Tady jsou fotky z Itálie                                                                                                                                                                                                  Zpátky na hlavní stranu 

                                                                                

Itálie , červen 2008

 

Itálie – taková malá změna v destinacích našeho cestování . To proto , že jsme si s Ivčou před pár lety řekli , že Evropu můžeme projet až na důchod . Malá změna kvůli velké věci . Narodil se nám Patrik . Na podzim 2007 .

A proč zrovna Itálie ? Když jsme na jaro v Česku chodili proplachovat Patrikovi slzné kanálky za kamarádem – očařem Petrem , mezi povídáním nám řekl , jak se zase těší do Říma , kam jezdí skoro každý rok na týden , jak je tam báječně . Nevěřícně jsme se na sebe podívali , jak někdo může jezdit stále na stejné místo . V Římě jsme ale pochopili..

Z Rijádu vylétáme jak zvykem lehce po půlnoci , 19.června , nejdříve máme mezipřistání v Jeddah , protože letíme se Saudi Airlines , letadlo není plné , máme docela místa na spaní i v ekonomy třídě . Brzy ráno přistáváme na Leonardo Da Vinci - letišti v Římě , za 11 eur kupujeme jízdenku vlakem z letiště až přímo na Termini , centrální římské nádraží , které je asi 40 minut cesty , tedy relativně daleko od středu města . Máme sice zabukovaný apartmán , dle jedné české internetové cestovky v pěším dosahu všech památek , nicméně po důkladném prozkoumání mapy a GPS by nám trvalo asi den chůze od tohoto ubytování jen sem k Termini , odkud je to opravdu kousek všude . Navíc je zde uzel jak metra tak všech autobusů . Takže Ivču s malým nechávám odpočívat i s kufry v bistru a jdu jednak směnit nějaké peníze a také prozkoumat jestli v blízkosti není nějaké vhodnější ubytování . Hotel Washington je hned za rohem , jako spousty dalších . Obětujeme již zaplacenou zálohu za již předem objednaný hotel přes net a jdeme do Washingtonu , čistého , prostorného a hlavně v klidné lokalitě nádvoří asi 100 metrů od Termini . Za dalších 11 eur kupujeme třídenní jízdenku na dopravu v Římě , později objevujeme City tour za nějakých 25 eur na dva dny , což by byla lepší varianta , nicméně přesunujeme se metrem a busy , což je při frekvenci našich přesunů pohodě . Jako první cíl jsme si vybrali Fontana di Trevi , asi dvě zastávky metrem od nás . Osypány snad tisícovkou lidí , přesto v nás zanechaly dobrý dojem , jak fontány můžou být krásné . Přes rameno jsme do nich vhodili nějaké drobné , Řím je krásné město a stojí za to ho znovu vidět . Od fontán jedeme ke Colosseu , kde je v parku báječně , kolem Arco di Constantino obcházíme Foro Romano a prohlížíme si ho z vyhlídky na Via Del Campidoglio , sluníčko je už nízko , takže barvy jsou přímo úžasné . Chvilku sedíme na náměstí Campidoglio , které navrhoval sám Michelangelo v roce 1538 a v jehož středu je bronzová socha Marka Aurelia na koni .  Je zde také nejstarší veřejné muzeum na světě , Capitoline , založené roku 1471 . Kolem kostela di Santa Maria in Aracoeli scházíme dolů a napojujeme se na Via del Fori Imperiali zpátky směrem ke Kolosseu . Druhý den ráno 20.června vyrážíme směr Vatikán . Musím ještě dodat , že já už jsem na rozdíl od Ivči a Páti tady byl , v roce 1986 , kdy s tehdejší basketbalovou prvoligovou Zbrojovkou na sportovním zájezdu do Tunisu jsme se v Římě při cestě tam i zpět na den zastavili . Vatikán nás dostal . Také jsme ho prošli křížem krážem . Svatopetrskou katedrálu se všemi skvosty – socha Pieta od  Michelangela , ostatky Sv.Petra , červený porfyrický kruh , kde byli korunování Římští císařové papeži , bronzová socha Sv.Petra z 13.století , vrchol kupole se svým nádherným výhledem na Řím .. Nejvíce se líbilo poslední místo odpočinku Jana Pavla II . Všechny ostatní náhrobky byly honosné , někdy až moc , ta jeho obyčejná bílá mramorová deska a kolem spousta růží …. Také jsme prošli celým muzeem , kde jsou díla Michelangela , DaVinci , Dalího . Prcek muzeum téměř celé prospal , vzbudil se až v nádherné Sixtinské kapli , jehož strop je vymalovaný Michelangelem mezi léty 1508-12, na kterou se probudil do úsměvu . Ostatní fresky na bocích této velké kaple od Botticelliho , Ghirlandaia a jiných , které by byly zlatým hřebem jakéhokoli muzea na světě , tady jaksi ztrácí na glancu . Michelangelo byl pouze jeden …. Znaveni Vatikánem jsme si ještě zajeli na Španělské schody na Pizza di Spagna , kouzelné místo k odpočinku .

