Fotky jsou tady Zpátky na hlavní stránku

Filipíny 24.2. - 6.3. 2011

Protože pracujeme v multinárodnostním Rijádu , kde v naší nemocnici pracují lidé snad ze všech koutů světa , již dávno jsme si s Ivčou řekli , že si posvítíme na to , odkud tito lidé vlastně pochází , jak žijí , jaký mají životní standart u nich „ doma “ . Egypt , Indii , Srí Lanku , Malajsii , Nepál či Jižní Afriku již máme za sebou , teď jsou na řadě Filipíny . Země , odkud pochází největší část zaměstnanců saudských nemocnic . A nejen nemocnic . Levná pracovní síla , relativně spolehlivá a ještě navíc i relativně edukovaná . Proč ale zrovna Filipínci , kteří tvoří opravdu malý ostrůvek křesťanství uprostřed míchanice buddhismu , hinduismu , islámu a dalších náboženství v rozlehlé Asii zrovna do fundamentalisticky islámské země , jakým je Saudská Arábie ? Je jich totiž opravdu hodně , přes 80 milionů , žijící povětšinou v bídě , teda pokud odmyslíme majetnou třídu žijící v hlavním městě Manile , kdy většina populace vystačí s několika dolarovým rozpočtem na celý týden . Jejich prvotním záměrem je totiž dostat se nikoli sem , ale do Spojených států , kde jich žijí miliony . Přes 10 milionů Filipínců pracuje a žije v zahraničí . Ovšem sehnat práci je mnohdy jednodušší právě sem , do Saudi , takže to většina z nich bere jako přestupnou stanici směrem blahobyt . Nikdy mě také nebylo jasné , kde se v originálním názvu Philippines píšou dvě písmena . Až sem člověk jede , tak lehce zjistí , kde se to píše kvůli tomu , z čeho jejich název vychází . Filipovy borovice , Philip Pines . Odvozeno od španělského krále Filipa II . Filipíny byly španělskou državou po tři století . A protože mají v názvu spoustu písmenek p , pletou je Filipínci do všeho , až si z nich v Rijádu děláme srandu . Dokonce i náš , teprve tří a půl letý synek . Oni totiž místo fifty five řeknou pipty pájv . Proto jim říkáme pipťoši , teda ne před nimi , ale když se o nich bavíme . A náš mladý , protože má ve školce učitelky z Filipín , tak se je snaží opravovat a pak nám o tom doma referuje , jak že teacher Merlin zase musel říct , že se říká fifty fájv a ne pipty pájv….

Odlétáme noční linkou z Rijádu prve směr Dammán , kde se obří Jumbo již kompletně zaplní , naštěstí jsme si upgradovali naše letenky na byznys třídu díky tomu , že se Saudií létáme docela často , takže nás tento upgrade nic nestál a při této předlouhé cestě se docela vyplatil a pohodlně jsme se všichni tři vyspali . I když není byznys jako byznys , při cestě zpátky je tento v horním patře Jumba , kde je daleko více sedaček a tím méně prostoru oproti předku spodního patra při cestě tam . A rozdíl mezi touto třídou a byznysem při letu například do Ameriky , to už je zase jiné kafe … vše v rámci jedněch aerolinek a jednoho typu letadla . Do Manily dosedáme po obědě , teda místního času , naše vnitřní hodiny mají ještě ráno . Bereme taxíka směr nás hotel a ptáme se taxikáře , za kolik by nás dovezl zítra k jezeru Taal , kam chceme jet na výlet . Řekl si o 5 tisíc pesos , což je na koruny v současném kurzu něco kolem 2 tisíc korun , asi o 3 tisíce pesos více , než nám radili naši spolupracovníci ještě doma v Rijádu . Holt , bílá tvář má peníze a proto je musíme oškubat , je filozofie patrně všech místních , se kterými cokoli domlouváme . Beru si na dotyčného mobilní číslo pro případ , že neseženeme za odpoledne nic levnějšího . Na našem hotelu se jdeme zeptat do pobočky , kde organizují zájezdy , kolik by to stálo přes ně . Cena ještě vyšší . Tak že si to rozmyslíme . Ptáme se ale ještě mladé Filipínky , kde je historické centrum města a kterým směrem se taxíkem vydat , až v něm budeme sedět , ať nás řidič neveze někam jinam . A která company to provozuje ? na nás vyhrkla . Jak která kompany , myslíme centrum města ! aha , tak to neví . A přitom prodává zájezdy … Tak se jí alespoň ptáme, co je poblíž hotelu , kam bychom se mohli teď už skoro pozdní odpoledne vydat . Oceanárium , údajně 10 minut taxíkem . Bereme tedy před hotelem prvního taxíka , který , když jsem mu řekl , ať zapne taxametr , tak hned za hotelem zabočil doprava , Oceanárium by ale podle té nešťastné mladé Filipínky mělo být doleva a pak rovně . Tak mu říkám , ať nás raději vysadí , když neví kudy jet . V dalším taxíku nám to došlo , Oceanárium bylo asi 500 metrů od hotelu , takže ten první nás chtěl trochu povozit …Místo samé nás překvapilo , příjemná atrakce pro malé i velké , kde měli i podvodní tunel se žraloky a mantami . Naproti Oceanária jdeme na výbornou místní kuchyni , Ivča si oblíbila pancit , já při abstinenci v Saudi jsem šel hned do vepřového a piva , nezklamalo ani jedno , San Miguel se dá pít . Zpátky na hotel jedeme koňským povozem , který si Páťa natolik oblíbil , že jsme to museli zopakovat i další večer a pak i před odletem z Manily . Než jsme se ale dostali na hotel , domlouvám, teď už za rozumnou cenu 2500 pesos s místním taxikářem výlet na druhý den k vulkanickému jezeru Taal , kam vyrážíme brzy ráno , 25.února . Asi hodinu a půl kličkujeme z Manily předměstími , byť ještě není zácpa , jedeme směrem na východ a stále do kopce , další půlhodinu klesáme serpentinami dolů k jezeru , kde jsou hezká panoramata se sopečným ostrovem uprostřed . Je to vlastně taková geografická zvláštnost , kdy uvnitř tohoto sopečného ostrova je další jezero a na něm další ostrov . Takže ten ostrov je vlastně na jezeře , které je na ostrově , které je na jezeře , které je na ostrově Luzon . Je to i v Guinessově knize rekordů . Na tomto ostrově je celkem 47 kráterů a 35 sopečných kuželů , které vystoupily z jezera mezi lety 1911 až 1977 , kdy byla poslední veliká erupce . Tím je to také nejnebezpečnější místo nejen na Filipínách , ale i na celém světě , poněvadž aktivita této sopky je nepředvídatelná . Jsme totiž na pacifické straně Ring of Fire . Na sopečný ostrov si musíte pronajat loď , která na vás i počká . Zaplatíte tam symbolické vstupné , protože je to Národní Park . Můžete si i pronajmout koníka , který vás tam za pár pesos vyveze , což všichni Korejci a Japonci dělají , téměř všichni nešikmoocí včetně mě šli většinou pěšky , nahoru na hranu kráteru , kde je hezká vyhlídka na kráterové jezero s dalším ostrůvkem , je to slabá půlhodinka . Teda nás nešikmookých tam moc nebylo , neb z Koreje je to sem coby kamenem dohodil a je jich tu jako máku . Jediné co je nepříjemné jsou koňské výtrusy a prach , pokud se míjíte s koníky v úzkém kaňonu , které jsou tam po cestě asi dva . Jinak ale hezká vycházka . Ivča s Páťou zůstala dole na základně . Cestou zpátky se necháme v Manile vysadit opět u Oceanária a jdeme na to dobré jídlo a opět koníkem zpátky k hotelu . Ráno 26.února vyjedeme k opevnění Fort Santiago , kde si pronajmeme opět bryčku s koníkem na projížďku kolem opevnění a prohlídkou manilské katedrály , na necelou hodinu s tím že nás zavezl zpátky na hotel . Odtud taxíkem na letiště a po obědě přelet na ostrov Cebu , kde hned jedeme směr trajekt na ostrov Bohol do města Tagbilaran , odkud se přes most zde zcela běžným sidecarem dostaneme na ostrov Panglao , naši základnu na dvě noci . Původně jsme si myslel , že Filipínci umí všichni anglicky , taxikář a lidé na ostrově Cebu mě vyvedli z omylu , nemluví údajně ani tagalog , ale jen cebuánsky . Takže to málo , co umíme filipínsky by tady nestačilo , takže rukama jsme se museli domluvit s taxikářem , kam vlastně chceme . U trajektu už naštěstí uměli anglicky . A trajekty jezdí co dvě hodiny , jen přes den . Takže jsme ten den použili k naší přepravě koňskou bryčku , taxi , letadlo , loď a sidecar . Ještě tak jet ponorkou a vzducholodí a vyčerpáme všechny dopravní prostředky . Panglao je hezky dovolenkový ostrov , oproti Boracay se stejnými plážemi není vůbec přelidněný turisty a možnosti potápěni či šnorchlování jsou daleko lepší . Bydlíme v Bohol Beach Club Hotel – malé domečky jsou zasazené v přenádherné tropické zahradě s bílou pláží . Vždycky bereme pokoj s jednou dvoupostelí a jednou postelí pro mě . Páťa je jako vždy celou noc nalepený na Ivči . Protože ale mu večer čítávám pohádky , usnuli jsme spolu na velké posteli . Ráno ho vidím , jak oba dva spí na tom mém jednolůžku , on opět nalepený na Ivči , zatímco já si hovím sám na dvojposteli . Po probuzení se ho ptám : „ Hele , Vettel , proč jsi v noci opustil Kubicu ? “ a on briskně na to „ Šel jsem za Rubensem Barrichello ! “ Z těchto vět je vám určitě jasné , co přes den děláme , když běháme a honíme se . Hrajeme si na piloty Formule 1 , která je Páťovou velikánskou láskou . V jeho tří a půl letech … Jen nám hned