Gruzie a Arménie 2018

Gruzie a Arménie 2018

Fotky Gruzia Armenia 09 -2018 Zpátky na hlavní stranu

Gruzie a Arménie , dvě postsovětské republiky , pro nás první kontakt s jakoukoli zemí této bývalé komunistické mocnosti . Do Gruzie jsme měli namířeno již loni na jaro na lyže do oblasti Gudauri , poněvadž si ale Páťa asi měsíc předtím zlomil prst na ruce , příjemná změna byla Omán a jedna z našich nejlepších cestovacích dovolených . Nicméně památka na neuskutečněnou cestu do Gruzie bylo vystavení nové kreditní karty poté , co po zabukování hotelu v horách a následném zrušení rezervace nám bylo přes booking strhuto 1500 dolarů za ubytování někde v Tbilisi , o kterém jsme neměli ani tušení . Takže s tímto pocitem , že elektronické peníze tam asi nebudou moc v bezpečí , jsme odlétali směr Tbilisi , 31.srpna brzy ráno z Rijádu , poprvé s privátními saudskými aerolinkami Flynas přímým letem nad Irákem a východním Tureckem s horou Ararat na pravém horizontu . Víza nepotřebujeme , místní SIM také ne, neb budeme mít auto i s průvodcem . Na letišti s naší cedulkou čeká šofér , který nás naštěstí jen převeze do středu Tbilisi k našemu ubytování . Naštěstí píšu proto , že on neumí ani Hello anglicky a moje ruština , kterou jsem si po této dovolené trošilinku osvěžil ( byla mě nucena 4 roky na základce a další 4 na gymplu a ještě semestr na medině , nikdy jsem ji nepřišel na chuť a moje ruština se nyní skládá spíše ze slovenštiny s ruční výpomocí …jediné , co jsem si dobře zapamatoval , je azbuka , takže přečíst cokoli stylem prvňáka dovedu téměř cokoli … ) byla v té době ve stadiu řekl bych probouzení z hibernace .. Historický střed Tbilisi jsou jednosměrky , teda tam , kde máme zabukovaný privát . Místy tak tak na projetí bicyklu , když v jednosměrce se ještě parkuje , auta jsou ale překvapivě nepodřená a dobře udržovaná . Příjezd na náš privát , asi 100 metrů od Náměstí Republiky , připomíná spíše příjezd sovětských vojáků do rozbombardované Prahy ve 45. roce , neb cokoli , co není na hlavní ulici , tak vypadá . Nicméně uvnitř již je vše čisté , byť hodně zastaralé , kromě klimatizace , kterou máme poté na každém našem dalším ubytování . Po vybalení a telefonu s místní cestovkou jdeme na asi hodinu prozkoumat okolí náměstí Republiky , Páťa je fascinován trhem všehomožného v podchodu , kde si kupuje přes můj protest falešné rolexy za asi 150 korun , Tobča má jiný vkus a poněvadž si s hodinami tyká teprve chvíli , jde do klasických starých digitálek za stejnou cenu . Protože když se mamka zeptá , kolik je hodin , a že to na dovolené dělá pravidelně s frekvencí asi 30 krát za den , Tobča již pohotově odpovídá digitální čas , čísla umí v pohodě . Po asi hodině před naším privátem čeká mladá Světlana , která nás provede na další asi 4 hodiny historickým Tbilisi až k pevnosti Narikala a zpátky. Celkový dojem – kopie Prahy v kapánek jiném , menším a více „ východním“ balení . Kopie jak přírodní ( řeka , starý hrad na kopci ) tak technická ( zubačka a i lanovka nahoru , lodní vyjížďky po řece , nově postavený most s atrakcemi , vinné sklípky s ochutnávkami místních vín , orloj z roku 2010 ale také spousta historických budov … ). Jedeme lanovkou nahoru k pevnosti , krásný výhled na staré Tbilisi , dolů jdeme pěšky , kolem uměle vytvořeného vodopádu a starých lázní . Jídlo dobré , lidé příjemní , tedy až na naháněče na lodní výlety , slibující výlet po řece v délce 6 kilometrů , s