19

19.4.2005 O1:45 odlet z RIYADHU, 08:00 přílet NEW DELHI, autem přesun do AGRY, Taj Mahal

20.4.2005 AGRA , Taj Mahal, Agra Fort, Fatehpur Sikri , přesun do JAIPURU

21.4.2005 JAIPUR Palác Větrů , Amber Fort , City Palace Complex, Jantar Mantar , Pink City

22.4.2005 JAIPUR – Jal Mahal , cesta do NEW DELHI odtud vlakem do VARANÁSÍ

23.4.2005 VARANÁSÍ – Sarnath , Ganga

24.4.2005 VARANÁSÍ – Ganga, Golden Temple , Monkey Temple , přesun vlakem do NEW DELHI

25.5.2005 NEW DELHI – Red Fort, Jama Masjid , Chandi Chowk, Raj Ghat –hrobka Mahatmy Gandhiho , Golden Temple, Humayan Tomb, India Gate

26.4.2005 NEW DELHI odlet 11:00 RIYADH 13:45

Do Indie odlétáme s Ivčou spolu s kamarádkami sestričkami z Ivčiného PSCC Kačkou a Pájou v pondělí 19.dubna 2005 těsně po půlnoci z Rijádského letiště Boeingem 777 Saudi In šála Airlines, který k naší radosti nebývá plný, takže všichni 4. zabíráme prostřední volná pětisedadla a alespoň na 3 hodiny uléháme. Vzhledem k časovému posunu plus 3 hodiny proti Rijádu sedáme na Gándí International Airport v New Delhi před osmou ráno a naše první kroky směřují do free shopu k zakoupení litrové láhve finské vodky, která by nás měla alespoň částečně ochraňovat od střevních potíží, samozřejmě jen při pravidelném užívání. To je jediná věc, kterou si z naší prohibiční Saudské Arábie nemůžeme přivézt…poté přes imigrační úředníky a výměnu peněz padáme do náručí naháněčům, kteří zprostředkovávají poznávání zlatého trojúhelníku pomocí svých aut a sítě hotelů. Nejprve jsme sice stáli ve frontě a chtěli si zakoupit jízdenku na vlak do naší první destinace Agra, ale ta fronta a představa, že bychom museli v každém městě zařizovat jízdenku s denním předstihem a ztrácet náš drahocenný krátký čas osmi dnů vyhrazený pro Indii hledáním hotelů a dohadování se s taxikáři, dali jsme přednost byť k nelibosti Páji a posléze i mému vnitřnímu přesvědčení jednomu ukecanému Indovi, který nám za babku ( 220 USD na osobu ) zajistil ubytování ( jak se později ukázalo ve velice slušných a čistých hotelech i s klimatizací, soc.zařízením a teplou sprchou ), dopravu ( s tou už to bylo trochu horší , nejdříve nás nalákal na to, že auto si můžeme vybrat dle vlastní chuti, neřekl ale že o třídu větší vůz bude stát několikrát tolik co základní nabídka, tj. auto asi třikrát menší než Škoda Fabia – takže jsme souhlasili s opravdu prťavým autem značky TATA , do kterého jsme se vlezli všichni čtyři i s naším novým řidičem Manu a se všemi našimi bágly ) a prohlídku zajímavostí v daných lokalitách, tj. Zlatého trojúhelníku Delhi – Agra a její Taj Mahal – růžové město Jaipur –Delhi .Dále nám zajistil noční vlak tam i zpět do posvátného města všech Indů Varanásí s jeho Gangou včetně ubytování plus řidiče s autem. Za osm dnů velmi slušná cena.

20.4.kolem poledne vyrážíme z Dillí směr Agra, k mému překvapení mají v Indii dvouproudé dálnice, byť je kromě automobilů občas jedoucích i v protisměru využívají hlavně místní cyklisté,ale také krávy,velbloudí povozy a traktory…prostě celá Indie. Do Agry přijíždíme po čtvrté odpoledne,dáváme batohy na hotel a ihned jedeme k pro mě největší indické atrakci , slavnému Taj Mahalu, který opravdu předčil všechna naše očekávaní. Je to nádherná hrobka lásky ze 17.století postavená Shaj Jahanem pro krásnou Mumtaz Mahal z bílého mramoru a vykládaná polodrahokamy. Nic lepšího vytvořeného lidskou rukou jsem na svých cestách zatím neviděl. Každá stavba , pyramidami počínaje a třeba Hong Kongem konče má něco do sebe, ale toto je jednoduše krásné a dokonalé, dobarvené západem slunce. Je to místo dýchající pohodou a zvláštním klidem, jakoby z toho sálala láska . Po prohlídce jdeme do hotelu dát sprchu a vyrážíme na večeři- začínáme všichni kromě Kačenky pivem, které při objemu 675 ml a síle 16 stupně nám po abstinenci v Saudi dává pěkného motáka ještě před výborným domorodým jídlem. Já dávám pokaždé něco jiného, vesměs zeleninového, vždy říkám číšníkům No Spicy a stejně mě vždy po jídle pálí v puse , že je nutno objednat další hašení v podobě dalšího výborného King Fishera . Kačenka na cestách nikdy moc nejí, nedělá jí to dobře na její zažívání, je zvyknutá jen na saudskou a českou stravu, Pája se mnou drží tempo v jídle ještě dalších 5 dnů, když potom už ani Finská vodka nepomáhá a je na dietě stejně jako Ivča, která nakonec končí na infuzích ještě další tři dny po návratu domů…