první den , 27.2 poprchá , je sice teplo , ale sluníčko nikde , takže ho proflákáme na pláži a jedeme se projet loďkou s proskleným dnem nad korály . jsou docela hezké , i když kam se hrabou na Rudé moře . Hodně hvězdic a také vidíme dva hady , sice jedovaté , nicméně dle domorodců neškodné . Druhý den , 28.2 je krásně , opět jsme u moře a před obědem se vydáváme se smluveným taxíkem na hlavní atrakci , směr Chocolate Hills , čokoládové kopce . Mezitím po cestě ještě navštívíme jedinou jeskyni na ostrově Panglao , na ostrově Bohol uvidíme nejmenší primáty na světě - malé opičky Tarsier . A také spoustu kostelíků , neb Filipínci jsou hodně nábožní . Chocolate Hills -těchto 1268 téměř identických kopečků , velikostí od 40 do 120 metrů je z vyhlídky jednoho z největších z nich opravdu kouzelných . Krtince všemi směry . Vzniklé tak , že korálové dno , které se zvedlo nad úroveň moře neodolalo silám přírodní eroze . A proč se to tak jmenuje ? V suché sezoně , tedy od prosince do května , ale spíše až v květnu , vegetace pomalu uschne a všechny kopečky mají hnědou barvu . A mezi nimi palmy . Také na ten název lépe slyší turisté , ať místní či zpoza moře … autem sjedeme do jiného města , než jsme na Bohol přijeli , Tubigon , odkud je to trajektem polovinu cesty než při cestě sem z Cebu , navíc za asi třetinu peněz . Sem turisté nejezdí . Navečer se dostáváme do krásného hotelu na ostrově Mactan s podprůměrnou malou pláží , tady bych si dovolenou nepředstavoval . Jsme tu ale jen proto , že tento ostrov je spojený s ostrovem Cebu mostem a navíc kousek od našeho hotelu je letiště , odkud další den , 1.března přeletíme na ostrov Boracay . Teda letíme do města Caticlan na ostrově Panay , odkud loďkou se dostaneme na filipínský turistický ráj , Boracay . Trochu mi to připomínalo jamajskou Seven Mile Beach s tím , že hlavní pláž na Boracay , kolem které se všechno točí , White Beach , má jen kolem 4 kilometrů na délku , nicméně těch turistů , obchůdků , hotelů , restaurací a potulných prodavačů je tady snad 10 x tolik . Navíc hlavní strip u moře , kam auta nesmí a , kromě policejních , by ani neprojely , tady to na rozdíl od Jamajky , žije . Ve dne i v noci . Živá hudba po každých snad 200 metrech , mezitím dusají diskotéky , ohniví mužíci - mladí kluci , kteří v přestávce živých kapel naběhnou na podium s hořícími kuličkami uvázaných na řetězech , se kterými točí kolem svého těla a dělají s tím neuvěřitelné kousky . Do toho vám stále někdo něco nabízí , tu živé lobstry , tam plagiáty značkových hodinek …. Asi si příště na nějaké tričko , až si samozřejmě koupím co potřebuji , napíšu fixou velkým NIC NECHCI KOUPIT . Ne že by byly až zas tak otravní , ale při tom kvantu , když každý třetí vám nabízí sluneční brýle nebo hodinky , každý druhý vám nutí výlet lodí ….Výlet lodí je sice bezva , ale pokud ho už máte domluvený s někým jiným ….Chtěli jsme původně na tři výlety , nakonec skončili u dvou . Jednou navečer vyjeli plachetnicí před západem slunce na hodinu na moře , bylo to bezva , sice slunce nešlo při výjezdu od břehu pro to kvantum plachetnic ani vidět , po vyjetí na moře už to bylo lepší . A výlet kolem ostrova byl dobrý jen ze západní strany , která není v letní sezoně vystavena větru a tím pádem větším vlnám , nicméně šnorchlovací oblast je právě na východní , divočejší straně . Ale dalo se to přežít , 4 hodiny na vlnách . Šnorchlování bylo spíše jen z povinnosti , sice korály a sem tam i rybky , ale opět , Rudé moře je jen jedno …. Každý den se odpoledne oddávám masážím, které jsou tady neuvěřitelně levné , a to přímo na pláži . Objevili jsme tady ještě jednu specialitu , o které jsme nevěděli . Jeden domorodec nám poradil místo , kde jsou výborné restaurace s dary moře . To , že si lobstra , krevety či rybu ale koupíte přímo na protější tržnici , nám neřekl . Takže si vyberete na co máte chuť a v protější restauraci vám to připraví na způsob , jaký chcete …. Trávili jsme tady příjemné 4 noci , 5.března byl čas k odjezdu . Lodí na Caticlan , letadlem do Manily , transfer na mezinárodní letiště a navečer zpátky do Rijádu . To , že mají Filipíny 7107 ostrovů , a my byli jen na 8 je důvodem , proč sem ještě někdy nezaletět . Jen kdyby to nebylo tak daleko …..

Fotky jsou tady Zpátky na hlavní stránku