vínem a čajem a kávou . Jakmile jsme usedli , museli jsme zaplatit , když jsme se ptali na občerstvení , bude až na konci , bo teď není čas , abychom byli asi hned zpátky a mohli jet zase další ... Nicméně po asi 5 minutách se naše malá motorová loď vrací pro další rodinku , která nasedá s vínem v plastových kelímcích . Po ujetí celkem 3 kilometrů jsme zpátky na molu , víno mě prý nalijí u stánku , kde je i čaj v termosce , ten odmítáme , víno se nedá pít , tak ho vylévám … Takový trochu socialisticky pojatý byznys v jinak příjemném Tbilisi . 1.září ráno dostáváme domácí dobrou snídani od domácích , přímo na pokoj . Na naši 4 denní cestu po Gruzii jsme chtěli vyrazit co nejdříve , v cestovce nám ale Maria , se kterou jsme vše předem domlouvali , řekla , že můžeme vyrazit nejdříve v 9 ráno . V 9.15 voláme do cestovky , řidič už je na cestě . Příjemný mladý Gruzínec Timo, řidič a průvodce našeho putování , nám těsně před půl desátou pomáhá s kufry , mohl prý přijet dříve , ale nikdo mu o našem požadavku v jeho agentuře Real Georgia neřekl . Asi 10 minut se vymotává jednosměrkami ven , zastavil se svým autem trochu nešikovně uvnitř bloku , už ale frčíme směr hory na severozápadě od Tbilisi . No hory , první náš výlet je ke kaňonu Okatse asi 300 kilometrů cesty , takže ten den asi do 3 . odpolední sedíme v autě s malou přestávkou ve městě Gori , kde se narodil a první 4 roky žil jeden z největších masových vrahů novodobých dějin , Josip Visarionovič Stalin , místními přezdívaný Kobi ( kvůli jeho loupežnické minulosti , kdy po odchodu z kláštera byl chvíli loupežníkem … ) . Zastavili jsme se zde jen proto , že 5 hodin v autě bez přestávky bychom asi nevydrželi a také hlavně proto , že náš nejmladší , velký fanda letadel a výzbroje druhé světové války Toby nutně potřeboval vidět rodnou hroudu toho , který porazil nenáviděníhodného Hitlera . A těžko si nechal vysvětlit souvislosti , v jeho 7 letech je Stalin pro něj hrdina . Takže jsme se fotili u Stalinova obrněného vlaku i jeho rodného domku , u jeho sochy jsme mu to rozmluvili . Po nekonečné cestě , kdy dálnice končila kousek za Gori , a kde po celé pravé straně dálnice se rozkládala Jižní Osetie , se jelo dá se říci našima trochu lepšíma okreskama , které byly de facto hlavním tahem přes celou Gruzii z hlavního města k Černému moři do Suchumi , jsme kolem třetí dorazili ke kaňonu Okatse. Který byl ale asi 30 minut pěšky od vstupní brány parku , kam ale mohly terénní auta pro línější turisty . Po skoro celodenním sezení v autě jsme teréňák odmítli , hezkým lesem jsme se dostali ke kaňonu , podél kterého byla zavěšena asi kilometr dlouhá lávka , bezpečná i pro menší děti . S vyhlídkovým molem na jejím konci s vyhlídkou na krásně zelený , asi 100 metrů hluboký kaňon s malou a relativně klidnou říčkou na dně kaňonu . Zpátky k autu , po deseti minutách jsme ještě hlouběji v horách , u krásného vysokého vodopádu , kde se procházíme na pár minut předtím , než vyrazíme na další 2 hodiny cesty do Kutaisi , kde máme nocleh . Hory , kterými jsme projížděli zpátky k hlavnímu tahu přes celou Gruzii, podhůří Kavkazu byly něco jako Malá Fatra či Slovenský Ráj , kde jsme byli letos v létě . Navíc čím dále jste od hlavního města , tím více starých aut ještě sovětské výroby , tj. žigulíků, moskvičů , lad , sem tam volha a taky třeba i záporožec . A taky spousta jezdících Uazů , starých vojenských teréňáků . Připadal jsem si místy jak v