Italy , Croatia , Slovenia pictures - Tady jsou fotky z Itálie ,Chorvatska a Slovinska Back to main page - Zpátky na hlavní stranu
Itálie , Chorvatsko , Slovinsko 20.-31.května 2013
Do Itálie a Chorvatska se jedeme koncem května trochu zchladit , že tam bude ale taková zima , to jsme opravdu netušili . Vylétáme z již vyhřátého Rijádu v úterý 20.května v příjemné ranní době , kdy se člověk normálně doma vyspí a odpočatý jde do letadla . I když s malými dětmi je někdy výhoda nočních letů , které to všechno prospí . Do Milána letíme podél chorvatského pobřeží , takže jdou krásně vidět všechny jeho ostrovy a poté i město Rovinj na Istrii , kam pojedeme za pár dnů . Pilot to pak stočil přímo nad Benátky , které jsou bohužel přímo pod námi , vpravo od nás jsou Alpy , které jsou již zachumlané v koberci mraků , což nevěstí nic dobrého . Ještě , že budeme jen v jejich podhůří kolem Lago Di Garda . Na letišti půjčujeme auto , naskládáme tam všechny naše propriety , naštěstí s dobou se i přes vzrůstající věk našich capartů množství věcí zmenšuje , takže se naskládáme i do relativně malého auta . Ihned vyrážíme z letiště Malpensa severně od Milána , kolem kterého je i na vnějších okruzích dost husto směr Lago , k našemu prvnímu městu , Sirmione . Po cestě ještě nakupujeme nějaké zásoby v Desenzano , ať máme vždy něco po ruce pro naše kluky , navečer se dostáváme k jezeru ve stejném městě , kde je tak kolem 12 stupňů , takže zima na to , že jde de facto o začátek léta . Vytahujeme zimní doplňky a procházíme kolem jezera , které vypadá spíše jako ohromný mořský záliv . Navečer se ubytováváme v malém hotýlku na kraji Sirmione , ráno při snídani 21.5 se bavíme s jednou paní z Česka , která bydlí dlouho v Mnichově . Přijela se svým miláčkem , retrívrem , který za celý týden kvůli dešťům vyšel snad jen jedinkrát z hotelu . A dnes , kdy je krásně slunečno , odjíždí zpátky . Holt smůla . My hned po snídani , která moc vydatná není , pro dospělé kafe a jeden croissant , pro děti místo kafe horká čokoláda , vyjíždíme na úzký poloostrov historického města , které je jedním slovem úchvatné . Jak ale později zjistíme , každé z malých městeček na pobřeží jezera má své vlastní kouzlo , malý přístav a kolem něho pestrobarevné staré domy s restauracemi a kavárnami . Sirmione je ale zvláštní tím , že leží na relativně úzkém poloostrově , na který se jde přes v dřívějších dobách zavírací padací most přes vodu , takže je to vlastně ostrov . Napravo za vstupní bránou je stará pevnost s vysokou věží , kam hned po otevíračce jdeme sami , je odtud nádherný výhled na celé město a jezero . Jakmile pevnost opouštíme , začínají se sem hrnout davy turistů , ještě že jsme měli před nimi náš klasický náskok a vychutnali si tu atmosféru staré pevnosti sami . Chvilku se touláme starým městem a kolem desáté vyrážíme směr Gardaland , místní atrakce , která je ale daleko lepší než rozsáhlé americké Disnenlandy či Bushgardens . Jednak i když je tady hodně lidí , jsou rozprostřeni více v prostoru , na žádnou z atrakcí se nečeká tak dlouho jako v Americe , je fakt , že je ale stále před hlavní sezonou . Navíc ale , najít Gardaland bez toho , že jsem si ho zapomněl najít na gůglu a dát do mojí staré , leč spolehlivé gps , je trochu problém , místní na dotaz sice říkají , že je to všude označené , nicméně při obrovském počtu kruhových objezdů ( Italové je musí milovat , v každé i malé vesnici je jich hned několik… ) ne na každém je označení , kterým že směrem je kýžený park ..Park samotný jak jsem psal je velmi příjemný , spousta 4D , dětských představení jak divadelních , tak kouzelnických , interaktivních , se zvířaty , různé horské dráhy ušité na míru každému věku , včetně nejmenších capartů . Jen zavíračku mají už v 6 večer , takže se toho spousta nestihlo . Zpátky se jedeme projít opět do krásného Sirmione , jen přes ty malé vesničky a kruhové objezdy to trvá věčnost , možná lépe by bylo najet na dálnici a místní klikaté uličky objet . Ze Sirmione máme ubytování