Madain Saleh , Saudi Arabia
květen 2004
Do jednoho z nejlíbivějších míst v Saudské
Arábii - sesterského města Jordánské Petry - vyrážíme na prodloužený víkend
v úterý 25.5.2004 kolem páté
hodiny odpolední. Původní představy byly sice o pár
hodin
dříve, vzhledem k vzdálenosti kolem 1100 km od Riyadhu, co se dá
ale dělat.
Přespáváme po cestě asi na půli vzdálenosti, ještě před posvátnou
Medinou, kam dorážíme v dopoledních hodinách 26.5.a míříme přímo
na letiště, odkud musíme odfaxovat naše žádosti k prohlídce skalních
hrobek v Madinah Saleh, protože povolení, bez kterého se místo nedá
shlédnout, se nám v Riyadhu nepovedlo vyřídit z časového
hlediska…Objíždíme posvátnou Medinu, z dálky jde vidět svatá mešita
s pozůstatky proroka Mohameda, zakladatele islámského náboženství.
Hned za Medinou na severní straně města začíná náš dnešní cíl – začátek
Hijaz railway, železnice, kterou dokončili Turci v roce 1908 a která měla
sloužit k posilování tureckého vlivu v Medině. Železnice ale
byla zničena za povstání v roce 1916, takže svému účelu sloužila nějakých
8 let. Měřila kolem 1400 km a vedla z syrského Damašku přes náš cíl,
340 km vzdálenou Madain Salih až po Medinu. V dobách před 100 lety se
tato vzdálenost projela při rychlosti kolem 40 km za hodinu za tři dny a tři
noci….Po menších problémech s naším navigačním systémem GPS začátek
železnice nalézáme asi po hodině ( Peter Campbell, vedoucí našeho Riyadského
Rover Clubu, který železnici projel loni nám dal souřadnice GPS ve stovkové
soustavě, proto to zdržení, než jsme na to přišli….).
Do
večera projíždíme po náspu železnice, který je místy totálně zničený,
asi 264 km, po setmění najíždíme na již souběžně vedoucí silnici a za
tmy hledáme, opět podle GPS skálu
ve tvaru mamuta, kde chceme zakempovat, již kousek od Madain Saleh. Ranní
probuzení je úžasné, Ivča konstatuje, že na hezčím místě ještě nikdy
nestanovala, skály kolem nás vypadají v ranním slunci impozantně v kontrastu
s místy oranžovými písky. Již se začíná
pěkně oteplovat, přes den ve stínu bývá přes 42 st., tak rychle balíme a
vyrážíme vychlazeným Land Cruiserem pro povolení do hotelu, který to vyřizuje
a konečně do Madain…opět drobný problém s nalezením vchodu do areálu,
který má něco přes 3 km čtvereční, tentokrát díky lehce zmateným
saudským značením…Nabateánské hrobky vyřezávané ve skalách jsou nádherné,
je jich něco přes stovku a pochází z let 168 B.C , kdy vládl první
nabateánský král Aretas I. až do doby 106 A.D. kdy padl poslední král
Rabel II. Pro Saudy resp. pro všechny muslimy je tato lokalita zapovězeným místem,
poněvadž v koránu se o tomto místě píše jako o prokletém pohřebišti
dávné civilizace, která se provinila tím, že poněvadž ležela na
strategicky uložené kořeněné stezce , tak žila
z poplatků,
které jim dávní obchodníci platili při průchodu tímto údolím, které se
nedalo obejít, no a kdo nezaplatil, tak toho Nabateánci zabili. Proto na ně
byla uvalena kletba a vyhynuli…Poutníci na cestě do Mekky a Mediny, kteří
tímto místem v pozdějších staletích
procházeli , museli mít dle koránu otočenou hlavu na druhou stranu,
aby toto místo nikdy nespatřili….Hrobky jsou totožné s těmi , které
jsou leží v jordánské Petře, což bylo v těch dávných dobách
její sesterské město. Lokalitu opouštíme těsně po západu slunce , kdy se
skály a písky vybarvily do nádherné oranžové barvy, úžasná podívaná….Hotel
u Mamuta již bez problémů nalézáme..Další den jsme vyrážíme jedinou
zpevněnou cestou nad toto nádherné údolí na planinu Harrat Uwairid , která
je celá pokryta lávou , vpodstatě jiný svět o 600 metrů výše, překvapivě
jen 34 st., měsíční krajina, která patří k největším lávovým
polím v Saudi . Úžasný výhled dolů, vidíme odsud další cíl –
Mt.Dedan a Mt.Ikma. To ale ještě nevíme, že k hrobkám ve skalách a
Lihyanským inskripcím z dob 6.stol B.C. se bez povolení , které tady již
ale nelze vyřídit, se nedostaneme, takže celé pohoří objíždíme v chládku
Markové Toyoty a hrobky fotíme ze vzdálenosti asi 100 metrů…Mladíci, kteří
u vjezdu hlídají tuto lokalitu se nedají přemluvit ani Ivčou, která
plynulou arabštinou to na ně zkouší , oni totiž anglicky neumí…Dále
projíždíme ke starému městu Al Ula, jehož počátky sahají do 13. stol.
A.D. a které leží uvnitř novodobé Al Uly. Město opouštíme těsně po
poledni 28.5 a máme před sebou přes 1100 km zpět do Riyadhu, zpočátku ještě
projíždíme poslední stanice Hijaz railway, kterou jsme kvůli tmě před dvěma
dny nestihli projet, po asi dvou hodinách definitivně jedeme po dálnci směr
Riyadh, s krátkým zastavením ve výborné turecké restauraci v Medině,
v Riyadhu jsme těsně po druhé hodině po půlnoci 29.května
2004.
fotky ze Saudi fotky z Madain Saleh fotky z Jeddah zpět na hlavní stránku