Africa pictures - Tady jsou fotky z Afriky Back to main page - Zpátky na hlavní stranu
Afrika
23.5 – 3.6.2017
Do Afriky , teda do její jižní části , letíme přes saúdskou Jeddah , kde si dáváme čtyřdenní zastavení kvůli národnímu šampionátu v plavání , kam se kvalifikovali oba naši kluci . Protože přímý spoj do Johanesburgu letí jen 3x týdně , máme po dvoudenním šampionátu ještě den navíc u moře v našem oblíbeném resortu Sheraton Beach . Pozdě večer ,
21.května , odtud jedeme na letiště . Po neustálém odkládání nám nakonec ve 4 ráno řeknou , že let je zrušen kvůli technickým problémům na letadle a bude o 24 hodin odložen . Už v tak nabitém africkém programu nám bude tento den dost chybět … Takže jdeme dospat probdělou noc do hotelu , který se saudskou rychlostí zajistily saudské aerolinky . Po minimálním dospání jdeme na pozdní odpoledne na pár hodin do Kidzanie , dětského parku , který si kluci oblíbili v Dubaji . Odtud zpátky na hotel zkolektovat kufry a po rychlé večeři , stejně jako včera , v 10 večer
22.května , opět směr letiště . Tentokrát odlétáme , naštěstí v poloprázdném letadle , takže i v ekonomické třídě se všichni pohodlně vyspíme na prostředních čtyřsedačkách obrovského boeingu . Ráno
23.května po osmé místního času přistáváme , jdeme do půjčovny pro zamluvené auto a už jedeme směr Blyde canyon na východu země . Je to štreka , nějaké 4 hodiny jízdy , jako první zastavení máme u MacMac pools a vodopádů . U pools stojí domorodec , a byť je na první informační tabuli před vjezdem napsáno , že vstup je zdarma , u té druhé u parkoviště je dopsáno 20 randů za osobu . Hezký přivýdělek . Nikde nikdo , krásné malé kaskádky , kluci pobíhají a protahujeme se po cestě sem . Přejíždíme k vodopádu , který je docela vysoký a u kterého si kluci kupují první dřevěné hračky , zvířátka . Jedeme směr Gods Window , krásnému výhledu skrze kaňon . Krátká procházka pralesem a už se stmívá , takže samotný Blyde canyon dáme snad někdy přístě . Sjíždíme za tmy z hor , ubytováváme se na okraji Kruger Parku v Hazywiev , v krásné kruhové chatičce u řeky .
24.května ráno chce Ivča na sloní farmu, která je nedaleko a které si všimla po cestě na ubytování , předtím, než vjedeme do Krugeru . Bohužel ale farma je otevřená až od 11 dopoledne , jsme tam před desátou , čekat se nám nechce , tak jedeme směr Kruger . V trochu zmatených ukazatelích nemůžeme chvíli najít Phabeni gate , bloudíme asi půl hodinu i přesto , že mám GPS v mobilu a stáhlé mapy . Na bráně kupujeme denní vstupné , na naše asi 2 tisíce Kč , vícedenní nejde . Dostáváme instrukce , nikde nevylézat z auta atd …ale to už známe z našeho putování po jihoafrických parcích před pár lety . Hned u vjezdu vidíme slony , hrochy , zebry , spoustu antilop . Na oběd se stavujeme do Skukuzy . Bavím se s domorodým párem , starší pán , se kterým jsme se setkali u vjezdu do parku mně dává pár rad , co vidět , neb sem jezdí už od dětství skoro každý rok . Odpoledne sjíždíme směr Malelane Gate na jižním okraji parku ,konečně vidíme nosorožce, promenáduji se nám kolem auta . Jedeme se ubytovat opět ven z parku , neb je to mnohem levnější než přespávat uvnitř parku . Stavujeme se do supermarketu , který je k našemu milému překvapení na vynikající úrovni a kde nakoupíme zásoby jídla i pití na další dny .
