2014 květen 23 až 31

2014 květen 23 až 31 - Jordan

Fotky Jordan 2014 Zpátky na hlavní stranu

V Jordánsku jsme s Ivčou byli dvakrát , v roce 2006 při cestě ze Saudi do Česka a zpět . Nadchla nás Petra , Mrtvé moře a mě samozřejmě Wádí Rum , kde jsem se tehdy nemohl moc vyřádit , neb Pajero bylo plné až po střechu , takže do písků moc těžké . Nyní sice vyrážíme ve čtyřech , ale naši kluci plus věci na 9ti denní toulání po Jordánsku jsou daleko lehčí , navíc naše Toyota Prado je do písků daleko lepší než relativně těžší a slabší Pajero . Píšu sice toulání , ale nyní s malými dětmi se toulání rovná pobyt u moře a a k tomu nějaký výlet ev zajímavé místo po cestě při přesunu z od jednoho moře k druhému …už se těším, až kluci budou větší a budou nám moci dělat sparingpartnery na pestřejších toulkách jako jsme s Ivčou podnikali dříve . Snad jim ale potom budeme stačit .

Naše putování zahajuje už s předstihem naše auto , které si 5 dnů předem posíláme k Jordánským hranicím ještě do saudského do Quyryatu , odkud je to coby kamenem dohodil na jordánské hranice . Opět jako před lety nás překvapuje přebujelá byrokracie na Jordánské straně , víza je potřeba zaplatit jen jejich měnou , karty neakceptují , takže první do směnárny , pak víza , customs , zákonnou pojistku na auto a za necelé dvě hodiny front , ve kterých poslušně stojí i Jordánci či Saudové , ti jsou však ušetření vízových povinností , jsme na Jordánském území . Ještě jsem se vlastně zdržel asi 5 minut v jordánském Duty Free shopu , sem už Alláh z prohibiční Saudi nevidí , mají tu vše , kupuji dobré červené a několik piv , které se nám budou ve velmi horkém počasí dost hodit . První zastávku jsme naplánovali v Azraq wildlife , protože ale letadlo z Rijádu mělo hodinu zpoždění a pak ty hranice , jedeme přímo k Mrtvému moři , vyprahlou krajinou navlas podobnou té na saudské straně . Projíždíme periferií hlavního města Ammánu , zastavujeme asi hodinu a půl před západem slunce na posvátné hoře Mt.Nebo , ze které podle Starého Zákona Mojžíš uviděl zaslíbenou zemi Izrael, do které nikdy nevkročí . Areál je však otevřen jen do 6 hodiny večerní , trochu to nechápeme , je odsud nádherný výhled do nejhlubšího údolí na světě s Mrtvým mořem až k Západnímu břehu řeky Jordán , oblasti , kde bydlí Palestinci na svém okupovaném území . Jdeme tedy na krátkou vycházku na vedlejší kopec , ze kterého je navíc vidět na posvátná místa na Mt.Nebo . Hned po západu slunce sjíždíme dolů k moři se ubytovat v našem hotelu , Dead Sea Spa hotel , který má chováním svého personálu k udávaným 4 hvězdám hodně daleko . Na zprovoznění klimatizace musíme několikrát volat , já poté jít dvakrát na recepci , aby po asi 2 hodinách ji přišel někdo opravit … Na druhý den u bazénů , kdy kluci jezdili na tobogánu , ho místní obsluha vypnula kolem 6 hodiny večerní i přesto , že podle recepce měl být v provozu do 8 hodiny . Nepomohl ani duty manažer , prostě místním už se nechtělo pracovat . Lokalita hotelu to ale byla úžasná , k přeslanému moři se sešlo asi 200 metrů , a už jste se mohli bahnit a plavat jako korková zátka .. 200 metrů se šlo proto , že moře neustále klesá . Od naší poslední návštěvy v roce 2006 moře kleslo o 5 metrů , teda alespoň podle mojí navigace , ze 420 na 425 metrů pod mořem .. Klesá i přesto , že Izraelci podepsali s Jordánci před pár lety dohodu o kanálu z Rudého moře , který by měl vyřešit tento problém vysychání Mrtvého moře . Neb řeka Jordán , která je hlavním zdrojem vody pro moře , je de facto jen větší potok , navíc hodně líný , a těch několik pramenů a horských říček kolem moře to také moc nevyspraví . Se svou slanosti 34,2 procenta je to jedno z neslanějších vodních mas na světě , byť některá jezera jsou ještě o necelé procento slanější , jako například Lake Vanda v Antarktídě (35%) nebo Lake Assal v Djibouti (34.8%). Mrtvé moře má na délku 50 kilometrů a v některých místech až 15 kilometrů široké . Už tisíce let ale láká turisty na svoji slanost , byl zde jeden z prvních léčebných resortů , produkty z něj se používali i například k balzamování egyptských faraónů . V biblických dobách také poskytlo přístřešek Králi Davidovi na útěku … Druhý den 24.5 jsme se chtěli vypravit do nedalekého místa Baptism Beyond the Jordan , místě , kde byl pokřtěný Ježíš svatým Janem , jak jest psáno v Novém Zákoně . Je to místo asi 15 kilometrů od hotelu , k naší smůle tam dnes večer má přijet na soukromou návštěvu sám Papež , takže jen vidíme , jak sem příjíždí autobusy vojáků a nikoli turistů . V podstatě každý z papežů sem a na horu Nebo v minulosti vážil cestu. Jdeme se tedy projít na divoké pobřeží Mrtvého moře jižně od našeho hotelu a ukázat klukům neporušené solné pláty na břehu , který nejde vidět u našeho hotelu . Další den , 25.5 jedeme přes poledne ( výlety jsme plánovali vždy přes poledne , dopoledne a navečer jsme byli u moře či u bazénů ) k Wádí Mujib , hlubokému kaňonu , ve kterém se brodí krásnou čistou řekou , která také vtéká v poslední fázi podzemím , do Mrtvého moře . Až ve vstupu se dovídáme , že kanoying je jen od 18 let a výše , nicméně nám dovolí se podívat alespoň do vstupu , musí to být úžasné , projít to celé , kluci jsou z toho nadšení , v krásně čisté horské bystřině jsou i ryby .. 26.5 opět přes poledne jedeme opět k Baptism site , auto se musí nechat na parkovišti , odkud vás k řece Jordán , kde je spousta různých kostelíků různých církví převeze autobus . Alespoň si jdeme smočit do posvátné řeky nohy , někteří se tady přímo křtí , v bílých rouchách , více na izraelské straně , která je jen asi tři čtyři metry daleko , hranice ale přejít resp přeplavat nejde , neb tady sedí vojáci s kalašnikovy na obou stranách . Vlastní místo , kde proběhl křest mladého Ježíše je asi 100 metrů od řeky na jordánské straně , ve slepém a nyní suchém ramenu řeky , které v těch dobách nebylo suché a kdy řeka Jordán měla i 60 metrů na šířku . Průvodce nám dělá domorodec , muslim , když se ho ptám , jaký má pocit z toho dělat průvodce pro křesťany na tak posvátném místě mně briskně ale úskočně odpovídá , že stejně všichni věříme v jednoho boha . Muslimové uznávají totiž Ježíše jako proroka . Celá prohlídka včetně přepravy trvá kolem dvou hodin , odjíždíme odtud až po třetí odpolední , s čímž jsme nepočítali , máme ještě před sebou asi 200 kilometrů směr Petra se spoustou zajímavých míst , jako hrady Al Karak a Shobak , dále Danah přírodní rezervace a stará vesnice a také jízda po nejscéničtější silnici v Jordánsku , King’s Highway . Zastavujeme jen u hradu Al Karak , kde jsme s Ivčou už jednou byli , je odsud krásný výhled , hrad je naštěstí otevřený až do sedmé hodiny večerní , těsně před zavíračkou už jsme opět na Highway . Další atrakce po cestě vynecháváme , jen se kocháme výhledy této nejpomalejší silnice z Ammánu k Petře , kam přijíždíme až po západu slunce kolem 9 večerní . Ráno 27.5 Ivča plánovala být kolem 7 ráno v areálu Petry , který je otevřen už od 6 , se snídaní jsme tam až kolem 8 s davem dalších turistů . Vstupenka pro domorodce stojí 1 jordánský dinár , což je asi 30 korun . Pro nás , tedy turisty , kteří bydlí v Petře na hotelu 50 dinárů , pro jednodenní výletníky třeba z Izraele stojí 90 dinárů . Tomu říkám stratifikace vstupného , které je obvyklé všude v rozvojových zemích … Na vstupence je navíc sice napsané , že koupí vstupenky máte nárok na bezplatného průvodce či koníka od vstupu až po soutěsku , zadarmo ale znamená , že musíte smlouvat cenu za bakšiš pro toho , kdo toho koníka vede . Takže za asi těch 