castrovské Kubě před třemi lety , kde kromě těchto totalitních veteránů jezdili navíc i staré ameriky. Tady mě to ale více připomínalo mé dětství , pamatuji na prvního moskviče i další , v té době luxusní lady 1500, 1600 , ve kterých jsme každé léto jezdili s našima k moři. Většinou Černému , občas se povedl i Jadran … … Večer spíme v druhém největším gruzínském městě Kutaisi, kde sídlí parlament . Prezident je v Tbilisi. Z důvodů toho , že kdyby náhodou Rusko obsadilo jedno z těchto měst , ať aspoň někdo vládne zbytku Gruzie . Neb mezi těmito dvěma městy se severně odtud rozkládá Jižní Osetie , kterou násilně zabralo před 10 lety Rusko a obsadilo svojí armádou . Spíme opět v soukromí , tentokráte v normálním , trochu větším rodinném domku , pokoj máme jako na zámku s velkým křišťálovým lustrem a štukami podél stropu , s opět výbornou domácí snídaní . Starší paní domu byla smutná , že odjíždíme , turisty se to tady zrovna nehemží a každá koruna vlastně lari , místní měna , dobrá . Zajíždíme nad město k místní katedrále Bagrati , která byla několikrát úplně rozbořená a pak zase znovu postavená . Poslední rekonstrukce dle našeho průvodce s necitlivým zásahem nějakého slavného francouzského architekta s ocelovým vyplněním horního křídla . Kutaisi je odsud jako na dlani . Do naší další destinace , Borjomi , jedeme opět přes Khasuri , kde se našim mladým líbila budka na ptáčky ze dřeva na zahradu hned u cesty . Podél cesty se totiž dá koupit kde co . Podle toho , co ve které vesnici či městě místní vyrábějí . V Khasuri jsou to tedy výrobky ze dřeva . V dalších vesnicích dělají keramiku . Jinde zase pece na chleba . Velké amfory na výrobu vína . Chleba . Med . Vařená kukuřice …..V Borjomi , které svou architekturou a trochu i atmosférou připomínají kdejaké české či moravské lázně , nám však spíše naše blízké Luhačovice a jeho Jurkoviče , se jdeme projít po kolonádě , která je placená ( symbolicky , s tím že lístek jednou zakoupený platí i další den ) , napijeme se místní smradlavé minerální vody ( podobné ottovce v Luhačovicích ) a poobědváme . U oběda řešíme co dnes a hlavně zítra , bo Maria z místní cestovky nám sice naplánovala spoustu atrakcí , ale tak na vrtulník či menší letadlo . Neb sedět každý den 6 a více hodin v autě se nám fakt nechce , asi něco oželíme . Navíc s přestávkou na oběd ,když tady vše trvá o něco více než normálně , by jsme toho ani moc neviděli . I když cena za oběd je o dost menší než v Česku , navíc obrovské porce , po kterých je to tak na siestu… Takže obědy další dny řešíme místním khachapuri , dobrým místním chlebem se sýrem ev nějakou místní pizzou pro kluky , která se dá koupit všude v každém pekařství. A vynecháváme zítřejší skalní město Vardzia asi 4 hodiny jízdy odsud , byť je to highlights . Po obědě se potkáváme s dalšími Čechy , kteří tam právě byli na dva dny , hezké , ale co se dá dělat … Odpoledne jedeme asi 30 minut k novodobému hradu Akhaltsikhe castle , který je sice pěkný , velikánský , ale s klasickým českým hradem se nedá srovnat , neb byl postaven nedávno , jako atrakce pro turisty … Při zpáteční cestě kupujeme spoustu místního ovoce , o kterém si myslíme , že nevidělo žádnou chemikálii , ohromě chutná , kupujeme si každý den hrušky, jablka, hrozny , meloun … Jedeme se ubytovat , dle bookingu výborná lokace ve středu Borjomi znamená asi 10 minut jízdy autem v další vesnici , sice krásná novostavba , ale daleko ode všeho . Takže prosíme Tima , ať nás ještě navečer zaveze k řece , Páťa si chce zarybařit . Nic nechytí , byť sem tam vidíme rybáře . 