Maledivy 30

Maledivy 30.3 – 9.4.2016

Fotky Maldives 2016 Zpátky na hlavní stranu

Na malebné Maledivy se vydáváme po dlouhé době , naposledy jsme tady byli v roce 2003 a byla to naše svatební dovolená , honeymoon . Od té doby uplynulo hodně času , narodili se kluci .. chtěli jsme jim ukázat , jak asi vypadá ráj na zemi .

Maledivy vznikly před asi 225 miliony let vulkanickou činností , z celkem 1192 perlově zaoblených ostrovů na 20 přírodních atolech situovaných vertikálně přes rovník je 198 ostrovů obydlených a v současně době na 88 z nich jsou turistické resorty . Na délku měří přes 820 kilometrů a v nejširším bodě jen 130 kilometrů . Hlavní město Malé leží na jednom z větších ostrovů o velikosti necelé dva kilometry čtvereční s populací kolem 100 tisích obyvatel , což je třetina veškeré populace Malediv . Podnebí je jak už z polohy vyplývá tropické , s teplotami celoročně okolo 30 stupňů , s tím, že od prosince do března je suchý monzun severovýchodní , od dubna do října je vlhký jihozápadní monzun . S tím ale že i v prosinci může týden pršet a naopak v srpnu může být týden krásně bez mraků …