lidově řečeno na statku , v přírodě , ať zkusíme všechno . A jak se později ukázalo , toto bylo jedno z nejlepších v celé Itálii . Agriturismo Lupo Bianco leželo stranou všeho ruchu , v krásné přírodě , čistě upravené , prostorné , s domácí kuchyní . Další den , 22.5 se musíme přesunout až na Istrii , kde mně začíná na druhý den anesteziologická konference . Bereme to přes krásnou Veronu , kde v budoucnu určitě musíme zajít přes léto na nějakou z oper v místním „ koloseu “ , amfiteátru přímo ve středu města , které je pozůstatkem dávného impéria . Zašli jsme se také podívat na slavný balkon Julie , pod kterým vyznával lásku Romeo . Až na ta kvanta lidí .. Z Verony po dálnici směr Slovinsko , kde si musíme koupit dálniční známku i přesto , že po dálnici tam jedeme asi 6 kilometrů , při cestě zpátky za 4 dny ještě asi o kilometr méně . Mě jako jednorázovému spotřebiteli slovinských dálnic to přijde vcelku jedno , ale divím se , že s tím nic neudělá sousední Itálie , která má posledních asi 45 kilometrů dálnic před Slovinskem okolo Trieste zadarmo bez poplatku , zatímco Italský turista jedoucí na Istrii ( jako že jich tam asi jezdí hodně ) musí zaplatit 15 Euro de facto za nic . Pozdě odpoledne se zastavujeme v Koperu , jdeme na corniche , s klukama trávíme nějakou hodinu na dětském hřišti přímo u moře na snad jediné malé pláži široko daleko , zpátky k autu procházíme zcela vylidněné historické centrum města při západu slunce . Na Chorvatských hranicích nám kontrolují cestovní pasy , jsme z toho trochu překvapeni ale později se dovídáme , že Chorvatsko vstupuje do Unie až v červenci . Hned od hranic je dálnice až do Puly , sjíždíme do Rovinje, pozdě večer se ubytováváme v apartmentu na periferii města , který je před sezonou ještě zcela prázdný . Ke třem pokojům ,z nichž obýváme jen jeden ,patří společná kuchyně , ve které jsou tři ledničky . Nedovedeme si představit , že by jsme museli sdílet tento byt ještě s někým , kdo by chodil třeba pozdě spávat , když je tady slyšet každé vrznutí dveří , byť je to relativně novostavba . 23.5 ráno vycházím směr přístav ,odkud mně jede loď na nedaleký ostrov Svaté Andrei , podle majitelky apartmentu je to tak 10 minut pěšky , mně to trvalo indiánským během 15 minut , takže jsem loď , která jede co hodinu , stihl s vyplazeným jazykem . Konferenci samotnou jsem zvolil výborně , teda našla ji Ivča , byť byla v Chorvatsku , jmenovala se Americko - Evropská anesteziologická konference a je každé dva roky . Přednášky naštěstí jen v angličtině s vynikající úrovní témat , neb přednášející byli většinou z amerických univerzitních nemocnic a jako Mayo Clinic či Universty of Wisconsin a občas nějaký profesor z Evropy . A tím, že byl jen jeden přednáškový sál a jeden na workshopy , nebylo nutné vybírat z tisíce přednášek ty dobré , jak je v Americe na konferencích Americké Společnosti Anesteziologů zvykem , prostě byly tam vesměs jen dobré přednášky . Kdežto v Americe občas natrefíte na přednášky o ničem a když na nějakou opravdu dobrou přijdete těsně před ní , většinou vás nepustí dovnitř , neb je plno , byť je to sál pro tisíc lidí …Na ostrůvku u hotelu , kde byla konference , bylo hezké dětské hřiště , takže kluci trávili čas na něm , až na to studené ufoukané počasí , naštěstí bez dešťů . Třetí den na Istrii , 25.5 hned ráno půjčujeme kola v přístavu , je docela hezky jarně slunečno , podél moře mají krásné cyklostezky , takže až do pozdního oběda jsme na nich . Poté opouštíme Rovinj , krátce se zastavujeme v Poreči , konstatujeme , že na Rovinj co do krásy nemá , takže když náhodou někde se usadit na stáří , Rovinj by mohla být dobrou volbou . A i když někdo neuměl anglicky , chorvatština není zas tak moc vzdálená češtině . Večer máme ubytování před Benátkami , v kempu, ať opravdu zkusíme všechno . V kempu , v dřevěném domečku , který byl čistý , ale jen opravdu na přespání . Ráno 26.5 jedeme po dlouhém mostě do Benátek , necháváme auto na parkovišti kousek od vaporeto , místních