3.9 brzy ráno nás majitel ubytování veze zpátky do Borjomi už před 7 ráno , chceme si udělat před snídaní výlet k sirnatým pramenům v parku , které jsou asi 45 minut lesní cestou podél potoka nad parkem s kolonádou , kde jsme byli včera . Parádní procházka , tři nové menší bazény s čerstvě napuštěnou sirnatou teplou vodou , koupeme se všichni spolu s několika staršími lidmi, byť nemáme žádné kožní potíže , po necelé hodině to balíme , postupně se to tady zaplňuje i rodinkami .. Snídáme až kolem desáté , vynikající domácí kuchyně v krásném prostředí upraveného domu , Timo na nás již čeká , po změně itineráře jedeme přes Tsagveri natural spring , místo , kde vyvěrají tři různé , podle zbarvení železité prameny s různou koncentrací do Timotesubani , kde je Holy Dormitory Church zasazený v krásné přírodě . Už ale těch klášterů začínáme být s Ivčou přejezení , příroda kolem je ale krásná . Říkáme si sami pro sebe , že v Česku jezdíme po hradech , tady jsou kláštery . Na podobných místech jako v Česku hrady , podobného stáří , takže proč ne . A navíc naši kluci zase kupují v každém klášteře svíčky všech velikostí , takže spojujeme příjemné s užitečným , přispíváme a oni mají zábavu relativně bezpečnou , neb v každém klášteře jsou kvanta hořících svíček bezpečně v písku a v malé vodní hladince .. I když kláštery tady jsou starší než naše hrady . Mnohá místa mají počátky ještě v předkřesťanské éře , s příchodem křesťanství byly vystavěny – Arménie přijala křesťanství v roce 301 jako první státní náboženství na světě , následovaná Gruzií - staly se centrem vzdělávání , kde byly uchovávány vzácné rukopisy , v době Bagratinské éry kolem roku 920 byly rozbořeny při invazi Arabů , poté znovu vystavěny a posléze raději už opevněny , přesto neodolali nájezdu Čingischána ve 13. století a několika velkým zemětřesením ve 12 ., 17. a posledním v 19.století … takže jsou to takové dalo by se říci hrady několikrát rozbořené a přestavěné …

Vracíme se k Borjomi přes vypálené lesy , Timo říká , že to vypálili záměrně Rusové při poslední okupaci před 10 lety stíhačkami .. Pokračujeme dále , do skalního města Uplistiche , připomínající jordánskou Petru či saúdskou Madain Saleh . Jen s tím , že toto město vytesané do pískovcové skály nesloužilo především jako pohřebiště jako v případě výše dvou jmenovaných , ale jako skalní město , které dokonale splývá s okolním skalním masívem a jen později postavený klášter vyčnívá nad terén a upozorňuje na toto místo . Trávíme zde asi dvě hodiny , prolezeme téměř celé město . Odtud se dále přibližujeme k Tbilisi , k velké katedrále Mstkcheta , kde místní pastor dává požehnání národnímu fotbalovému týmu patrně před nějakým utkáním . Po cestě sem vidíme na silnici přejetého hada , o kterém Timo tvrdí , že je to jeden z množství rozprchlých z bývalé místní farmy , kde za dob socialismu vyráběly hadí séra z jedovatých hadů , přivezených pro tyto účely z Kazachstánu. Po rozpadu SSSR tuto farmu ponechali napospas svému osudu s tím, že hady vypustili do přírody v domnění , že nepřežijí v místním klimatu , tito se však zabydleli a začali rozmnožovat … Z Mstkchety , kde kupujeme dle Tima snad kvalitní churchkhely – místní ořechy obalené ve sladké jedlé ovocné dřeni vypadající jako velká klobása – vyjíždíme ještě na protější kopec k prvnímu klášteru v Gruzii , Jvali Monastery , kde podle pověsti svatá Nina přinesla křesťanství do Gruzie . Právě na tomto místě se stal zázrak při záchraně jediného syna místní vdovy , právě přičiněním Niny . Která v ruce držela kříž z keře hroznového vína , proto ten gruzínský kříž je takový ohnutý .. Jedeme přespat do Tbilisi , projdeme se ještě po známé Aghmashenebeli Avenue plné restaurací , nedaleko odtud totiž bydlíme .. 