25.května vjíždíme brzy ráno lehce po šesté přes Malelane gate v domění , že uvidíme více zvířat než včera , kdy jsme vjeli až skoro vpoledne do parku . K našemu opět překvapení se nic zvláštního nekoná , sice vidíme v dálce první žirafy , ale i tak si říkáme , že takový Pilanesberg severozápadně od Pretorie je daleko zajímavější . Pak se ale Ivča dočetla , že i zvířata tady mají svá oblíbená místa a jedno z nich je oblast kolem Crocodille bridge , kde budeme snad odpoledne . Poté ale měníme plán , kvůli tomu ztracenému dni s pokaženým letadlem , a po obědě míříme do nedalekého Swazilandu . Původně jsme měli namířeno do národního parku Hlane , ten bychom dnes ale nedali díky tomu , že na jižní polokouli je už zima a slunce zapadá lehce po páté odpolední , Hlane je přes 100 kilometrů daleko, tak jen projíždíme hranicí a jdeme se podívat alespoň do typické swazilandské vesničky s místní průvodkyní . Protože je ve Swazilandu povoleno mnohoženství , má dohromady 24 bratrů a sester … Procházíme domečky uplácanými z hlíny a s doškovými střechami , kluci bydlí napravo , holky nalevo , taťka se musí po odvedené večerní zábavě vrátit do své chýše s polštářem ze dřeva …. Vracíme se zpátky do Jihoafrické Republiky a na hranicích po nás chtějí kromě pasů i rodné listy kluků , které jaksi nemáme . Vymlouváme se že ani na letišti v Johanesburgu po nás nikdo nic takového nechtěl , pouští nás zpátky , já přemýšlím , kde je vytisknu , mám je naštěstí v cloudu, hranice tady budeme překračovat ještě několikrát . Ivča mě sice říkala , ať udělám spoustu kopií cestovních pasů , mezinárodních řidičáků, vezmu spoustu pasových fotografií nás všech . Nic z toho jsme za celou dobu nepotřebovali . Ale o rodných listech neřekla nic . .. Trochu nás to zdrželo , takže jedeme zpátky na Malene gate , kde nám dali denní vrácenku . Crocodille bridge gate dáme někdy příště . Sice máme u ní dnes ubytovaní v nádherné lodžii hned u brány a u řeky , ale moc bychom toho odpoledne neviděli , kdybysme jeli ještě další hodinu cesty po dálnici , takže volíme raději jistotu . A tím pádem málo zvířat .. Po přespání v této překrásné lodži
26.5 se ráno jdeme podívat alespoň na hrochy u Crocodile bridge , kterých je tam snad několik rodin . Naházíme věci do auta , rozloučíme se s příjemnou recepční , která nám vytiskla tady tolik potřebné rodné listy kluků, které jsem jí poslal mejlem a která nám povykládala trochu o problému pytláctví v parku a to hlavně z Mozambické strany . Když tam chytí někoho s rohem od nosorožce , dostane maximálně směšnou pokutu . V Jihoafrické jde rovnou do basy . Jen za loňský rok zmizelo z parku kolem 400 nosorožců… Dobereme benzín a s trochou vyměněných bankovek nastrkaných po stovkách v každé kapse a se starými telefony na palubní desce překračujeme hranice směr Mozambik . Ivča četla samé hrůzné věci o jejich falešných policistech , o přepadání aut po soumraku , o tom , že do vás trochu šťouchne zezadu auto , jdete se podívat co se stalo a už jsme okradení , o vysokých pokutách i za nepřekročení povolené rychlosti … Nic z toho se naštěstí nedělo . Sice na radu jednoho jihoafričana z poslední ranní benzínky sjíždíme z dálnice a marně hledáme zkratku na ještě nedodělaný obchvat hlavního města Maputa , kde , pokud do něj vjedeme, budeme potřebovat hodně trpělivosti .. Místo zkratky bloudíme mezi poli na písečných uzounkých cestách necestách , bez zkušeností ze saúdských pouští by naše dvojkolka Chevrolet asi navždy zapadla a byla rozdupána stády krav a býků a my