benátských vodních šalin , parkování není tady vůbec levné , chtěli asi 24 Euro na den . No ale v Benátkách nejste každý den.. . A jet sem nějakou hromadnou dopravou se nám nechtělo . Benátky samotné jsou úžasné , s Ivčou jsme tady každý podruhé , kluci prve . S Benátčany už je to trochu horší , vidí jen turistovu peněženku , zvláště v restauracích . Nechtěli nám objednat jídlo , pokud si neobjednáme každý zvlášť i přesto , že ten náš nejmenší dvouletý má svoje oblíbené nesolené Hami vždy u sebe ….Navíc porce , jak jsme po objednání zjistili , pro dospělé byly co do velikosti dětské a chuťově z celé Itálie nejslabší no a samozřejmě také i nejdražší . Turisto jsi v Benátkách ? Tak plať . Jsi přece vedle náměstí Svatého Marka …a navíc , všude ty davy lidí …. Páťovi se líbí , jak v malých kanálech jezdí gondoly , koneckonců my s Ivčou jsme také gondolou v Benátkách nikdy nejeli , takže jsem našli místo , hned u Náměstí , odkud gondoliéři nabírají turisty . Myslel jsem , že mě vypadnou kukadla , když mě na právě volné gondole Ital řekl , že chce 80 Euro za 30 minutovou projížďku . Zvyklý z arabského světa jsem se slušně zeptal , jestli to myslí vážně a on mě slušně vyprovodil s tím, že pokud chci levnější jízdu , ať se zeptám u kolotočů . Takže tento nebyl ten pravý pro jízdu , vybrali jsme dalšího , příjemného chlapíka v letech , o kousek vedle a již bez smlouvání mu dali 80 Euro , nasedli , a jeli si užívat jízdu uzounkými uličkami na gondole . Za tuto cenu jsme předpokládali , že nám domorodec alespoň zazpívá nějakou árii , nicméně ukázal na jediný , hodně zanedbaný dům s tím, že tam bydlel Guisepe Verdi a dál si vesele povídal se sousedními gondoliéry , kteří pluli s námi jakoby ve vláčku . Mezitím si taky vyřizoval něco telefonem , takže umělecký dojem to dost zkazilo , všude plno turistů na gondolách , ať žije byznys … Benátky opouštíme se smíšenými pocity , převažovaly ale ty pozitivní hlavně z těch hmotných statků , Benátky prostě mají své kouzlo . Máme to nějakých 200 kilometrů opět k Lago Di Garda , kde opět spíme v chatičce v kempu San Benedetto přímo na pobřeží , pro nás ale jen místo k přespání , neb ráno 27.5 vyjíždíme směr Malcesine na východním pobřeží horní poloviny jezera , pod Monte Baldo . Mezitím se zastavujeme v menších městech Peschiera di Garda a Lazise , Bardolino jen projíždíme. Jak jsem již psal , každé má něco do sebe s malým přístavem a barevnými domy a historickými centry . Nad městem Garda jdeme na krátký výšlap na vyhlídku nad město u Rocca di Garda , abychom byli i trochu v přírodě , odtud směr Punta San Vigilio , kde si dávám své milované pravidelné café macchiato a kluci opět krmí kačeny a labutě , jak je jejich zvykem při každém zastavení u přístavu . Oběd dáváme v Torri del Benaco , dalším kouzelném městečku . K Malcesine přijíždíme pozdě odpoledne , Tobík v autě ještě spí , škoda , neb jsme chtěli vyjet lanovkou na Monte Baldo , je krásný slunečný den , bez větrů , které jsou pro Gardu tak typické . Pro je rájem windsurfingu a dalších vodních sportů s plachtou . Další dny už na takové krásné počasí mít štěstí nebudeme , takže na Baldo vyjedeme snad někdy v budoucnu , a hlavě asi s horskými koly , neb z hory vede spousta stezek , i nenáročných , stále z kopce , takže je to takový cyklistický ráj . U dolní stanice lanovky je ale minigolf , tak alespoň s Páťou dáváme partičku . Tobík se budí relativně pozdě , byl z těch prohlídek měst , výšlapů a hlavně neustálého krmení kačen hodně unavený , takže na Baldo už není čas , poslední jízda nahoru je v 6 večer s tím, že bychom museli hned zpátky . Tak hrajeme golf , resp Páťa s Tobíkem až skoro do západu slunce , těsně předtím se jdeme ubytovat do krásného starého hotelu Stella Alpina , kde mají i bazén , který na druhy den 28.5 s Páťou zkoušíme , já vydržím v tomto patrně horským pramenem naplněném bazénu dvě délky , Páťa v jeho neoprénu o jednu déle , a to opět svítí sluníčko , jen kolem vrcholků hor jsou chomáčky mraků . Je odpoledne a celé