4.9 nás Timo bere hned po sedmé , neb máme dnes dlouhé cestování na sever Gruzie na Kavkaz , podél Jižní Osetie , stavujeme se na vyhlídku nad umělé jezero Zhinvali , na konci kterého je pevnost Ananuri , ze které jsou hezké výhledy na vodní nádrž . Pokračujeme do Pasanauri , kde na soutoku dvou malých říček se každý zastaví , neb voda z jedné říčky má úplně jinou barvu než ta z té druhé . Stoupáme do hor , až jsme ve známém Gudauri , zimním středisku , kde jsme měli loni na jaro lyžovat , stavujeme se jen na jídlo a pokračujeme přes Kazbeki Mountain Spring dále na krásnou vyhlídku , kde je socialistický památník sovětsko – gruzínského přátelství . Je nad krásnou roklí s úžasnými výhledy na okolní hory . Kupujeme tady místní med , o kterém si myslíme , že je určitě nedotčený nějakými chemikáliemi . Těžší asi o 3 kila medu stoupáme až k průsmyku , kde není nic významného , snad jen kousek pod průsmykem je Calcium Moon Land – na vápník bohatý horský pramen , který změnil rozsáhlou část louky na vápencovou krajinu , po které pomalu protékají pramínky této vody . Něco jako turecké Pamukale v pidi podobě nebo podobné vápencové terasy v Yellowstounu. Pokračujeme dolů směrem gruzínsko ruská hranice, Timo volá dopředu svému kamarádovi , který nás vyveze k dnešnímu cíli naší cesty , klášteru Kazbeki Gerheti Trinity Church čtyřkolkou Nissan . Je ale zrovna nahoře u kláštera , takže jedeme ještě k malé watch tower ve vesničce Sno napravo od cíle naší cesty . Nissan Patrol na nás už čeká na úplně přeplněném parkovišti , odkud se vyjíždí ke klášteru , Timo parkuje svého Nissana místo Patrola a už jedeme prašnou cestou nahoru ke klášteru . Zprvu je krásný asfalt , pak nějaké pracovní stroje , místní se snaží udělat asfaltku až nahoru , ale vzhledem k tomu , že vozit turisty nahoru ty 3 kilometry off roadem je jejich solidní obživa , asi jim ta asfaltka bude trvat věčnost .. Máme prý 20 minut na vše , vyfotit se před klášterem , projít si ho a zpátky do auta , neb dole čekají další turisté . I tak je tady ale plno . A nejhezčí pohled je na klášter z asi půlkilometrové vzdálenosti proti masívu Kavkazu. Odtud jedeme ještě k vodopádu Gveleti , Patrol nás vysadí asi dvacet minut chůze od něj , konečně i trekujeme ! Nádherné hory všude kolem . A opět spousta turistů . Po svezení dolů k hlavní silnici čekáme na Tima u malého potoka , chce nás ještě zavézt k poslednímu dnešnímu klášteru , Archangel Monastery , který je přímo na hranicích s Ruskem a je úplně nový . Místní patriarcha chtěl okupantům z Ruska mírovou cestou ukázat , že patří ke stejné , ortodoxní církvi , když sem zase pojedou v tancích jako v roce 2008 .. A už frčíme zpátky do Tbilisi , jen s menšími přestávkami . Timo Sakašvili nás již pozdě večer zaveze na hotel u letiště , rozloučíme se s ním a poděkujeme za skvělý zážitek po Gruzii , dám mu asi 50 dolarů navíc nad smluvenou částku za tento 4 denní výlet , který stál asi 800 Euro . Byl rád , Tobča po jeho odjezdu i chvilku plakal , že už ho nikdy neuvidí .

