Road Trip NW pictures - Tady jsou fotky z Road Tripu NW of Saudi Arabia                                                       Back to main page - Zpátky na hlavní stranu

2020-11 Road Trip North West of  Saudi Arabia

Koronové šílenství pokračuje a my zavření v království s narůstajícím kreditem dovolenkových dní vyrážíme opět za poznáním zčásti už poznaného a také ke splnění toho , co bylo v našem hledáčku snad desetiletí. To poznané byla hlavně Madain Saleh a její skalní město Hejra a Dadan , Umlooj , Wahba kráter . To na našem dream listu hlavně Bílé vulkány a Wadi Dissah .

30.10.2020 Z Rijádu vyjíždíme brzy ráno až druhý víkendový den , díky oslavě Helloweenu , který si naši kluci nechtěli nechat ujít .  Posádka druhého vozidla má nějaké soukromé rodinné problémy , alespoň to tak Lotfi decentně napsal v textových zprávach , přestože byli nabalení předem jako my , vyráží až po uklidnění vod s Fadelou po obědě ... Protože máme asi 5 hodin náskoku , zastavujeme u Jebel Timiyyah , saudské “ stolové hory “ , která je na soupisce výletů našeho Riyadh Rover Clubu a hlavně jejího šéfa Alana již od jara . Zastavujeme na úpatí , jdeme se projít , na zemi nacházíme k našemu překvapení spoustu petroglyfů , obrazců a starověkého umění pradávných obyvatel těchto končin . Překvapený byl z toho i znalec Saudi Alan , kterému posílám ihned fotky .. Kousek přes cestu od stolové hory jsou hezké granitové skály , z dálky připomínající hrocha . Pokoušíme se vylézt co nejvýše , ale se stoupající výškou je sráz strmější a hlavně klouzavější , takže to dáme jen do půlky , zhruba 100 výškových metrů , tohoto ohromného žulového kopce , trčího z okolního písku ..  stále máme před opozdilci z Francie náskok , rozhodujeme se pokračovat směr Bílé vulkány , resp co nejblíže k ním najít nějaké místo na naše stany a být na signálu , až se bude Lotfi a spol blížit . Po soumraku už jsme u lávových polí , těsně před nimi , za malým městem Al Hait hledáme místo na spaní .. Jakmile máme vše nachystané , včetně táboráku , konečně před devátou večer Lotfi s Fadelou  a dětmi Kawtar a Kasseem jsou opět s námi . Jenže  . Jenže je stále škola , našim klukům jsme napsali omluvenky , Kasseem a Kawtar mají nějaké resty ve škole a sem tam , vždy dopoledne , musejí udělat on line nějaký ten test . Což nám neřekli předem , takže na Bílé vulkány vyrážíme zatím sami , Lotfimu jsem dal všechny 4 waypointy , které mě poskytl Alan před odjezdem . Já je ještě na google Earth předem pořádně prostudoval , takže jsem přesně věděl , do čeho jedeme . Na rozdíl od Lotfiho , který se tvářil , že waypointy mu stačí, aby nás našel . Chyba lávky .  Do druhého waypointu to zvládl , i s naší ještě telefonní navigací , neb my jsme zvolili cestu od začatku přes lávová pole , asi 30 km drsným off roadem, abychom se napojili na cestu,  která začínala uprostřed lávových polí a pokračovala až do města Khaybar s tím , že z této cesty se musí vjet do vlastních vulkánů .. My, vybavení satelitním telefonem Thuraya pro případ nouze , Lotfi obyčejným mobilem v oblasti , která má rozlohu 14 tisíc čtverečních kilometrů a bez mobilního signálu . Tedy v oblasti dvakrát větší než třeba Jihomoravský kraj ... My si občas jízdu a hlavně úžasné sceněrie tisice okolních  barevných vulkánů užívali , Lotfi skončil v nějaké slepé