Z Rijádu odlétáme historicky prvním přímým spojením na Maledivy 30.března se Saudií , také dostáváme certifikát ohledně této události a každý jednu růžičku , jen na šampaňské Saúdové nějak zapomněli nebo co … po 4 hodinách a v ranním sluníčku se pod námi objevují krásné ostrovy vystupující z tyrkysového moře , děláme s obřím boeingem dva okruhy kolem letiště , než nás pustí sednout . Podle mě si to piloti museli nejprve obhlédnout , aby se s takovým kolosem trefili na ranvej , která začíná i končí v moři , protože provoz je tady hlavně v ranních hodinách minimální . Na letišti dostáváme upomínkové předměty a opět místo šampáňa kokos s brčkem , jsme přece v muslimské zemi . Přesunujeme se v příletové hale už se zavazadly jen o kousek dál k přepážkám TMA = Trans Maldivian Airlines , terminálu hydroplánů , kterým se přesuneme na náš North Ari Atoll kousek od našeho cílového Ukulhas Island . Byť letenka na tento sea plane a asi 25 minutový let stála skoro polovinu letenky z Rijádu na Maledivy . Ale když jsme předem řešili Maledivy , kluci viděli na you tube sea plane , těžko by se jim to poté rozmlouvalo . Kupodivu start i přistání na vodě bylo hladké , jen občas turbulence hodila trochu s letadlem , ještě že máte tu jistotu plováků a možnost přistát kdekoli na vodě… Na ostrově Validoo , kam jsme přistáli , už nás čekala loď z našeho hotelu Gunbaru Inn , kterou řídil náš pozdější průvodce po všech výletech po okolí Shakeeb a jeho parťák Matu . Za dalších asi 15 minut už jsme byli konečně na našem ostrůvku mezi domorodci , kteří jak se později ukázalo jsou nesmírně milí , přátelští a vůbec nezkažení turisty , jak by se dalo předpokládat u relativně chudého asijského národa . Povolení k provozovaní servisu pro turisty , tj ubytování v hotelích a organizování aktivit získali domorodí Maledivané teprve nedávno , v roce 2012 , poněvadž veškerou smetanu do té doby slízly bohaté řetězce resortů , byť tyto platily patrně nemalé provize státu Malediv, místních se to nijak nedotklo . Ale se změnou systému se nějaké alespoň ze západního pohledu drobné dostanou takto i k místním , kteří si to určitě zaslouží . Drobné píšu proto , že ceny na místním ostrově jsou opravdu místní , tj.za noc v čistém hotelovém pokoji s klimatizací , koupelnou , se čtyřmi postelemi pro nás čtyři , se snídaní a asi 50 metrů od sněhově bílé písčité pláže s korálovým útesem stála asi 70 dolarů . Za 5- 10 dolarů se člověk naobědval či povečeřel , stejně tak to bylo v místních obchodech s potravinami a hlavně s ovocem , papája , kokos a místní malé banány byly doslova za pár korun … Po ubytování v malém hotýlku s deseti pokoji , který byl v době našeho příjezdu úplně prázdný a postupně se zalidnil jsme šli na pláž a začali plánovat výlety , které hotel nabízel . Ceny do svého katalogu si ale dali po vzoru sousedních resortů resortové (tj. asi 60-80 dolarů za osobu za dvouhodinovou aktivitu ) s tím, že na resortu moc neusmlouváte zato domorodec , pokud mu naplníte jeho speed boat s vámi o ceně diskutovat bude a do dvou stovek za všechny je ochoten jet kamkoli . Takže hned na druhý den jedeme při západu sluníčka rybařit . Připadáme si jak v pohádce , neb po asi hodině rybaření máme 23 ryb , většinou red sniperů , ale třeba i dvě barakůdy . Já chytil šest ryb , Páťa totéž . I Tobča něco chytil . Ohromnou výhodou bylo , že nám ty námi nachytané ryby připravili jeden den k obědu , další k večeři , aniž by si za to účtovali něco navíc , a to včetně příloh … Hodně ryb jsme také chytili proto , že s námi byl Shakeeb , a navíc nás zavezl na místo , kde proudila stále voda . Poznalo se to podle svítícího planktonu , který kolem nás neustále za svitu hvězd proplouval . Takže na nebi s Jižním křížem kousek nad horizontem jste měli druhé nebe na moři se svítícím planktonem … Nádhera . Druhé rybaření o pár dní později s námi Shakeeb nebyl , jen Adil a Matu . Jeli jsme jinam , plankton kolem nás neproudil , a chytili jsme snad jen 6 ryb a spoustu dle průvodců jedovatých ryb , které buď zabili a hodili zpátky nebo vyprošťovali z háčku v rukavicích . I přesto nám poté Shakeeb těch pár ryb udělal s tím, že nějaké ryby dokoupil ze svého , ugriloval a opět , včetně příloh , nic za to nechtěl . Jako v Jiříkově vidění . Je ale fakt, že koupit rybu , třeba dvoukilového čerstvě vyloveného tuňáka , v místním obchodě stálo asi 70 korun , což jsme později dvakrát udělali . Shakeeb s Matem ryby opět připravili na kokosovém dříví , a zase si nevzali ani dolar navíc …. Bylo to ale také proto , že jsme s nimi