Kolem 5. hodiny ráno , 5.září nás taxi ještě od Timové společnosti veze na letiště , po 7. hodině ranní už jsme v arménském Jerevanu . Ještě před Immigration je bankomat , jde vybrat jen ekvivalent 300 dolarů , další stovku měním vedle u okýnka ve směnárně , víc potřebovat na 3 dny nebudeme , vše budeme platit v hotovosti , jen na auto potřebujeme kreditku jako obvykle. Na úplně liduprázdném letišti stojí v příletové hale dva lidé , jeden má cedulku s mým jménem , zaměstnanec rent a caru. Vše má u sebe , včetně platebního terminálu , takže asi za 10 minut sedíme v pronajatém autě Renault Duster . Měl jsem objednanou i GPS , tu jsem ale zrušil , neb jsem si asi za 200 Kč koupil místní SIM kartu i s 3 GB dat , takže nás bude spolehlivě navigovat online Google … Prázdnými ulicemi – je ještě brzy ráno - jedeme do středu města ke komplexu kaskád , kde je spousta zajímavých uměleckých děl , dáváme tady i snídani . Přemýšlíme , kam vyjet , rozhodujeme se pro Garni , takový arménský Pantheon z doby předkřesťanské . Dole v kaňonu pod ním je zajímavý přírodní úkaz , kde skála vypadá , jako varhany nebo jako převeliké slámky naskládané jedna vedle druhé . Khosrov Forrest . Prvním opravdovým klášterem je Geghard , kde kluci opět skupují kvanta svíček na jejich paličské radovánky v bezpečí kláštera . Kupuju si tady jejich tradiční sladký ořechový koláč , velikosti pneumatiky na auto , takže ho pojídám asi 3 dny a to se ještě dělím se zbytkem posádky . Vracíme se zpátky na dálnici Jerevan – Sevan , která nás zaveze až k jejich oblíbené letní turistické destinaci , vulkanickému jezeru Sevan . Které je překvapivě čisté a taky studené , bo jsme v horách . Páťa si už u našeho pronajatého domku na pláži v resortu Noy Land , kde na parkovišti stojí starý obrněný transportér , na malém kopečku menší dopravní letadlo a kousek od našeho domku je tank , vytahuje udici , opět neberou , neb docela pofukuje . Zajdeme do první hotelové restaurace na večeři , servírka nás ale posílá k další , která je přímo v malém přístavu pod touto socialistickou stavbou . Nechce se jí ani jedinému kuchaři vařit , takový jsme z toho měli pocit . Jsme zpátky v komunismu , jak jsme si později ještě několikrát ověřili . Sice se tady podniká , ale zaměstnanci to berou tak nějak po svém , po staru …6.září opět slunečno , už bez větru , na snídani jdeme opět do té první restaurace, která nás včera poslala jinam , bo tady podávají hotelové snídaně . Bufet ve stylu cereálie , vajíčko , jablko s tím , že tři lidi stojí za stolem a jeden z nich si zapisuje , kolik si kdo vzal vajíček případně jablek … Jakmile se do restaurace nahrnulo asi 20 šikmookých pozdě večer ubytovaných turistů , nějak ty čárky za vajíčka nestíhali dělat , neb dva z nich museli nanášet nové a nové … Prvním dnešním zastavením je Sevanavank na malém poloostrově , s krásným výhledem na jezero . Kupujeme si kousky zde se vyskytujícího obsidiánu a jeho čiré varianty vulkanického skla . Ivča chce odtud na chvilku do hor , asi 40 minut jízdy je lyžařský areál s jedním jedoucím vlekem nahoru do kopců , nahoře je krásně . Kluci se chtějí projet na terénní čtyřkolce , domluva o ceně opět jak za socializmu , 5 tisíc místní měny ( což je hodně na místní poměry , asi 500 Kč ) za jednu 10 minutovou jízdu k nějakému bodu po vrstevnici asi kilometr daleko, s průvodcem na druhé čtyřkolce jsme s Tobčou asi za 5 minut zpátky , když chci vzít Páťu na zbylý čas , musím zaplatit zase 5 tisíc , čas už neplatí , jen jízda … Z hor sjíždíme opět k jezeru , jdeme se koupat na veřejnou pláž , voda je