uličče mezi lávovými poli s tím, že se nemohl autem ani otočit , takže ho všichni několik hodin navigovali nazpátky . A pokaždé , když přišla v průběhu naší společné dovolené řeč na sopky , Lotfimu se z toho dělalo špatně , takže jeho zážitky byly diametrálně odlišné , od těch našich . Které byly opravdu nad naše očekávání . Ohromná lávová pole , kdy černě černá láva překrývala lávu bílou , tvořenou hlavně křemíkem , jeden kužel sopky -  Jabal Qidr - jako by z oka vypadl své sestře Fuji v Japonsku , až na tu bílou čepičku . Některá ze sopek se zabarvovala do červena , patrně díky přítomnosti železa . Dvě Bílé sopky , z nichž ta větší , Al Ras Al Abyat , je nejvyšší saudskou sopkou , 2093 metrů vysokou. Ta menší , Al Ras Al Bayda , pod tou jsme zastavili , abychom ji zdolali . Abyat znamená v arabštině bílý pro mužský vzor , Bayda je bílá ale pro ženský vzor . Takže jsme zdolávali tu holku . Byť šlo jen o nějakých posledních 170 výškových metrů , v určitých úsecích byl sopečný popel kluzký , což Tobča odmítal zdolat . No a s ním i Ivča . A také náš nový člen posádky tohoto 8 denního výletu , syn od naší kamarádky Angely z Německa , Talal . Takže na vrchol kráteru jsme se vyškrábali , jak je zvykem u obtížných výstupů či sestupů našich rodinných misí , jen já s Páťou . Abychom zjistili , že po rimu vede cesta , takže se dá na něj v určitém místě vyjet off roadem .. Ale výhledy stály opravdu za tu naši menší námahu . Za posledních 4500 let bylo na arabském poloostrově zaznamenáno 13 sopečných erupcí , tedy každých v průměru asi 350 let . S tím, že poslední erupce v této oblasti nedaleko Mediny byla ve 13 století , takže sopky tady mají trochu zpoždění . Jinak ale poslední erupce sopky na území Saudi byla na námi v srpnu navštíveném ostrově Farasan v Rudém moři v roce 1846 , na Arabském poloostrově samotném pak v Jemenu v roce 1937. Dáváme si rezervu na odjezd , abychom tu nezatměli , i když přespat by tu bylo romantické , přece jenom máme toho před sebou dost a navíc druhá posádka nás bude jistě někde čekat .. Satelitní telefon jsme naštěstí nemuseli použít , jakmile jsme se po asi 80 kilometrech již asfaltu mezi lávovými poli přiblížili prvnímu většímu městu , Khaybar , zavolali jsme druhé posádce a domluvili se na místě dalšího setkání . Čekali nás nějakých 80 kilometrů pře Medinou Saleh , naší další destinací , okolo osmé u cesty . Sjeli jsme kousek do pouště , abychom rozbili náš tábor a konečně zase usedli k táboráku a vyslechli ty hrůzy , co zažili oni a na oplátku my jim ukazovali nádherné fotky z Bílých vulkánů ...  2.listopadu vyrážíme podél slavné Hejaz Railway , železnice , která vedla ze syrského Damašku až do saudské Mediny , pokračovat pak měla až do Mekky , to se ale nikdy nedostavělo . Otevřená byla v roce 1913 a zničena o pár let později , Lawrencem z Arábie v roce 1917 s tím, že v roce 1920 na ní byl zastaven provoz úplně . Hlavně kvůli tomu , aby se oslabil vliv Turecka na tuto oblast . A také i proto , že emír z Medíny vlastnil své velbloudí karavany , a vlak mu jaksi kazil jeho byznys . No a to , že zhruba každý 5. poutník na cestě do svatých měst v těch dobách při cestě zemřel , i proto se vlastně železnice stavěla , nikomu nevadilo ... Pozůstatky ale stále přetrvávají – nyní jíž oplocené nádražní budovy a násep , na