , neb museum se rekonstruuje , o čemž na jeho internetových stránkách nebyla ani zmínka , je zčásti uzavřené , zrovna tam , kde jsou galeony . Tak projdeme otevřenou částí , galeony jsou ale i na corniche , kterou jsme šli od hotelu , nicméně bez možnosti vstupu . Touláme se Barcelonou , po obědě jedu s Páťou vrátit půjčené auto , protože Tobík po obědě chodí spinkat . Předtím ale , než auto vrátíme , jedeme s Páťou na Nou Camp , stadion FC Barcelona , večer se hraje ligové utkání proti Getafe . Lístky ještě mají , ale protože já ráno letím na otočku do Londýna , tak si necháme Messiho a spol někdy na příště , až z toho bude i Páťa mít víc rozumu . 6.den já letím do Londýna , zbytek výpravy volí mezi Mořským akváriem a ZOO , vítězí to druhé . 7. Den se touláme po historickém centru Barcelony , po obědě se vracíme na hotel , abychom se přesunuli na letiště a odtud do marocké Casablancy . Let byl vpohodě , letěli jsme nad Gibraltarem , nad Marokem ale bylo hodně zamračeno . Na letišti půjčujeme auto , Renault Fluence nemá tempomat , naštěstí dost místa vevnitř . Směrem k hotelu nám předpokládaně i prší , je ale už stejně pozdě večer . Kupujeme nějaké ovoce a předražené jahody , které později kupujeme po kilech za hubičku . A vynikající . Stejně jako pomeranče , nejedli jsme nikdy chutnější , šťavnatější a sladší . 8.den naší dovolené a první celý v Maroku vyjíždíme z Casablancy na Rabat , který objedeme a míříme do prvního Imperial City Meknes . Poprvé si na oběd dáváme Tajine , jídlo připravené v takovém špičatém hliněném hrnci , vše dohromady , a můžu říct , že ve srovnání s dalšími městy tady ho umí nejlépe . Poprvé bereme také místního guida , a poprvé zjišťujeme , že byť za to jejich guidování chtějí relativně dost  peněz , ( za cca 2 hodiny 150 místních peněz , asi 500 Kč ) , jejich jediným záměrem je přivést vás ke svému strýci na oběd , ke známému , který prodává koberce a dalšímu známému , který má obchod a výrobnu kožených věcí . Pochopitelně z vás mají provizi za cokoliv co si koupíte . Mezitím vám ukážou jen to , co je zrovna po cestě . Po cestě z Meknes do Fezu se stavujeme do nejdochovalejších a zároveň nejzápadnějších starořímských ruin , Volubilis . Podobné těm z Libanonu , Sýrie či Turecka . Římané měli opravdu široký záběr . Nedaleko od nich je velmi malebné městečko Moulay Idris , kde je mausoleum zakladatele Maroka Hasana V  . Tam jsme nešli , zato na město na kopci mezi horami byl úžasný pohled při západu sluníčka . Na druhý den v dalším městě , Fez , jsme už obezřetnější při výběru průvodce a dopředu jednomu z nich , který se kolem nás motá říkáme, co chceme vidět , co jsme si nastudovali předem . A pokud nás zavede ještě někam jinam , necháme na něm . Mladý kluk tomu rozumí , provede nás místní Medínou , kde byste sami nic podstatného nenašli , mezitím nás opět vede do obchodů , kde ale mají skvělé věci , vše ruční a kvalitní práce . Kupujeme hlavně kožené věci . Staré město – Medína , která je atrakcí ve všech imperiálních městech , to je spleť velmi starých domů , úzkých uliček , tisíců lidí , proudící všemi směry , obchodů , restaurací , mešit … Najít něco chce kumšt , po provedení průvodcem jakž takž najdete cestu zpátky , jakmile ale jednou uhnete z trasy , dost těžko se hledá původní cesta . Musíte mít stale oči otevřené , nejen kvůli orientaci , ale také kvůli potenciálním zlodějíčkům …Fez byl opravdu krásný , říká se o něm,  že je to nejhezčí město v Africe . Stará Medína krásně posazená na svažitém terénu , kolem dokola krásné staré pevnosti , vysoké kopce . A všude houfy lidí . Z Fezu se po dvou nocích trávených v hezkém moderním hotelu Barcelo přesunujeme do hor , směr Malý Atlas . Zastavujeme se v Ifrane , horském středisku , jednom ze dvou v Maroku , kde se v zimě lyžuje . Ke sjezdovkám jsme ale nezajížděli , neb začalo sněžit a přes mlhu by nešlo stejně nic vidět , takže jsme si udělali procházku jen kolem jezer . Pokračovali jsme směr Azrou , kde nás mile překvapil hotýlek , připadli jsme si jako někde ve Francii . Ostatně Francouzi tuto oblast vystavěli . Hotýlek na venkově , jako nějaká stará velká feudální vila v novém kabátě , s velkým krbem ve společenské místnosti , výborná místní vína …Do rána nasněžilo asi 5 cm sněhu , který ale rychle roztál .. Další den , 16. Dubna , se vydáváme na docela dlouhý přejezd ke známým vodopádům Cascades d‘Ozoud , po cestě jsou krásné scenerie z Malého Atlasu . Vodopády stíháme ještě za krásného odpoledního sluníčka , fotíme se u nich nahoře a pak ještě scházíme až úplně dolů . Tobík se nese v klokánce , cesta je lemovaná , jak už je Marockým zvykem , tisícem restaurací a obchůdků se vším možným , hlavně všudypřítomnými zkamenělinami . Krásný pohled na vodopády je zhruba z poloviny cesty směrem dolů . Nahoře si dáváme už za soumraku docela dobrý tajine , za tmy se vydáváme hledat náš hotýlek , krásný jakoby malý hrad s hezkou zahradou . Hrad píšu záměrně , neb tam nemají ani topení a je docela zima , vyptáváme si vice přikrývek . Večer se bavím s majiteli , Francouzi , kteří si koupili tuto nemovitost před asi 10 lety , kdy se chystali na důchod a aby ho netrávili nějak nudně  , vedou tento krásný hotel. Musím říci , že marocká architektura nás oba dostala a konkrétně tento hotel patří k těm asi nejzajímavějším, kde jsme kdy vůbec spali …včetně nádherného venkovního bazénu , kde se Páťa ráno cákal do půl pasu , na víc to zatím nebylo . Odtud jedeme směr Marakech , opět krásnou přírodou , tentokrát je po naší levici již Velký Atlas se svými čtyřtisícovkami . Byť jsem si ukládal jako vždy pozice našich hotelů do GPS již předem přes gůgl , hotel v Marakeši byl zaplacený přes nemocniční cestovku s nepřesnou mapou , stejně jako později v Casablance na poslední noc před odletem . A ta nepřesná mapa a tím pádem souřadnice byla příčinou toho , že jsme přes hodinu bloudili a ptali se i taxikářů a také toho , že když jsem se byl ptát dalšího z nich , který nás tam zavezl , vypadl mě z auta můj mobil , naštěstí jen s marockou sim kartou . Nicměně se spoustou dalších kontaktů .Taxikář nás nasměroval na parkoviště , které je vně medíny , protože i sem se jako do ostatních marockých medín nedá zajet autem . Teda taxi se tam do určitých uliček dostane , ale jen do mála . Takže jsou tam rozšířené služby jako pěší taxi na věci s vozíkem na batohy a případně malé děti . Náš hotýlek byl kousek od nejznámějšího náměstí Jamaa El Fna  zastrčený v opravdu uzounké uličce . Opět marocká architektura , hotýlkům tohoto typu se říká rijád , což v arabštině znamená zahrada . Uvnitř je atrium, v tomto měli malý hezký bazén, kde jsme se s Páťou před vyražením do ulic ještě stihli vykoupat . 18.dubna se touláme po marakéšské medíně , jdeme si prohlédnout paláce a staré školy , vše mistrně vyzdobené , na to byli a jsou Maročané opravdu umělci . Mezitím sem tam do nějakého obchůdku , na jídlo opět tajine i s výbornou polévkou přímo na náměstí , kde jsou restaurace postaveny vždy až odpoledne .. 19. Dubna jedeme koňským povozem ještě k palácům, které jsme včera nestihli prohlédnout , Baha a  Bahia  a po více jak hodinové projížďce se vracíme už k autu , kde jsme si předtím naložili věci a vyrážíme na výlet do Velkého Atlasu směr Jebel Toubkal Národní Park do městečka Oukaimeden . Nádhera . Krásná údolí , kolem zasněžené vrcholky nejvyšších hor Jebel Toubkal , který měří 4.167 metrů , vycházka k místním vodopádům . Opět značená tak nesrozumitelně , abyste nevynechali žádný ze stovky drobných obchůdků se suvenýry nebo neminuli náhodou nějakou malou restauraci . Proto se na nás opět nalepí místní průvodce , na rovinu mu říkáme , že nebudeme nic kupovat , jen chceme ukázat cestu k vodopádům , souhlasí i za cenu , že nic za to nemá , přesto to na nás zkouší a vybírá trochu delší cestu přes obchůdky jeho známých či rodiny …Vodopádky nic moc , všude hafo lidí , přesto hezká asi hodinová vycházka na čerstvém vzduchu s hezkými výhledy na okolní velikány . Při zpáteční jízdě směr Marakéch mě to nedá , zastavuju u obchodníka s koberci , vybíráme ten , který se nám líbil už v Meknés , tam za něj chtěli kolem 1000 Eur , jemu podobný ve Fezu už byl k mání za 400 Eur , tady nám ho prodali za 100 Eur . Jak dobré je si občas počkat …Navíc kvalita toho prvního nebyla tak dobrá jako toho koupeného . Holt tady už nejezdí tolik turistů ( = blbců ) . Objíždíme Marakéch , o nějakém obchvatu se nám může jen zdát , takže hodinu trávíme v koloně a na semaforech , pozdě v noci přijíždíme na hotel u moře v Casablance . Poslední den se jdeme projít k moři , byť je to hotel u moře , na pláž se nedá jen tak dostat , turisté jdou maximálně k hezkému bazénu , k ledovému Atlantiku jdou snad jen šílenci jako my , proto se sem dostat přes různé ochranky je akce asi na půl hodiny . Atlantik je opravdu ledový , navíc vlny jsou dost nepříjemné , přesto se alespoň s Páťou jdeme očvachtat , Ivča hlídá Tobíka na pláži . Před obědem jedeme již směr letiště vrátit našeho renoltíka , a kolem 2. odpoledne vylétáme směr domů . Do Rijádu .

Spain and Morocco pictures - Tady jsou fotky ze Spanelska a z Maroka                                                                                                  Back to main page - Zpátky na hlavní stranu