dopoledne předtím jsme jezdili opět na kole kolem jezera , z Malcesine nahoru i dolů podél jezera v délce cca 10 kilometrů jsou bezpečné cyklostezky hned podél vody . Jednou jsme museli i na normální silnici , když to jinak nešlo , Paťa byl poprvé na kole v silničním provozu . Na cyklostezce jsme také dali tu nejlepší pizzu z celé Itálie , kousek pod Malcesine na stezce hned u vody byla příjemná restaurace . Večer se přesunujeme do města Riva na severu jezera , do městečka zaklíněného mezi vysoké hory . Hotel máme přímo ve sředu města , vzhledem k tomu , že je to samá jednosměrka a samý zákaz vjezdu , nevím, jak se autem dostat k hotelu , který je podle GPS stále asi 300 metrů před námi a kufry se mě tak daleko tahat nechtějí , když tam budeme dvě noci . Naštěstí jede kolem policejní auto , slušně se jich ptám, jak se dostat k hotelu , říkají , že mám jet za nimi i do zákazů vjezdu , takže na hotelu jsme za minutu . Parkoviště ale hotel nemá , kde taky v historickém centru , takže dostávám mapku , kam dát auto asi 10 minut pěšky od hotelu . 29.5 opět kola , krásná cyklostezka směr městečko Arco přes Torbole , při zpáteční cestě padá pár kapek deště , takže asi na půl hodiny jsou kluci výjímečně v pláštěnkách na jednom z tisíce dětských hřišť .Vyjímečně píšu proto , že jinak jsou tam bez pláštěnek , neb všechny naše jízdy kolem jezera se nesou ve stylu od jednoho dětského hřiště ke druhému , jak nám velí náš nejmladší velitel Tobík . Jinak bysme ho na kolo do sedačky nedostali , vždycky mu slíbíme another playgroud … Pozdě odpoledne se ještě autem jedeme podívat k nedalekému Lago di Ledro , které je asi 10 kilometrů západně od Rivy relativně vysoko v horách , oproti Garda je takové panenské . Navečer jdeme ještě na procházku do přístavu , abychom zjistili , odkud ráno odjíždí výletní lodě . Na začátku dovolené jsme si řekli , že to bude zmrzlinová dovolená, vzhledem k počasí jsme tomu moc nedali , tak dáváme zmrzku tady v přístavu , vybírá Tobík pro všechny , samo že hlavně podle barev , takže máme ty nejdivočejší zmrzliny , jaké si jen může člověk představit ….. Tobík to měl ale hlavně jako výchovnou dovolenou , ve dvou letech se naučil způsobně sedět u stolu v restauraci jako my ostatní a také , naučil se spoustu důležitých slov pro život , v češtině . Slova jako parník , tunel , skeleton , labuť :) ....30.5 jdu kluky s Ivčou vyprovodit k parníku , ráno jedou směr Limone , asi 45 minut jízdy po vodě , já mezitím jdu pro auto a vybalit se z hotelu , abych za nimi přijel po silnici . Limone je úplně pod horami na západním břehu jezera , na kolech se tady moc jezdit nedá , ale je to opět krásné staré město . Z Limone to bereme ještě přes Pieve , části Tremosine , což je městečko na útesu asi 400 metrům nad hladinou jezera , kam se jede opravdu šílenou úzkou klikaticí plnou tunelů ale zato s úžasnými výhledy z teras hotelů až k jihovýchodnímu okraji jezera , kde trávíme poslední noc , oba kluci cestu prospali , zřejmě ještě znaveni z kol . Opět poprchá , chci si dát svoji milovanou Pizzu , ale kolem 3.hodiny odpolední jsou všechny restaurace i na pobřeží zavřené , Italové mají svoji siestu . Tak dáváme svačinu a kafíčko v jedné z mála otevřených v Porto di Dusano , po dešti hledáme informační středisko , které má však otevírací dobu každý den jen do oběda , pak půjčovnu kol , kde v snad jediné , co jsme našli , nemají zase kolo pro Páťu , takže se jdeme projít k vykopávkám starodávné pevnosti na skále Rocca di Manerba kousek od Montinelle , kde trávíme odpoledne a uzavíráme tak smyčku kolem celé Gardy . Jsou odtud krásné výhledy na celé jezero . Odtud sjedeme na večeři a na poslední playground do Porto di Manerba . Poslední ubytovaní máme v soukromí u Monigy , balíme věci do letadla a čistíme auto , abychom 31.5 se stáhli okolo Milána k letišti Malpensa a odtud letěli směr vyhřátý Rijád .
Italy , Croatia , Slovenia pictures - Tady jsou fotky z Itálie ,Chorvatska a Slovinska Back to main page - Zpátky na hlavní stranu