který najíždíme . Ten je ale místy již poničený , takže se vracíme na cestu . Vagon , který zde byl ještě při naší poslední návštěvě s Ivčou , je už odvezený v muzeu v Al Ule , patrně stejně jako ostatní vyvrácené mašinky mezi Medinou a Al Ulou . V Medine Saleh se první jdeme projít do palmových hájů v údolí , které jsou tu už od dob Lyhianitského království díky ůrodné půdě a dostatku vody , krásná procházka , posbíráme pár opadaných citronů a pomerančů , které nás osvěží . Vstupenku na Dadan máme až na 3 odpoledne . Dadan je místo dávných hrobek z 8. století před naším letopočtem , které jsme ještě nikdy nenavštívili , byť jsme tady počtvrté , neb toto místo bylo nepřístupné a oplocené až do loňského roku . Saudové ale pojali způsob prohlídky po svém. Na prohlídku hrobek jsou připravené dalekohledy , z jednoho místa u visitors centra na druhé a poslední asi kilometr vzdálené vás přepraví autobus . Žádná romantika jak dříve . Ve visitors centru vás pohostí arabským chlebem a solí , tedy gahwou a datlemi , k tomu sušené ovoce . Povykládají o historii ..Odtud autem přejedeme na druhou lokaci , která je součástí vstupenky , do oblasti , o které průvodci neoprávněně tvrdí , že je největší knihovnou pod otevřeným nebem v Saudi – Jabal Ikmah . Asi deset minut autem od Dadanu , směr Hejra . V minulosti hlavní město Daddanitů a Lyhianitského království . Pohoštění stejné , od průvodkyně trocha historie . Je to malá soutěska ve skalách , na jejíchž stěnách je historie této oblasti a těch co jí obývali či projížděli , vepsaná různým druhem písma a obrazců tehdejší fauny ...Chtěli jsme ještě na vyhlídku nad Medinou Saleh či do starého města , ale je již pozdě odpoledne , a staré město , které jsme dříve prozkoumali , se stále rekonstruuje .. Jedeme proto na krásný západ slunce k Mamutovi , ohromné skále v podobě tohoto tvora  , Jabal Al Feel . Nejdříve jdeme ke skalnímu útvaru podobnému velikánskému hříbku se projít , s výhledem na Mamuta . Pak přejíždíme k Mamutovi, řídí Tobča , neb dnes je jeho den na řízení auta když jsme off road , a podaří se mu zapadnout těsně u Mamuta . Tak necháváme auto autem a jdeme se vyfotit v krásném zapadajícím sluníčku . Pak děti trochu potlačí auto a Tobča projíždí pod chobotem najít místo na náš dnešní kemp , takové , abychom Mamuta ráno hezky viděli zase v ranním sluníčku . Romantika . I večer i ráno . 3.listopadu se jdeme projít na skály okolo Mamuta , poté jedeme do Secret Wadí – procházku wádím, které bylo také v nabídce místních cestovek , za 200 rijálů na osobu s tím, že odjezd je z Mediny Saleh v 6:30 brzy ráno a návrat po jedné odpoledne . Autobusem . Díky . Wádí ale podle souřadnic uvedených u bývalého desert kempu Madakhil najdeme sami , je asi 30 minut autem od Mamuta a projdeme ho až téměř do konce .  Před druhou odpolední už jsme na bráně nachystaní na prohlídku Hejra – hlavní atrakce skalních nabateánských  hrobek v Al Ula z dob mezi 1. stoletím před a 1.stoletím po našem letopočtu , kdy po Dadanitech tuto oblast ovládali Nabateánci , jedna z nejvíce zručností obdařených dávných civilizací , kteří jsou také známí svým dobrým hospodařením s vodou. Odtud také pochází i jejich název . Civilizace se zde střídaly také jedna po druhé díky tomu ,  že toto místo , de facto soutěska , se nachází na incense route , stezce , po které karavany převážely vzácná koření a vůně z Jemenu do Mezopotámie . K visitors centru , které je přesně na opačné straně lokality , než bylo dříve , v místech , kde je velká železniční stanice . Hangáry s mašinkama , které dříve bývaly přístupné , jsou zavřené , stejně tak nedaleká pevnost . Po krátké prohlídce centra nás rychle všechny naženou do autobusu , který nás pak zaveze jen na 3 lokality . První je Diwan a Jabal Ithlib , kde ukáží jen zasedací místnost , soutěskou na výhled vás ale už nepustí . Pak se přejede na lokalitu Jabal Al Banat , s největší koncentrací hrobek na jedné skále – celkem je jich tu 29 , prohlédnout se ale dá jen asi 5 z nich s tím , že dovnitř se jako dříve již nemůže . A odtud , autobusem k hlavní atrakci , Qasr Al Farid , samostatné hrobce ve veliké samostatné skále uprostřed písků, natočené hlavní stěnou na západ . Takže je úžašně nasvícená zapadajícím sluníčkem . Autobus nás poté vyklopí u hlavního vstupu , kde nejsou ani toalety ...Snažíme se dojet co nejdále k naší zítřejší atrakci , Wadi Dissah. Ještě že jsme nabrali plnou před Hegrou , neb k Dissah se jede přes další rozlehlá lávová pole . Navíc gůgl map nás naviguje cestou , která se z asfaltu mění na šotolinu , takže trneme , aby šotolina v této nehostinné krajině alespoň pokračovala .. 4.listopadu po večerním táboráku to máme ráno nějaké dvě hodiny do Dissah , kde jsme v poledne . Kluci několikrát projíždějí úvodní řekou , kterou se vjíždí do wádí , hloubka je maximálně do půl metru vody , takže je zábava . Ujedeme jen pár kilometrů písečným podložím a rozhodneme se jít všichni pěšky . Po chvilce ale u nás zastavuje domorodec se starým land cruiserem pick up a nabízí se , že nás odveze na jeho farmu dále ve wádí . Naskakujeme všichni na korbu a zaveze nás krásným wádím až k jeho malé farmě s banánovníky , palmami a mangovníky, ze které je to ovšem pár výškových metrů na fantastickou vyhlídku na část wádí. Kde se všichni kocháme a fotíme . Odtud nás veze zpátky k našim autům, kde si dáváme odpočinek a odpolední kafíčko s tím, že si dětí hrají v přilehlém korytu říčky s vodou . Nádherná panoramata... Z Dissah už to máme namířeno k moři , pod Al Wajd . S romantickým táborákem na pláži a stany asi 10 metrů od nádherně šumícího moře ... To se spalo . Ráno 5.listopadu se koupeme , i když nás večer i ráno kontrolovala pobřežní policie , divili se , proč jsme tady a ne blíže městu , kde jsou údajně hezčí místa . Jak ale Ivča trefně poznamenala , tito policajti neměli nikdy na sobě šnorchl a brýle . Protože takové krásné a bezpečné šnorchlování za korálovým útesem , s bílým pískem a tyrkysovým mořem , plným podmořského života a korálů, asi opravdu ti policajti nikdy neviděli . Dobře ale pro nás . Po cestě do Umlooj se chci zastavit u míst , kde to na gůgl earth vypadá jako na Maledivech , nějakých 50-100 km pod Al Wajd . Na pobřeží to ale nestojí vůbec za to , teda myslím na koupačku , protože po téměř celém pobřeží se táhnou mangrovy . Pokračujeme do Umlooj , zastavujem na pláži kousek od našeho prvního a také posledního placeného kempu tohoto výletu , kde jsme už spali letos na jaro a docela se nám tam líbilo , beduínské stany s postelemi , toaletou aklimatizací . Majitel sice zůstal stejný , ale vyměnil personál a bylo to znát . Žádný welcome drink , žádná ochota při ubytování , večer žádný táborák , ráno předražená snídaně . 