300 metrů platím pro kluky za dva koníky po 3 JD za jednoho … a to chtěli původně 10 JD … Soutěskou k pokladnici se jde asi 20 minut , jakmile se ale Pokladnice vyloupne , už jste „ tam “ ve středu veškerého dění nabateánské Petry . Nutí vám velbloudy , oslíky k nejvzdálenějšímu místu Al Deir asi 3 kilometry údolím Petry . Původně jsme chtěli jít jen k Amfiteátru a zpátky, nakonec jsme kývli na nabídku 2 oslíků pro kluky za 20 JD , takže jsme opět prošli téměř celým areálem jako v roce 2006 v dopoledním a poledním parnu , ještě , že je zde spousta občerstvovacích zastávek . Na parkovišti po prohlídce se dávám do řeči se třemi Rakušany , zajímá mě , jak se sem se svým sportovně pomalovaným autem s rakouskou SPZ dostali . Jedou nějakou rallye , přes Turecko , odsud trajektem do Izraele , a končí tady v Jordánsku zrovna dnes . Když zase oni vidí naši saudskou espézetku tak nám dávají dvě láhve vynikajícího izraelského vína a nějaké guláše , domů se jim to nechce vozit , letí večer letadlem z Ammánu a auto si posílají .. Odsud pokračujeme směr Wádí Rum , kluci dvouhodinovou cestu prospali , i Ivču musím před Wádím budit . Projíždíme oficiální branou parku , chtějí po nás 20 JD za auto a po pěti za osobu , přitom nemají žádnou vstupenku , nějak se mě to nezdá . Pokud sem pojedeme někdy příště , raději se oficiálnímu vjezdu vyhneme , jde sem vjet asi tisícem jiných míst směrem východním za tímto vstupem , neb Wádí je docela rozlehlé . Jen co vjedeme off road na písky , vyfukuju gumy a jedeme se podívat k prvnímu skalnímu oblouku . Odsud k našemu Bedouin Meditation kempu , je zde krásný výhled na západ slunce . Domorodci zatím připravují tradiční večeři , kluci si hrají a my vychutnáváme vynikající izraelské víno od Rakušanů ..28.5 ráno brouzdáme off road po krásách Wádí , skalní oblouky , jeskyně , písečné soutěsky mezi oranžově zbarvenými skalami , dokonce i Páťa si řídí naše auto , mně se o tom v jeho necelých sedmi letech mohlo tak jenom zdát .. z Wádí vyjíždíme po obědě , dofukujeme kola , a už frčíme směr Aqaba , z kopce k Rudému moři , je to necelá hodina cesty . Tentokrát bereme pětihvězdu Movenpick , srovnatelně lepší služby než u Mrtvého moře . 29.5 opět kolem poledne jdeme k aqabské pevnosti , resp jejímu pozůstatku , hned vedle je minimuzeum , kousek od muzea korniche , kde si kluci resp Tobík vynutil jízdu lodí s proskleným dnem . Kousek od břehu je totiž potopený vojenský tank , nedaleko od něj asi stoletý vrak turecké lodi , sem tam hezký korál , kde vidíme spoustu murén . Loďka projíždí i kolem našeho hotelu , směrem k izraelským hranicím , kde to otáčí zpátky . Odpoledne s klukama chytáme ryby na molu u hotelu , jen tak sportovně . 30.5 se dopoledne ještě válíme na pláži , po obědě se přesunujeme do jiného hotelu blíže saudským hranicím , Bedouin Garden Village . Na South Beach . Se South Beach v Miami je to ovšem nesrovnatelné . Z obou stran . Tady je na pláži klasický arabský nepořádek , špína , zato moře s přenádherným korálovým útesem . Přesný opak té miamské South Beach , kde zase moře je nic moc .. Na gůglu jsme si našli souřadnice dalšího potopeného tanku , který by měl být jen 30 metrů od pobřeží v hloubce jen asi 5 metrů . Místo jde podle mojí GPS docela dobře určit , přesto se ale ptám právě se vysvlékajících potápěčů , jak se k němu dostat , neb hned od břehu je korálový útes . Domorodý dive master mě ukazuje , kudy proplout kanálem mezi korály , mezitím nad tankem vidím 3 šnorchlaře , takže jdeme s Páťou na to . Ten ale po vkročení do vody to obrací za maminkou , má strach , takže jdu sám . Tank je krásně vidět , Ivča signalizuje , že Páťu už strach přešel , takže plavu pro něho zpátky . Potápíme se k němu oba dva , Páťa zatím zvládne tak dva tři metry , já