jezdili často na výlety . Jednou jsme byli na Sand Bank , písečné duně uprostřed moře s korály kolem dokola , několikrát šnorchlovat k útesům několik kilometrů od ostrova , honili jsme s ním delfíny , kterých tam bylo spousta . Delfíny jsme honili i tak , že Páťa s dovolením Shakeeba usedl za volant lodi a sám si ji řídil s delfíny okolo nás a naháněl je . Potápěli jsme se s Mantou Ray . Jednou mantou . Shakeeb sliboval , jak kolem nás bude plavat hejno mant v kolečku , jen je nesmíme rušit , neb jsou plaché , poučovali jsme všechny naše děti , co s námi byli ať ve vodě nedělají prudké pohyby a ono jsme viděli jednu mantu z lodi a šnorchlovali s druhou nedaleko od té první . Ale protože je manta docela rychlá , plavali jsme s ní asi 20 vteřin než nám uplavala a museli ji zase dohonit lodí … Všechny naše děti píšu zase proto , že jsme byli dvě rodiny , ještě s námi z Rijádu jeli Australani Kim s Amandou a jejich tři děti . Tiarose která je o 3 roky starší něž Páťa , Zuri je přesně mezi Páťou a Tobíkem a o kterou se kluci dohadovali , komu patří jako parťačka a malý 4 letý Zak. Sice jen o necelý rok mladší než Tobča , ale ten byl spíš takové přerostlé nemluvně …. Když bylo těch výše zmíněných mant tak málo , tak nás Shakeeb zavezl na jiný opuštěný malý ostrůvek , coby kamenem dohodil od domorodého ostrova Mathiveri , kam nás poté také převezl se zastavením u uměle potopené lodi kousek od tohoto ostrova , jíž trčely z vody jen holé stěžně . Uměle potopené proto , aby měli potápěči více atrakcí . Byla ale překvapivě zkalená voda pískem , takže i když jsme si s Páťou dali potápěčské brýle , na loď jsme nedohlédli . Také nás dvakrát zavezl na ostrov Rasdhoo , vzdálený asi 15 kilometrů od našeho Ukulhas , kam jsme dva dny předem jeli místním trajektem tam a zpátky s tím , že na ostrově jsme byli jen 3 hodiny kvůli trajektu . Rasdhoo je dle domorodců a reklamách na domech místních potápěčských základen domovem žraloků kladivounů , za kterými se sem jezdí lidé potápět , je vzácné je ale i pro potápěče vidět . Se Shakeebovou rychlolodí jsme tak na Rasdhoo mohli být déle , neb trajekt zpátky jel přesně v jednu odpoledne . Na Rasdhoo jsme jezdili moc rádi , neb Amanda a koneckonců i my jsme mohli nakupovat v obchodech se suvenýry , kterých tam bylo hodně , na rozdíl od našeho ostrova , kde byl jen jeden prťavý obchůdek se suvenýry . Ale také hlavně proto , že na bikini pláži – pláži pro turisty , kde domorodcům nevadilo že se dámy koupou ve dvoudílných plavkách , byl úžasný útes , kde bylo možné šnorchlovat a kolem vás si jen tak plaval black tip žralok . Když jsme na tu pláž přijeli poprvé , hned jsem se zeptal jednoho kluka – turisty , který právě odcházel z pláže se šnorchlovým vybavením , co je tady možno vidět . Říkal , že právě plaval se želvou a také , že na útesu jsou malí reef sharks , kteří nejsou nebezpeční . Hned jsme s Páťou vzali výbavu a plavali na útes . Nikde nikdo , asi 100 metrů od břehu , už jsme to chtěli zabalit , neb želva asi zmizela v nenávratnu , když Páťa do mě žduchl ať se podívám nad útes . Právě proti nám plaval asi dvoumetrový black tip shark . Když nás omrkl tak na 7 metrů , otočil to a plaval zpátky do hlubin . Byli jsme z něho nadšení , byť naše představa o malém útesovém žraloku se trochu rozcházela s velikostí tohoto dospělého jedince . Přece jenom dva metry a váha přes 100 kilo , ke břehu docela daleko … Ten večer jsem studoval tento druh na netu a dozvěděl se , že patří mezi nejkrásnější žraloky a také , že byť může kousnout , nebyly alespoň na východním pobřeží Spojených Států zaznamenány žádné smrtelné útoky těchto predátorů . V dospělosti dorůstají kolem dvou metrů při váze 130 kilogramů . Takže celý natěšený jsem nemohl ani dospat dne , kdy naše výprava čtyř dospělých a pěti dětí zase pojede na Rasdhoo . Podařilo se nám to celkem třikrát a na reef za žraloky celkem 4x . Jednou jsme tam s Páťou šli ,když tam byla skupinka asi dvaceti lidí z vedlejšího ostrova , resortu Kurumathi , kteří nad reef seskákali rovnou z lodi . Plavali jsme za nimi , a viděli jen 3 murény . Až skoro všichni končili , podplavali nás těsně při dně dva mladí asi metroví black tip . Stejně tak jen mladé jsme viděli , když jsem vzal na reef Ivču s Tobíkem , který ve svých necelých pěti letech má to štěstí , že plaval kromě snad velryb už se vším … S Páťou jsme usoudili , že ten velký , dospělý black tip , patrně matka či otec těch malých , je plachý víc než ti malí , neb jsme ho zahlédli několikrát , jen když jsme byli s Páťou sami … Byl