6.listopadu jedeme již sbalení do přístavu , který je úplně přelidněný , člověk, se kterým máme domluvenou loď , kterou jsme na jaro měli za 200 rijálů na hodinu chce 300 , prostě turismus v plné parádě . Nakonec souhlasil s předem domluvenou částkou 250.. Zato nás ale zavezl na lepší šnorchlovací místa než na jaro . Opět Maledivy v saudském kabátě ... Na moři jsme skoro 5 hodin , zbytek odpoledne trávíme na pláži u kempu , kde při přílivu je maximálně po kolena vody až k útesu kilometr daleko , odkud místní mladíci tahaji zévy na maso na kšeft do restaurací , hrozná práce ale . Navíc taková škoda , tolik krásných zév...Těsně před západem vyrážíme již směr domov , chceme přespat někde před Medínou . Projíždíme okolo průmyslového Yambu , kde na dálnici asi 300 kilometrů není žádná benzínka po cestě . Jakmile počítač ukazuje dojezd 50 kilometrů a Ivčina nervozita pořádně stoupá  , sjíždíme do menšího města naplnit našeho žíznivého land cruisera . A uléháme v kamenité poušti s nebem plným hvězd ...7.listopadu máme před sebou náš poslední cíl , kráter Wahba , o kterém vědci dodnes přesně neví , jak vznikl . Jsou dvě teorie – první říká , že horká láva narazila na podzemní rezervoár vody a tím došlo k masívní erupci . Druhá teorie říká o dopadu velkého meteoritu . Průměr kráteru je necelé 2 kilometry , hloubka od úrovně terénu 250 metrů . Takže pořádná díra v zemi v této sopečné oblasti . Píšu díra , protože všechny okolní sopky jako sopky vypadají , nebo snaží se vypadat . Kdežto toto je díra na rovině . Proto ty teorie ... Wahbu jsme s Ivčou navštívili jen jednou , na konci roku 2002 , kdy jsme jeli obyčejným autem do Jeddah . Tehdy ke kráteru nevedla pořádná silnice , jen šotolina , navíc ho najít tehdy bez GPS dalo trochu přemýšlení , kterou šotolinou se vydat podle průvodce . Teď je tu malé návštěvnické centrum s parkovištěm a odpočívadly okolo jižního rimu . Sestoupit se dá dle Wikipedie jen ze severu . Zkoušíme s Lotfim 3 sestupové cesty , které vždy končí prudkou stěnou . Volám tedy Alanovi , který přesně popíše , kudy se dá dolů okolo palmy jít . Protože v průvodcích píší že cesta dolů zabere 45 minut a nahoru přes hodinu a už je po druhé odpolední , Ivča to s Tobčou vzdává s tím, že my nepůjdeme taky , neb nás čeká ještě 7 hodin do Rijádu a zítra ráno do práce . S Páťou se ovšem nenecháme přemluvit a za přesně 23 minut od popisované palmy jsme dole . Fotky , kochání se a vzhůru zpátky . Jdeme o hodně svižněji než dolů , kdy to občas klouže , nahoře až u auta na rimu jsme také za 23 minut . Problém ale je druhá část výpravy , která se rozhodla sestoupit a poté vyjít nahoru trochu jinou cestou – Fadela s Lotfim , Kawtar a Talalem . Těm to trvalo přes hodinu zpátky k autu ... Zatímco my jsme již po jídle a odpočatí , opozdilci jdou teprve piknikovat . A protože nejdou zítra jako my do práce , v 5 odpoledne bereme Talala opět k nám do auta a uháníme maximální povolenou rychlostí 140 km za hodinu směr Rijád , kde jsme krátce před půlnocí ... Najezdili jsme 3510 km, moving time 42 hodin .

Road Trip NW pictures - Tady jsou fotky z Road Tripu NW of Saudi Arabia                                                       Back to main page - Zpátky na hlavní stranu