21.června si ráno jdeme do půjčovny pro předem zaplacené Punto – na našich výletech si vždy bereme minimálně o dvě třídy větší vozy , do Itálie ale , zejména na klikatící se cesty podél pobřeží a do Sorrenta s jeho pidiuličkami jsme zvolili toto úsporné vozítko . Po cestě k půjčovně se stavujeme ještě v jednom kostelíku , na Pizza di San Pietro in Vincovi , kde mají opět další originální sochu Michelangela … k výjezdu z Říma nám opět dobře posloužíla GPS , dostáváme se na okruh a místo A1 si to do Neapole frčíme po pobřežní dálnici . Zpočátku jsme nadšení , toto však pomalu upadá s tím , jak se vzdalujeme Římu a téměř nepřibližujeme Neapoli , jednou zastavujeme na sice hezké mořské vyhlídce , kdybychom to ale věděli , tak stejně jako později cestou zpět volíme A1 …. Těsně před Neapolí na ni sice najíždíme , ale i s GPS jsme minuli jeden exit a hezky si zajíždíme , Vesuv objíždíme složitě ze severovýchodní strany a do Sorrenta se dostáváme až lehce po osmé večer . Naštěstí v místní cestovce mají ještě otevřeno , takže nás zavezou do naší vilky kousek za Sorrentem – v Massa Lubrense . Protože je ještě před sezonou , tak nás zdarma upgradují na moc hezký a prostorný apartmán s výhledem na Neapolský záliv s Vesuvem v pozadí . Další dny trávíme jednak u moře , kvůli kterému jsme sem jeli , ale také výlety po velmi zajímavém okolí . Moře máme hned pod domem , asi 5 minut dolů z kopce a pak po velmi strmém útesu cestou , kde se vejdou už jen motocykly . Ono všude  kolem Sorrenta je problém s plážemi , kterých je tady zoufalý nedostatek , to kvůli velmi strmým a vysokým útesům podél celého pobřeží tohoto poloostrova . Podle starých bájí a legend právě tady sídlily Sirény a vábily zbloudilé námořníky směrem k útesům . Jen Oddyseus svým důvtipem jim dokázal odolat …. My  máme to štěstí , že hezká pláž je zrovna pod domem .V průběhu těch pár dnů tady jsme ale prozkoumali téměř všechny pláže v okolí Sorrenta , oblíbili jsme si jednu přímo v Sorrentu u malé maríny . To proto , že navečer to bylo kousek na toulání se po malebných uličkách tohoto sympatického města . 23.června jedeme na výlet do Positiana a do Amalfi na Costiera Amalfiana , jedno z nejhezčích evropských pobřeží . Obrovitánské útesy lemuje klikatící se asfaltka s azurovým mořem hluboko pod námi , Positiano s Amalfi jsou jako dvě perly na úžasném náhrdelníku . Obě vesničky jsou zařezány mezi tyto útesy ,  jednotlivé domky jsou na sobě nalepené ve strmě stoupajících skaliskách . Nádhera . Ráj pro turisty a do té doby , než se právě tito tady objevili , tak i pro domorodce . Teď je ale vše podřízeno turismu . V Positianu se i koupeme , jenom ale kvůli Páťovi , který je vodomil a bez vody to u něho jaksi nejde . Moře totiž čistotou neoplývá , jak bylo jinými slovy řečeno , málo pláží a hodně turistů udělá svoje ….. jdeme na jídlo ,  které tady v Itálii snad nikde nemá chybu – když pizzu , raviolli , tak jedině tady .. dáváme také zde pro nás objevené Macchiato , touláme se uličkami , v Amalfi , které je nedaleko kupujeme místní alkoholovou specialitu , Limocello , pro celou rodinu . 25.