zůstali napospas divočině plné jedovatých hadů a divoké zvěře . Intuice nám zavelela se vrátit na dálnici a vychutnat si Maputo , což byla pravda pravdoucí . Vjet do Maputa byla pohodička proti tomu vyjet mezi místními směr Manhica a naše destinace pláž Bilene . Maputo opouštíme již za soumraku , Ivča pro jistotu hledá ubytování přímo v Maputu s tím, že pláž asi vzdáme , neb jet po tmě dalších asi 150 kilometrů se podle internetových diskusí , kterých četla spousty , rovná jistotě okradení , přepadení a vysokých pokut . Já ji přemlouvám, že v takové špíně jako je Maputo den trávit nehodlám a udělám vše pro to , že do Bilene dojedu vpohodě . Zavěšuji se za místní rychlíky , kteří nedbají maximálních rychlostí většinou 60 km za hodinu a na dálnici 80 km a stále to za někým valím stovkou . Neb domorodec ví , kde policie stojí . A ta se navíc zaměřuje jen na dodávky jako autobusy plné lidí … Před osmou večerní jsme na místě , krásné ubytování přímo na pláži …
27.května jsme celý den na pláži sami , jediní mladí jihoafričani si půjčili kajaky a den trávili na protější straně vnitřního zálivu . Takže jsme byli obsypáni celé dopoledne místními řezbáři , kteří nabízeli vše od vyřezávaných autíček , letadel , lodiček , misek , různých nápisů, šátků až po kešu ořechy . Od každého jsme nakoupili něco , hlavně kluci měli radost z hraček . Malí domorodí kluci nám dělají z rákosí náramky a křížky na krk , Páťa s Tobčou jim na oplátku dávají jejich stará plyšová zvířátka k oboustranné spokojenosti .. Na odpoledne domlouváme na výlet lodí , na kajaku se už nedá neb začíná trochu foukat od moře , přeplouváme vnitřní lagunu a jsme u pobřeží rozbouřeného Indického oceánu , který se snaží přes vysokou navátou písečnou hranu dostat tam , kde byl dříve spojený , do vnitřní laguny . Úžasná podívaná , navíc umocněná krásným západem slunce .
28.5 ráno poprchává , fouká , tak jak domorodci říkali když schovávali z pláže kajaky a my jim nevěřili . Chtěli jsme tu být co nejdéle , tak alespoň pojedeme dříve a přijedeme za světla zpátky ke Krugeru . Před Maputem najíždíme na obchvat , z této strany jsou ukazatele na Resano Garcia , přechod. Ale v kritickém místě , kde obchvat končí , dle rady jihoafričanů z hotelu je spousta malých kluků, kteří nám ochotně za pár randů a hraček a oblečení po klukách , které jsme si pro tyto příležitosti vzali , ukáží zkratku písečnou cestou mezi domky zpátky na dálnici , kterou jsme minuli o nějakých 10 kilometrů po cestě sem .. V brzkém odpoledni jsme na hranicích mezi Mozambikem a Jihoafrickou , mozambický imigrační úředník , černý jak bota , když vidí naše pasy , roztaje jak sněhulák v létě a zkouší na nás česky tatínku a maminko , dobrý den atd… Narodil se totiž v Sezimově Ústí , kde jeho rodiče před sametovou revolucí pracovali , dokonce nám ukazoval pyšně jeho občanku . Takže hranice zpátky na rozdíl sem byla pohoda , žádná víza , žádné formuláře , jen pobavení se o Česku s rodákem . U Crocodile bridge jsme po druhé odpolední , kupujeme na ty tři hodiny denní vstupné , Ivča se trochu ošívá ale pak uzná , že nebylo lepší volby . Tolik různých zvířat a v takové koncentraci jsme neviděli za předchozí dva dny dohromady . A to včetně lvice se lvíčaty , sedící jen pro nás asi metr od cesty … Ubytování je asi půl hodiny od Kruger international airport , docela daleko , neb Ivča nepředpokládala , že v tak malém městě jako je Nelspruit , byť vedle profláknuté atrakce jako je Kruger národní park , budou dvě letiště , každé na jiném konci města .