21.4 jen my dva s Ivčou si nenecháváme ujít Taj při východu slunce, vstupenka je sice trochu dražší ( 20 dolarů na osobu a jeden vstup ) ale ,kdy se sem zase dostaneme…Ráno je ještě větší pohoda než večer, minimální počet turistů, úchvatný Táj při ranním rozbřesku. Zpátky k hotelu jedeme rikšou , chudák mladík musí občas seskočit z kola a tlačit nás pěšky, dáváme mu pár rupií navíc než byla dohodnutá cena…po vynikající tradiční mangové snídani ( miluji manga a navíc teď je právě mangová sezona ) vyrážíme naším malým autíčkem z Agry kolem Červené pevnosti do růžového města Jaipuru přes Fatehpur Sikri , staré pouštní sídlo maharadži Akbara ze 16.století, kde zastavujeme na prohlídku. Dotěrní prodavači všeho možného jsou téměř všude, stejně jako žebráci…Rozhodli jsme se přispívat vždy jen těm, kteří jsou slepí nebo bez nějaké končetiny ( a že jich nebylo málo…), jinak si přece člověk může nějak pomoci..i když jsme se občas slitovali i nad jinými a nebo dětem za fotku nakoupili bonbony…Jen mezi Agrou a Jaipurem není dálnice , takže občas jsme museli zavřít oči nad řidičským neuměním našeho šoféra Manu, Kačenka i párkrát vypěnila tak, že jsem si myslel, že někdo z těch dvou bude pokračovat pěšky…Kolem páté odpoledne přijíždíme do Jaipuru, bágly opět na hotel, holky chtějí Ayurvedickou masáž, já do planetária, které je ale už zavřené, takže všichni čtyři uléháme na šíleně mastná kožená lehátka a necháváme se namasírovat za pár korun maséry až z Keraly ( která je prý vyhlášená ayurvedickými masážemi ) Předtím jsem všem holkám koupil květinové náhrdelníky, takže pak si všechny tři připadají na večeři jak princezny…

22.4 ráno vyrážíme na prohlídku růžového města, všude děsný kravál a plno lidí,do města přijíždí nejvyšší guru ( který se vrátil z pohřbu papeže Jana Pavla II z Vatikánu ) , všude alegorické vozy a průvody Indů ve stejnokrojích a různých uniformách. Zastavujeme u Paláce Větrů, naproti kterého jsou malebné obchůdky a také tři fakíři krotící své již nejedovaté kobry ( všichni si je i hladíme ) a pak pokračujeme dál za město k Amber Fort, pevnosti rozčleněné na 4 sekce. Nejzajímavější na celé věci bylo to,že jsme tam vyjeli na prosbu Kačenky na slonu, na kterém ona ještě nikdy předtím nejela. Sloník nás hezky všechny při výšlapu nahoru poprskal. Vlastně, šlo to objet i autem, ale všichni turisté jeli na slonech,kterých tam bylo desítky…Pod pevností byl malý klášter, kde nás čekal Manu a zavezl nás kolem vodního paláce Jal Mahal ( opuštěné nezrenovované stavení uprostřed špinavého jezera ) k City Palace Complex, krásnému rozlehlému paláci, kde dodnes přebývá syn posledního maharádži i s rodinou. Prohlídka zabrala tak 2 hodiny, odtud jsme pěšky přešli do Jantar Mantar – observatoře postavené v 18. století Jai Singhem posedlým astrologií. Jsou zde mimo jiné zajímavosti největší sluneční hodiny na světě které ukazují s přesností na 20 vteřin. Pozdě odpoledne nás Manu vypustil do chaosu Růžového města a jeho obchůdků, kde nás zaujaly ale jen textilní výrobky , vlastně jen dámy, které si nechávaly ušít na míru halenky , zatímco já jsem se uložil dát si šlofíka za prodejní pult, který byl tím pádem volný...Po večeři jsme odjeli tuk tukem zpátky do hotelu abychom brzy ráno