se potápím až k tanku . Jordánci mají chytrého krále , který nechal oba tanky , s namířenou hlavní proti Izraeli , tady potopit . Jednak sem přilákal turisty potápěče a tak dal práci místním , turistů je zde více , a ti , co se nepotápí , rádi se na tank podívají z loďky s proskleným dnem . A jak v Aqabě , tak i tady , chtějí za asi 20 minutovou jízdu k tanku plus k další potopené lodi a samozřejmě prohlídku korálů minimálně 20 JD , tedy asi 600 Kč a každý to rád zaplatí , stejně jako my opět , aby to mohl vidět i Tobík s Ivčou . Potopená loď je kousek dále a v trochu větší hloubce asi 10 metrů , přesto krásně vidět . Před západem slunce jsme na domorodé pláži , je tady velmi živo , pokaždé když někdo vytáhne z moře něco zajímavého , jako třeba chobotničku či rybu fugu vypadající jako kopačák , kluci to jdou hned prozkoumat . Já si dávám vynikající izraelské víno od Rakušáků , po západu jdeme na hotel . Je to sice jedno či dvou hvězda , ale má něco do sebe , krásně barevné domečky ve spoustě zeleně . 31.5 máme mít nachystanou snídani před sedmou , domlouval jsem to s chlapíkem z recepce , Bangladéšan , sliboval že bude vše připraveno . Po sedmé to urguji , nikdo nic neví , takže narychlo dělají omolety , čaj , kafe .. Chtěli jsme vyjet dříve , neb máme dnes hodně cesty před sebou , přes 400 kilometrů . Jednak překročení hranice do Saudi , pak další vrak , tentokráte letadla na nejzápadnějším cípu Saudi a ve 4 odpoledne nám letí letadlo z Tabuku do Rijádu . Vyjíždíme tedy se zpožděním, na hranicích , kde jsme předpokládali hladký průjezd nám na Jordánské straně dělají trochu problémy , jednak chtějí opět nějakou „ odletovou taxu “ a to opět jen v místní měně , tu už bohužel nemám a směnárna žádná zatím nefunguje , naštěstí mně vyměnil peníze jeden Saud . Až už jsou téměř všechny formality v pořádku , dva mladí vojáci na posledním check pointu kteří jen prolistují pasem zjistí , že vstupní víza do země jsou oražená z jiné celnice ( vjížděli jsme do Jordánska jinudy , u Ammánu ) , patrně je neznají , byť listuje pasem stále nahoru a dolů , několikrát mu ukazuji ta jejich oražená víza , hledá patrně razítko z jejich celnice , jde se ptát za nadřízeným , no prostě kde není problém , my ho najdeme . Nakonec ho jeho nadřízený usměrní , že do země se může vjet i jinudy , no a po několika dalších juvenilních otázkách typu kam jedeme ( kam asi , máme saudské auto se saudskýmí vízy v pasech ) nás vypouští z Jordánska . Zato saudští celníci jako by chtěli neprofesionalitu svých kolegů z druhé strany celnice ihned napravit , projeli jsme tuto část během 10 minut i s mírným blouděním po neoznačených cestách uvnitř celnice .. Po desáté ráno už jsme u Cataliny , vraku letadla ležícího na pláži snad z dob druhé světové , pomalované graffiti , s nádherným tyrkysovým mořem okolo a s Egyptem co by kamenem dohodil přes Aqabskou úžinu plnou dalších potopených lodí. Koupáme se , bereme nějaké mušle na naši skalku v našem novém domě v Rijádu , a frčíme nejdříve off road podél moře nějakých 40 kilometrů ( Ivča není moc ráda , má strach , abychom stihli letadlo v Tabuku ) a napojuji se na dálnici směr Duba , ze které vede spojka na východ na Tabuk přes hory a přes krajinu podobnou té v jordánském Wádí Rum tak , abychom o po půl třetí s vyplazeným jazykem odevzdali naše auto opět té stejné společnosti SMB , která nám převeze auto do Rijádu a my ujíždíme taxíkem na letiště v Tabuku . Až v taxíku si uvědomuji , že od auta nemám žádný oficiální papír , že jsem auto odevzdal tam a tomu , nicméně jsme v arabských zemích a i přesto , že se ve společnosti sami divili , proč nevracím auto tam kde jsem ho vyzvedl ( Quyryat ) , říkali , že do dvou dnů bude v Rijádu . A bylo .

Fotky Jordan 2014 Zpátky na hlavní stranu