29.5 brzy ráno kolem 7 hodiny vracíme půjčené auto , po osmé odlétáme přes Johanesburg do Victoria Falls v Zimbabwe . S taxíkem neusmlouváme , všechny jedou za 30 dolarů těch asi 20 minut do vesničky nalepené na okraji tohoto přírodního zázraku . Po cestě voláme paní z cestovky , která nám za 1250 dolarů zařídila program na tři dny včetně letu helikoptérou nad vodopády . Takže nejdříve v podvečerní plavba lodí po Zambezi s pozorováním hlavně hrochů a sem tam krokodýla a úchvatného západu slunce .
30.května ráno pro nás přijíždí taxík , který nás převeze na heliport , odkud se všichni poprvé oddáme úžasnému požitku klidného letu helikoptérou nad takovou krásou . Odsud jdeme na procházku s průvodcem podél vodopádů . Mokří jsme i pod pláštěnkami , neb voda je , jak se dá předpokládat u největších vodopádů na světě, naprosto všude .. Jedeme se převléknout do suchého , čeká nás návštěva domorodé vesnice , kde bydlí Mr.Baboon, asi čtyřicetiletý domorodec a jeho rodina . Je to tak přirozené , až se nám to zdá trochu narafičené na turisty jako jsme my ….. Uplácané čisté kruhové obydlí s podlahou uplácanou z kravských výměšků ( které když ztuhnou tak jsou hladké , tvrdé a hlavně prý odpuzují hmyz ) a opět s rákosovou střechou . Nikde žádná elektřina , okolní písek umeten , na ohni vaří voda , zásoby na zimu srovnané …Po vesnici máme ještě asi dvě hodiny času do nejvyhlášenější večeře široko daleko , Toby nás přesvědčuje , že by chtěl ještě vidět výstavu hadů přímo uprostřed města . Kupuji lístky pro všechny , s Páťou vcházíme , Tobča se začíná nějak ošívat , jakmile spatřil první terárium . Je to divné , neb hned naproti jeho školky v Rijádu je největší sbírka hadů z celé Saúdské Arábie , neb tam sídlí centrum na výrobu protilátek proti hadímu uštknutí a Toby tam byl se mnou několikrát a zná všechny jedovaté i nejedovaté hady a škorpiony , co se v Saudi nachází . Jenže všichni saudští hadi jsou vesměs malí , i kobry jsou tak maximálně metrové , kdežto tady mají třímetrovou černou mambu , dvoumetrovou malou anakondu , velké hroznýše , chřestýše chřestící ocasy a to mu vše nezdá . Jen to chce všechno nafotit do svého iPhonu, aby to pak mohl později ukazovat ve školce a chlubit se , co všechno v Africe viděl , kromě té spousty zvířat na safari , které si poctivě fotil … Před budovou s hady kupuji od domorodce staré , neplatné zimbawské bankovky . Celé sady , za 20 dolarů , amerických. Nejvyšší má hodnotu 500 bilionu dolaru , ty mensi pak kolem 10 tisic dolaru . Páťa nevěří . Pak mu vysvětluji , co to je inflace a jak se k tomu Zimbabwe za vlády stále ještě současného , nyní již 94 letého prezidenta Roberta Mugabeho , dostala ... . Večer je na pořadu již zmíněná domorodá večeře Boma s místními hudebníky , to jest bubny všude a k jídlu kromě gazel , krokodýlích ocasů , divokých prasat také vyhlášené Mopani červi . Jednoho jsem dal , dostal za to i certifikát . Ostatní členové výpravy s díky odmítli …
