Fotky Lebanon 2016 Zpátky na hlavní stranu
Lebanon
8. – 13.února 2016
Původně jsme plánovali hory jako loni někde v Alpách , ale protože letos napadlo dost sněhu v Libanonu , kde jsme byli na lyžích před 10 lety jenom s Ivčou , vzhledem k délce letu z našeho domovského Rijádu jsme se přiklonili k Libanonu . A udělali dobře . Po celou dobu nás provázela slunečná obloha a sněhové podmínky byly relativně dobré . Hned po příletu půjčujeme auto a snažíme se projet večerním Bejrútem co nejrychleji , teda s malým zastavením u Pigeons Rock , dvou skal na corniche . Asi jsme to neměli dělat , neb i s GPS jsem minul nejkratší odbočku na corniche a proplétali se úzkými uličkami snad půl hodiny , než jsme na pár minut viděli neosvětlené skály v šeru . Tak jsme tady alespoň povečeřeli a vydali se do Feraya Mzaar . Ke skalám jsme se vrátili při zpáteční cestě poslední den , kdy v západu slunce byla na ně kouzelná podívaná … Ve Feraya Mzaar jsme měli ubytování v apartmánu hned u sjezdovky , kam jsme přijeli kolem deváté večer , nikde nikdo , žádný telefon kam volat . Ještě že mně otevřeli jedni místní mladí , jediní už ubytovaní , kteří se mně svěřili s tím, že včera večer měli podobný problém . Arabský svět . V civilizaci by vás v booking.com upozornili , kam volat ev do kolika přijet . Po asi 20 minutách se naštěstí objevili správci a dali nám ty správné klíče od přetopeného relativně útulného apartmánu , který ale měl své mouchy . Opět . Nejsme v Evropě . Byť za evropské ceny . V apartmánu , kde mělo být vše do kuchyně , byl jenom vařič na bombu a lednička . Žádný příbor , miska , o mikrovlnce či varné konvici jsme si mohli nechat jen zdát ..v obýváku byl sice i krb , ale v tak přetopených místnostech si nedovedu u našeho pravidelného večerního monopoly představit ještě přihřívat ohněm … Ráno půjčujeme kompletní vybavení na lyžování , lyže už mají nějakou sezonu za sebou , boty , alespoň ty moje o něco více . A cenově opět Alpy , komplet na 4 dny pro všechny za 250 dolarů . Kam se hrabe Chamonix , kde jsme vše relativně nové na 8 dnů včetně servisu půjčili za 350 Euro .. Skipasy mají ale relativně levné , tedy přes týden , 25 dolarů dospělý na den , děti 20 . O víkendu dvakrát tolik. A o nějakém rodinném či vícedenním skipasu si můžete nechat jenom zdát . Lanovky jsou jako kdyby sem převezli všechny vyřazené z předlistopadového Česka . Myslím tedy Listopad 1989 … Přitom na silnici jiné auto než Mercedes , BMW připadně Land Rover nepotkáte . Jak mi ale později řekl můj libanonský kamarád Joseph , Libanonec se raději zadluží u banky a koupí takové auto , než jezdit třeba v tojotě … To jsme koneckonců viděli i na svahu , všichni perfektně oblečení ale bez ochranných helm , ty jsme viděli na někom místním zcela vyjímečně . Svahy upravené , sněhu bohatě , teda tam , kde měl být . Na sjezdovkách . Sem tam se dala najít i na svahu chata k občerstvení , někde také docela dobře vařili místní jídlo ( výborné byly placky se zatárem či labnehem .. ) , kafe ale bylo naprosto všude pod úrovní . Ceny opět jako v Alpách , s tím, že platit kartou na svahu neznají , takže buď dolary nebo místní liry . Vzhledem ke kursu jeden dolar se rovná 1500 lir , tak jsem na svahu jezdil mnohdy s milionem v kapse . Alespoň pro ten pocit …3.den , 11.února si dáváme pauzu , jedeme na výlety po okolí , které jsme s Ivčou procestovali v roce 2006 . Takže nejdříve přírodní oblouk ve Faqře , pak pozůstatky po římanech ve Faqře – stážní věž s nápisem z roku 43 A.D. , který zasvědcuje tuto stavbu římskému císaři Tiberiu Claudiu , krásný helenistický altánek The Shrine a Temple of Atargatis , který stojí na místech , kde stávaly chrámy už za krále Salomona v 9. století pře Kristem a take za dynastie Ptolemajovců ( 2. stol.před naším letopočtem .. ). Vstupenky jsme kupovali u pána na recepci po dvou dolarech , patrně jsme byli ted den , možná i týden , jediní návštěvníci tak skvělých historických monumentů . Zvláště posledně jmenovaný chrám stojí mezi dalo by se říci lesem žulových skal , ze strážní věže je pak krásný výhled jak na hory oblasti Kfardebianu , tak i ke Středozemnímu moři . Odtud frčíme již dolů k moři , do městečka Byblos , arabsky Jbail , vzdálenému kolem 50 kilometrů . Kde je romantický přístav a velmi zachovalý křižácký hrad z 12. století na místech původní římské osady z přelomu letopočtu , včetně zachovalého amfiteátru . Tady nám naši kluci zazpívali a zatančili , jen pro nás , při západu sluníčka s výhledem na moře . To pak hřeje u srdíčka . Na rybu jsme předtím zašli do vyhlášené restaurace Pépé , kam chodí všichni slavní , teda až na nás . Pépé založil svoji restauraci roku 1962 a jak je vidno z fotografií na stěnách restaurace , která hlava státu či významná osobnost byla v Libanonu , zašla na oběd k Pepému . Takže kromě Václava Havla s Dášenkou , včech možných dalších prezidentů tu byli herci jako Brigitte Bardot , Claudia Cardinale a mnoho dalších , z hudebníků třeba Scorpions , Johnny Hallyday a spousta dalších .. Večer jsme trávili s klukama na pláži , kde by se dalo i koupat , ale nějak jsme si nevzali plavky , tak aspoň kluci se čabrali u břehu .. Poslední dva dny utekly jako voda , o víkendu se dal potkat i lyžař na svahu někde jinde než v dětské školce na plýtkém svahu či v restauraci . Celá oblast Feraya Mzaar je rozdělena na 3 oblasti , Warde , Jonction a Refuge . Celkem 80 kilometrů sjezdovek . My si oblíbili hlavně oblast Warde , kde nebyl skoro nikdo . No a v horské chatě Barista , kam jsme chodili v poledne spočívat , si pamatuju vtipnou příhodu s Ivčou , která , když jsme sem poprvé přijeli prohlásila : “ Tady mě po obědě nechejte , lyžujte si , já se budu opalovat . A navečer pro mě přijeďte autem “. Netušila , že nejbližší silnice začíná pár kilometru jižně odsud …