to ale úžasný zážitek . V podvědomí máte , že přece jenom je to žralok a hlavně predátor , na druhou stranu zase že on se živí hlavně tuňáky a jinými rybami, kterých je tam spousta a navíc za úsvitu a při setmění , nikoli v pravé poledne , kdy jsme se chodili na něj dívat . Pro mě to bylo jako droga , kterou musíte mít , v tomto případě vidět , i když krev ve vás pomalu bublá , když je pod vámi 5 metrů hloubka s korály , která v ostřejším srázu přechází asi do 20 metrů , odkud z temně modré hlubiny nevíte kdy ani kde vyplave žralok . A na břeh je to nějakých 100 metrů … adrenalin . Deset dnů uběhlo jako voda , oslavili jsme tam také Tobčovy páté narozeniny , trochu v předstihu , neb si náš mladý umanul , že chce 5 oslav , když má těch 5 roků .. Také jsem zašel do místní nemocnice , resp . ordinace kolegy - lékaře , která byla hned vedle našeho hotelu . Příjemný Pákistánec z Pešaváru , už tady slouží šest let , vpodstatě 24 / 7 služba pro asi tisícovku domorodců a nyní také pro turisty , ani na ryby nemůže jet někam dál , jen poblíž ostrova . Ale je tam spokojený ,v Rijádu má spoustu spolužáků , takže věděl , kde pracuji . Ale jak říkal , nešel by tam , sloužit Saudům , který jsou dle něj moc namyšlení a panovační abych to napsal slušně co říkal... Mrzelo ho , že jsem za ním nezašel dříve , že jsme také mohli zajet na ryby a ogrilovat je u něj na domku , bo jsme na druhý den odjížděli . A také mě povyprávěl , jak to tady služebně chodí , jak zavolat místní záchranku , což je v podstatě rychloloď z ostrova Rasdhoo , která velmi urgentní stavy převeze až do Malé , jak ale říkal tak maximálně jednou za měsíc , kde je nejbližší specializovaná nemocnice . A kam také všichni domorodci jezdí , pokud potřebují odbornou péči . Hodinu a půl rychlolodí za 200 rufií ( asi 300 korun ) a nebo trajektem 4 hodiny za nějakých 40 rufií . Jednou denně …. Poslední den jedeme ranní rychlolodí do Malé , už v 7 ráno . Majitel se nabídl , že si můžeme kufry nechat na lodi a jít se podívat do Malé a na sousední ostrov Vilingili , protože nám to letí až v pět odpoledne a on odjíždí zpátky ve 4 odpoledne . Takže hned dopoledne jedeme už taxíkem v Malé na rybí trh , kde se obchoduje vpodstatě jen s jedním druhem ryb – tuňáky . Velikostí od pár centimetrů až do snad metr a půl velkých kolosů . Jak taková ryba může přežít v moři plném žraloků je mě doteď záhadou . Protože se mezitím dost rozpršelo , zašli jsme nad rybím trhem do místní jídelny na pořádnou snídani , kde výborně vařili . Já si dal vynikající ostřejší polévku z tuňáka , k tomu kokosové placky , kluci a Ivča skvělé paratha , ke kávičce a místnímu čaji , který sestával z vařícího smetanového mléka , pytlíku černého čaje a cukru výbornou buchtu … Jak déšť asi po hodině ustal a my byli všichni spokojení , neb se procházelo opět rybím trhem, kde kluci už objevili úplně na okraji i chobotnici , barakůdy a také jiné ryby , jsme šli na protější ovocný trh plný tropického ovoce a koření . Malou uličkou kolem hlavního náměstí jsme se omylem dostali opět do obchodů se suvenýry , kde jsme nakonec koupili i to , co jsme ani nepotřebovali .. Taxíkem jedeme uzounkýma uličkami zpátky do přístavu k naší rychlolodi , Amanda s jejími dětmi už nás tam čeká , na Kima brouzdajícího nedaleko přístavu jsme narazili taxíkem. Není nesnadné přehlédnout skoro dvoumetrového černocha . Jedeme lodí ještě na slíbené Vilingili necelé 4 kilometry od Malé , což je rekreační ostrov pro hlavní ostrov . Na celém Malé je totiž jen jedna umělá pláž . Pro celé Malé . Původně to měl být resort Shangri La , ale vláda v Malé rozhodla , že i těch 100 tisíc místních si zaslouží hezký ostrov poblíž ke koupání , tak ostrov zpátky odkoupila . Přestože nám poprchá , je to jen tropický deštík . Moře je krásně teplé a vzduch taky . Na lodi se převlékáme a už nás rychloloď po druhé odpolední veze na Hulhule , ostrov , kde je letiště . Ohromný boeing saúdských aerolinek dosedá ze srílanského Colomba trochu se zpožděním , přesto po čtyř hodinách letu jsme v příjemných 9 večer zpátky v Rijádu .

Jen pro naši statistiku dodávám , že jsme s Ivčou byli na 9 ostrovech a 3 sand bank , neobydlených ostrovech (2003 Lhosfushi u Kandooma , letos Mathiveri Finolhu a snad bezejmenný sand bank jižně od Ukulhas ) . Kromě letiště Hulhule a Malé jsme v roce 2003 byli na Kandooma ( resort ) a sousedním lokálním Guraidhoo , letos na Ukulhas , Rasdhoo , Vilingili , Validoo ( resort , přistání hydroplánem ) a Mathiveri .

Fotky Maldives 2016 Zpátky na hlavní stranu

avní stranu