31.5 ráno nás bílý správce lodžie , kde jsme ubytovaní , veze na krokodýlí farmu . Tato farma obhospodařuje něco kolem 40 tisíc krokodýlů na kůži a maso . 3 roky a dost . Pro krokodýla . Nejdříve jsme to nechápali ale pak nás přesvědčili o tom , že také neřešíme třeba hovězí farmy …. Je docela zážitek držet v ruce malého krokodýla , na to si už troufl i Páťa . Odtud jedeme na most spojující Zimbabwe se Zambií , most , který byl dokončen v roce 1905 a po kterém může jet ve stejnou dobu jen jedno auto či nákladák , má také koleje a místo , odkud se skáče bungee jumping do šílené vřavy divoké vody prchající od vodopádů … nikdy . Překračujeme hranici a mít více času , jdeme se na vodopády podívat i ze zambijské strany . Nicméně jsou vidět i z toho mostu . Na jednu po obědě máme domluvený převoz do Botswany , která je coby kamenem dohodil , o půl třetí jsme na Elephant Trail lodžii a bílý majitel , Jihoafričan David už zařizuje převoz na předem zamluvené vodní safari na řece Chobe , která se vlévá do Zambezi a která je tímto druhem safari vyhlášená . Zážitky předčily očekávání a na druhý den večer akci opakujeme . Sloni , hroši , krokodýli , velikánské ještěrky , buvoli …Vše na dosah z hladiny klidné řeky v krásných barvách odpoledního slunce… A Namibie na druhé straně řeky tak , že jsme od ní snad na 5 metrů …
1.června nás před šestou ranní vyzvedává terénní safari auto , které nás veze směr Sedudu gate v Chobe parku . Je ale docela kosa , celé ráno jsme zachumlaní v dekách . Park je ale nádherný i z auta . Oproti jihoafrickým parkům toto je opravdová příroda , žádné oplocení , sloni nám dokonce došli až k naší lodžii , kde David před pár lety potkal i 4 lvy … v parku je spoustu žiraf , vidíme i to co jsme neviděli v Krugeru – hyeny , šakaly , jednoho leoparda . Sice maskovaného v trávě , ale byl jen asi 10 metrů od nás . Odpoledne opět jak jsem psal vodní safari , nádhera . Na
2.června ráno domlouváme s Davidem rybaření , které Páťa tak miluje, takže David už den předem zprovozňuje svoji postarší kocábku . Musí si vzít ssebou i svého kámoše technika , oba motory naštěstí nahodí a jedeme do oblasti , kde se Chobe vlévá do Zambezi a kde je de facto hranice 4 států – Botswany , Zambie, Zimbabwe a Namibie . Jakmile tím proplujeme , David v nadšení , že mu jedou oba motory , nechal všechny žížaly na ryby na břehu v autě . Nám a hlavně klukům to vůbec nevadí , neb se oba střídají v řízení lodi . I se žížalami zastavujeme v malebném zákoutí a David dává Páťovi pokyn , ať nahodí udice . V tom ale náš černý pomocník uvidí asi 3 metry od nás hrocha jak stodolu , okamžitě nahodí motory a mizíme, než nás ta potvora převrátí .. Rybaříme z břehu mola asi nejdražšího stavení v Botswaně , jejíž majitel , bývalý státní úředník tak bral až asi přebral .. úplatky . A luxusní vila chátrá … Z rybaření nás David veze přes jeho království , kde máme kufry , na letiště . V Johanesburgu po nás tentokrát chtějí i rodné listy , které již v několika kopiích máme ssebou . Ubytovat se jedeme do hotelu kousek od letiště , neb Saudia letí až na druhý den dopoledne
3.června . Na letišti Ivča omrkává , co by se nám ještě hodilo jako památka na Afriku , již posledně chtěla kůži z její milované zebry , takže ať je na co vzpomínat…
Africa pictures - Tady jsou fotky z Afriky Back to main page - Zpátky na hlavní stranu