23.4 vyrazili po dálnici Bombay – Jaipur –zpátky do Dillí a chytili náš odpolední vlak v 15.45 směr Varanásí. Ve vlaku byla pohoda, ve spacím kupé, které se od uličky oddělilo jen závěsem jsme byli jen my čtyři, navečer stále chodili domorodci a nabízeli tu kolu, tu čaj, tak jsme s Pájou neodolali a objednali nějaké jídlo netuše, že ho přinesou až za hodinu a půl,kdy už jsme byli v horizontu před usnutím.Tak jsme si to šoupli pod sedačku na zem s tím, že bude dobrá snídaně, nicméně nějací hlodavci nás v noci předběhli…800 km uběhlo hlavně v noci rychle a po 17 hodinách vysedáme

24.4 brzy ráno ve Varanásí,kde nás čeká další ze šoférů , kterému jsme začali říkat Vašku ( jmenoval se totiž nějak tak podobně ) Srandovní byl tím, že svůj program měl naučený celý nazpaměť, takže když jsme se ho na cokoli zeptali, odpovídal jen tím, co už právě řekl , navíc ani neměl ani dost RAM k tomu aby se něčemu přiučil ( např. když nám v Sarnathu ukazoval kláštery různých náboženství, tak vše bylo podle něj temple, když jsme mu říkali , že muslimové nemají temple ale mosque, kývl hlavou, usmál se ale při dalším setkání s mešitou nám opět ukazoval muslim temple….) Ale byla s ním sranda, na rozdíl od Manu. V Sarnathu nám ukázal klášter, kde kázal poprvé Budha. Už jsme měli dost všech těch různých klášterů, Ivča a vlastně i my všichni jsme se těšili na zlatý hřeb Varanásí a tou je Ganga a její gháty, místa, kam se Indové jezdí zbavit svých hříchů tím, že se omyjí v této pro ně posvátné vodě. A ti co bydlí ve Varanásí a podél řeky, tuto koupel dělají pravidelně ráno a večer. Ale hlavně, snem každého Inda je být po smrti spálen na břehu řeky a ostatky vhozeny pozůstalými do Gangy. Vašek nás zavezl totálně ucpanými, smradlavými a ukřičenými uličkami na parkoviště kousek od řeky, kde nás čekal jeho kamarád, který nás provedl špinavou tržnicí na břeh Gangy, kde na nás čekal Ind se svou loďkou, aby nám ukázal krásy Gangy. Hrůza pro Evropana. Místo, kde 24 hodin denně hoří hranice s ostatky lidí a kam nás zavezl až naposled ve večerním šeru leží nahoře proti proudu. Kousek pod tím, asi tak sto dvě stě metrů se učili malé děti plavat, pod nimi po proudu davy lidí, mladí staří, ženy v sárí stáli na břehu po pás ve vodě, kterou kloktali a polévali se jí, mladíci plavali až k nám, v dalším ghátu deset chlapů vedle sebe pralo prádlo…Stejně jako na Nilu tak i tady jsem si nepřál byť se té vody jenom dotknout…ale na druhou stranu to mělo své neopakovatelné kouzlo, když jsme s Ivčou zapálili svíčky při západu slunce na leknínovém květu a nechali je volně unášet po proudu a něco si přát…Nakonec nás zavezl úplně nahoru k hranicím, kterých tam hořelo v té době tak 8, vysadil nás tam i s našim průvodcem a jenom nás poprosil, ať nic nefotíme a že se můžeme z blízka dívat. Jak hoří mrtvoly a jaké rituály přitom pozůstalí provádí. Nic pro slabé povahy. Asi pět metrů od nás hořela hranice ze které trčela hlava a nohy…….Jediné, co na tom všem bylo pro mě zvláštní, že jsme necítili vůbec žádný pach, asi díky santalovému dřevu a různým vůním, které používají. Pak jsme už uplně šerými uličkami opouštěli toto pro mě velmi depresivní místo, kde v budově přímo nad tím čekají velmi chudí staří lidé na svoji smrt a doufají, že budou spáleni a poté vhození do řeky na útratu tohoto hospice. Dřevo potřebné na jednu hranici je pro průměrného Inda velmi drahé a mnohdy na to šetří celý život. V jedné z těchto šerých uliček jsme potkali mladé pozůstalé, jak na ramenou nesli na bambusovém lehátku mrtvolu ke spálení , v podstatě kolem nás proběhli za halasného broumání ramram ramram ..až mi z toho v té tmě přeběhl mráz po zádech…Jinak Varanásí, to je pro mě špína špín, Gangou počínaje a malými, smradlavými a špinavými uličkami konče. Kráva je v Indii totiž posvátná ,tady ve Varanásí snad dvakrát tolik , nachází se téměř všude, hlavně její výkaly…