sice chladná ale je teplo a slunečno . Na pláži i ve vodě nacházíme spoustu malých černých kamínků , obsidiánů , máme jich plnou hrst . Po příjemném osvěžení v jezeře jedeme dále na sever do hor . Prvním zastavením je v horách ukrytý klášter Haghartsin, druhým Goshavank . U prvního kupujeme po cestě vynikající med , bo včelky jsou chované přímo tady , široko daleko od civilizace. Po cestě zpět se stavujeme na jídlo u jezera , doporučená restaurace přímo nad jezerem je plně obsazená , jedeme do našeho hotelu Noy Resort , kde včera vařili ryby z jezera docela dobře . Přemýšlíme, kde budeme spát , neb v Jerevanu , kde jsme měli zabukovaný hotel na dva dny , tak včera , když jsme volali , že přijedeme později nám řekli , že se prý snažili nám dovolat , že byť máme zarezervováno ( a zaplaceno ! ) , nemají pro nás místo , že nám to určitě vrátí na kreditku zpátky . Nevrátili . Navíc napsali do bookingu no show , tj . že jsme se nedostavili . Poučení pro nás nebukovat nic online , jen zavolat , jestli mají pokoj a nejlépe zaplatit v hotovosti .Přesně tak , jak nám to už v Gruzii říkal Timo , že pokud něco bukuje , nikdy ne přes kreditku , jen zavolat … Neb jsem platil za celou dobu v Gruzii a Arménii dvakrát kreditkou ( jednou za ubytování v gruzínském Borjomi a pak na letišti v Jerevanu za auto , kdy si pracovník rent a caru přinesl s sebou terminál na platbu s tím, že si opisoval číslo kreditek do jeho smlouvy a já si nepřelepil bezpečnostní kód CVV tak , jak to vždy mívám přelepené … ) , a hned po našem příjezdu z dovolené už se jí někdo , naštěstí neúspěšně , snažil použít . Voláme tedy do Jerevanu na hotel , který jsme našli přes booking , můžeme přijet i později , není problém . Jen lokace dle bookingových souřadnic je asi o dva bloky jinde , takže asi 10 minut se vyptáváme místních … Ráno 7.září jedeme konečně k hoře Ararat , na kterou se už celý pobyt tady těším , a ke klášteru Khor Virab pod ním . Za normální viditelnosti je na fotkách Ararat na pozadí pohlednic Jerevanu , dnes je vidět až z asi 20 kilometrů před Khor Virab . Je ale majestátní , něco jako Kilimandžáro , z ničeho nic takový zasněžený velikán, přesněji vlastně vulkán , přes 5 kilometrů vysoký . A klášter pod ním mu dodává na romantičnosti . Nádhera . Spolu s Kazbeki Gerheti Trinity Church v Gruzii pro mě největší zážitek . Úžasná přírodní scenérie . Kupujeme zde hodně hroznového vína a jablek , je to vinařská oblast . Sladké a moc chutné. Poté po nekonečně se klikatící cestě po přejezdu sedla směrem na Areni si užíváme krásnou cestu kousek před Areni , vyhlášené vinařské oblasti . Za Areni je jeskyně , kde byla objevena nejstarší lidská bota , nebo spíše něco , co se botě podobalo . Soutěskou za jeskyní jedeme směr náš poslední klášter , Noravank , krásně situovaný v oranžově zbarvených horách . Zpátky do Jerevanu , já ještě zkouším zajet po cestě zpátky k jezeru , které našla Ivča na webu jako přírodní naleziště obsidiánů , už se ale smráká , takže nic nenalézáme . Jedeme přímo na Náměstí Republiky , kde jsou známe barevné fontány , dnes večer , v pátek , s hudbou , náměstí kolem fontán je zaplněné , kromě klasiky hrají i moderní muziku , vydržíme skoro dvě hodiny se na to dívat . Auto nám stojí kousek odtud před místním Parlamentem , přebalujeme kufry , neb za 2 hodiny máme být na letišti , vrátit auto , spoj přes Dubaj tentokráte s FlyDubai nám letí před druhou ráno . Jak já ty noční lety nesnáším . Ale překousnu to , jinak se z této zajímavé destinace do Rijádu nedá dostat …

Fotky Gruzia Armenia 09 -2018 Zpátky na hlavní stranu