června vyrážíme na výlet lodí směr Capri , malý ostrov v Neapolském zálivu , který si již  jako jedni z prvních oblíbili římští císařové . A věděli proč . Nyní je pevně na mapě světové smetánky . Ostrov samotný je asi 5 kilometrů od nejbližší pevniny , je  6 kilometrů dlouhý a necelé 3 km široký , s nejvyšším bodem Monte Solari vystupující do 589 metrů . Každý den na něj přijíždí kolem 5 tisíc turistů , aby se pokochali zdejší krásou , čistým mořem , velkým množstvím jeskyní . My jsme ostrov celý objeli lodí , zastavili se v nádherné Azurové jeskyni ( vevnitř je zvláštně modrá a dostat se do ní dá jenom maličkou loďkou , samotná jeskyně není velká ) , v Zelené jeskyni . U Arco Naturale a Salto Tiberia kde tento císař shazoval své oběti z této pár set metrů vysoké skály jsme jenom projeli . Vysadili nás asi na 6 hodin  v malé maríně na druhé straně ostrova , koupání tady bylo moc fajn , také jsme si autobusem vyjeli  do centra městečka Capri . Pak nás ještě provezli kolem velmi známých samotných skalisek trčících z vody jako dva prsty , jednímž z nich jsme propluli . K návštěve Tiberiovi vily Jovis a Anacapri nebyl čas . Přesto Capri , to je nádhera …26.června jsou v plánu nedaleké Pompeje . Oběť nejznámějšího sopečného neštěstí . Poté , co bylo v roce 63 našeho letopočtu poničeno zemětřesením , bylo znovu vystaveno do krásy než přišel zhoubný rok 79 a masívní erupce nedalekého Vesuvu , který Pompeje i s asi 2tisíci z celkového počtu asi 20 tisíc obyvatel , kteří nestačili uprchnout na moře , zasypal popelem a lávou . Založeny byly kolem 7. století před Kristem , římskou kolonií se staly v roce 80 před naším letopočtem . No a po tom neštěstí byly znovuobjeveny až v roce 1748 , kdy začaly objevné práce , které pokračují až do dnešních dní . Pro nás to bylo jedno z nejlépe dochovaných archeologických míst na světě . Paradoxně díky zkázonosnému Vesuvu …… nějak nám to neseplo a vzali jsme ssebou kočárek , ten jsme ale asi po 50 metrech odložili na stranu původního chodníku a Páťu vzali do klokánky . Prošli jsme hlavní třídou k velkému amfiteátru , viděli pozůstatky těch nebožáků , na některých průčelích domů jsou ještě původní fresky a nápisy , v domě Casa del Poeta Tragico je stále původní mozaika s vyobrazením psa , dobře zachovalé jsou lázně ….Po třech hodinách na sluníčku už toho bylo hodně , vracíme se do Sorrenta na naši oblíbenou pláž a na večerní procházky městem s kouzelným západem slunce do neapolského zálivu …28.červen je našim posledním dnem v Sorrentu , po okoupání vyjíždíme zpátky do Říma . Bereme to ale přes Národní Park Vesuv , na první pokus se dostáváme silnicí k zavřené bráně na jihovýchodní straně Vesuvu , naštěstí nás jeden oduševnělý domorodec posílá jinou cestou na jižní straně , kudy se dá vyjet až na vrchol . Teda téměř na vrchol . Posledních asi 200 výškových metrů se jde hezky po svých , po nijak zvláště zabezpečené lávové stezce . Pohled do chřtánu tohoto něco přes 1200 metrů vysokého vulkánu není až tak zajímavý jako výhled do okolí , na Neapolský záliv a Neapol samotnou , byť byl trochu opar v dálce šlo vidět ostrov Ischia . Naposledy se tento relativně spící obřík ozval v roce 1944 a vědci předvídají , že k další erupci není daleko , neb se dříve říkalo , že se hora ozve každých 30 let .. Obdivuji klid zdejších lidí , jejichž domky , vinice , restaurace a hotely jsou přímo ve svahu Vesuvu . Neapolí jen projíždíme , znechutili nás tuny odpadků ležících téměř všude podél cest , najíždíme na A1 a navečer zaléháme do Best Western nedaleko letiště Fiumicio , odkud na druhý den 29.června letíme na pro nás další dovolenou , domů do Česka .

 

Tady jsou fotky z Itálie                                                                                                                                                                                                                       Zpátky na hlavní stranu