25.4 vstáváme před východem slunce, abychom tento stihli opět na naší malé lodičce na Ganze a viděli domorodé rituály i ráno…Lidí stejně, možná i více, hranice stále hořely..Náš Ind, který nás po Ganze vozil, je prý bohatý dle vyprávění našeho průvodce. Když nemá kšeft a nehoří zrovna žádná hranice, tak se potápí v místech, kam hází ostatky mrtvých a hledá zlaté zubní protézy, které se před upálením nevynímají..je to prý dovoleno, teda to potápění…brrr…..Kačenka si nechala u věštce vyložit budoucnost a Ivču, která ranní Gangu prospala na loďce jsme s Vaškem poslali do hotelu a my zbylí jsme procházeli smradlavými uličkami až ke Zlatému chrámu a zpátky. Na oběd jsme zašli opět do Vaškové oblíbené restaurace, dnes se ovšem na to ani nedalo podívat, tak jsem svou porci přenechal Vaškovi. Dokonce Ten po ochutnání také nejedl,větší humus jsem na talířku nikdy neměl, ještě že jsme měli na hotelu nějaké železné zásoby ovoce a sladkostí…V 18.45 nám odjíždí vlak směr New Delhi, v domnění, že si připlácíme z vlastního na lepší kvalitu kupé ( včera nám tvrdili, že máme lístek na 2 třídu s klimatizací, tento, na který si připlácíme je jednak bussines a jednak je rychlejší, nejede 17 ale jen 13 hodin…)jsme se ocitli v kupé pro 6 lidí, takže s námi za závěsem jel jeden indický mladý pár…S Pájou pro jistotu odmítáme večeři, kupujeme jen sladkosti a chipsy, a ráno

26.4 jsme v Novém Dillí, kde na nás na nádraží čeká Manu tentokrát s trochu větším, byť starším autem. Prve jedeme opět odložit bágly na hotel a po 10 minutách vyrážíme na prohlídku Dillí – Red Fort je v pondělí zavřená, o kousek dál je největší mešita v Indii Jama Masjid, kde se s námi, vlastně hlavně s Ivčou jak už mnohokrát tady v Indii chtějí fotit domorodé mladé upravené dámy ( asi je někomu podobná…), přes tržnici Chandi Chowk zpátky k autu, Raj Ghat -hrob Mahatmy Gandhiho a nějaký zlatý budhistický klášter, který už odmítáme navštívit, proto se domlouváme s Manu už jen my dva s Ivčou po polední siestě na hotelu na prohlídku Humayunovy hrobky. Pája s Kačkou udělali chybu že nešly s námi. Bylo to nádherné, takový Táj Mahal v červené pískovcové barvě, navíc rozlehlejší zahrady kolem dokola, minimum turistů a opět nádherné barvy při západu slunce. Trochu mi to ale zkazilo dojem z Taj Mahalu, poněvadž toto bylo postavené o století dříve…k hotelu se vracíme kolem India Gate, stavbě jako by z oka vypadlé Vítěznému oblouku v Paříži , navečer jsme vyzvedli už jen Kačku, tentokrát nevydržela Pája a zašli na poslední dobrou večeři při domorodé muzice do výborné restaurace kousek od hotelu.

27.4 se na letišti loučíme s Manu, vlastně kamarádím s ním už jen já , holky jsou na něj naštvané kvůli stylu jeho jízdy a taky že měl v autě klimatizaci, kterou nechtěl používat při pětihodinových přejezdech, a dávám mu bokem desetidolarovku a zbytek finské vodky ( ke konci jsem na ni byl už jen s Kačkou..) a kupujeme poslední suvenýry na letišti , Kačka si dává maxibagetu a lehce překořeněné jídlo na palubě našeho boeingu 777 Saudi Airlines, neměla to holka dělat, Ivča s Pájou to raději přenechaly mně ( proto tak rád cestuji s děvčaty..) a po poledni rijádského času sedáme zpátky do našeho Království….

fotoalbum Indie zpět na hlavní stranu