Malaysia - Singapore  30 . června – 13 . července 2009

                                                            Fotky jsou tady                                                                                    Zpátky na hlavní stránku

Do Malajsie  se jedeme zchladit z rozpálené Saudi na začátku léta . Očekáváme příjemnější teploty , větší vlhkost vzduchu a hlavně minimální prašnost . Letošní jaro a začátek léta v Rijádu byl vice větrný než jiné roky a tudíž zvedl hodně prachu a písku z pouště do ovzduší na Arabském poloostrově . Letíme jak zvykle se Saudií , Boeing 747 je téměř plný , přesto máme dost místa pro nás tři pro noční let směr Asie . Před přistáním nalétáváme do totální zeleně , palmy jsou naprosto všude . Jaký to opět  kontrast . Na letišti v Kuala Lumpur – KL - se loučím se svým kolegou dr.Gomou , který dál pokračuje vnitrostátní linkou do Kota Kinabalu na Asijskou anesteziologickou konferenci , kam jsem mohl také jet , kdybych dal na radu Ivči , která o této konferenci věděla už na jaro  . Vlastně ještě že jsme nejeli , neb naše letadlo mělo 4 hodinové zpoždění a kolegovi uletěla spojovací linka před nosem , takže musel složitě zajišťovat náhradní spoj . … Jdu koupit lístek na vlak do  centra města , které je relativně daleko , takže vlakem přímo z letištní haly je to nejrychleji a nejpohodlněji , byť asi ne nejlevněji , za 35 ringitů na osobu , na dopravu v Asii docela dost . Jeden ringit je zhruba 5 korun .  Paní u přepážky  mě po zakoupení jízdenek říká ať si vezmu tu otevřenou příruční tašku z pultu , o které si myslela že je moje . Uvnitř je foťák a nějaké dokumenty , říkám jí , že si to tu někdo přede mnou zapoměl , ať to nechá na pultu viditelně  , aby to ten nešťastník co se bude pro to vracet hned uviděl . Mezitím jdeme vyzvednout zavazadla , když jdeme zpátky kolem té přepážky tak taška už tam není . Nahlídnu a vidím že to má schované pod pultem . Upozorňuji ji důrazně , že tam to nikdo kromě ní nevidí , ať to nechá na pultu , nicméně když opouštíme halu vidím , jak to zase schovává . Pro sebe ……. Po asi 40 minutách vysedáme v centru města odkud bereme taxíka na hotel . Na taxametr místní taxikáři moc jezdit nechtějí , neb ví , že bilé tváře jsou tu od toho , aby platili víc než chudí domorodci . Takže v následujících 3 dnech v KL snad každý desátý taxíkář souhlasí s taxametrem , ostatní chtějí pevnou jejich cenu , jinak neberou ….. stejná zkušenost je s placenými vstupy kamkoli . Pro domorodce je uvedena jejich cena vždy jen slovy v malajštině a je asi čtvrtinová ve srovnání s cenou pro turisty . Chytré . Člověk sit toho všimne až před ním domorodec platí nějak podezřele málo ….. Z hotelu máme úžasný výhled na centrum města s dominantou bývalých největších staveb na světě , Petronas Towers , které jsou od nás tak 3 kilometry a asi 10 minut jízdy taxíkem . K Petruškám jsme každý den chodili , neb tam byl hezký park , spousta dobrých obchodů a jaksi to tam žilo . Navíc jsme se tam jednou sešli s kamarády z Rijádu , Hájkovic rodinou včetně jejích dvou dětí , takže Páťa měl v této cizí zemi alespoň na chvíli kamarády z domova . Když jsme se ale chtěli podívat na KL z můstku , který spojuje oba mrakodrapy , ejhle , vstupenka nejde koupit ale musí se ráno vystát fronta , kde je během chvilky k dispozici asi 2 tisíce lístků na určitou dopolední hodinu . Jenže běžte do fronty o půl osmé ráno , když přiletíte ze západu a máte několikahodinový jet lag a budíte se přinejlepším kolem desáté ranní . To už jsou všechny lístky fuč . A jinak koupit nejdou . Vlastně jsou zadarmo , ale vystát je musíte osobně …. Tak jdeme za jinými lákadly , samozřejmě uzpůsobenými potřebám našeho ani ne dvouletého prcka . Takže motýlí farma , ptačí park , parky … Mezitím trocha historie , místní restaurace a obchůdky . A taky Čínská čtvrť , kde se  dají koupit repliky drahých hodinek za babku . 3.července odpoledne , když má zbytek rodiny siestu , jdu pro předem zaplacené auto z půjčovny , Hondu Civic . Na Asii luxus , jinde ve světě byste s tím díru do světa neudělali . Chybí mi na ní tempomat na který jsem zvyklý , asi budu muset zavzpomínat na staré časy . Také řízení je po anglicku vpravo , takže si budu muset zvyknout . Auto dám do hotelové garáže a do města jedeme pro jistotu taxíkem … Na druhý den ráno 4. července vyrážíme za poznáním Malajsie , bereme to na sever , původně jsme měli namířeno přímo do hor , jedeme ale dál až na ostrov Penang se podívat , kam že to naváží turisty z Evropy . Přijíždíme tam odpoledne , jedeme na severní část ostrova , která je turistická , hotely , pláže . Večer se jdeme projít na Esplanádu do historického středu Georgetownu , největšího města na ostrově , ráno opět koupačka a kolem oběda jedeme konečně do hor , dva dny na Penangu bylo až příliš , nějak se nám tam nelíbilo . Na ostrov vede přes moře předlouhý most z pevniny , podobně jako na Bahrajn , jen je o něco kratší . Stoupáme solidní silnicí do hor a trochu se nám zatahuje obloha , naštěstí jen pro tento den prší . Před Blue Valley odbočujeme doprava směr Tanah Rata ,  jdeme do první jahodové farmy , kterých jak později zjistíme , je  tady nepočitaně . Ivča si natrhá svoje vytoužené jahůdky , které  se liší docela  v chuti , takže je dobré vybírat vhodné farmy . Před městem Brinchang je šílená zácpa , prší , následujeme pár odvážných domorodců a předjíždíme stojící asi 5km dlouhou kolonu . Dalším problémem je sehnat vhodné ubytování , resp. jakékoli . Neb je sobota , prázdniny a všechny hotely a hotýlky jsou plně obsazené . Nad městem uvidím malý pension , ke kterému se jede přes džungli , naštěstí mají volný pokoj za rozumnou cenu do 50 dolarů , volno už měli jen v luxusních hotelích za vice než 200 dolarů na noc …. Ráno 6 . července je nebe jak vymetené , azůro , všude kolem nádherně zeleno a ani ne nějaká zima byť jsme ve výšce kolem 1500 metrů nad mořem , teploty kolem 25 stupňů . Moc příjemně na ty necelé tři dny , po které tady zůstaneme a prozkoumáme zblízka jejich čajové plantáže a okolní kopce . V Cameroon Highlands se nám moc líbilo , jediné negativum byla ta kvanta aut a lidí v sobotu navečer , kdyby si to dal člověk předtím dohromady , že Malajšané těch horských středisek zase až tak moc nemají , o víkendu by sem rozhodně nejezdil …z hor sjíždíme po krásné horské silnici na jejich jedničku dálnici , po které jsme jeli na Penang . Chtěli jsme ještě před KL vyjet na Genting Highlands , oblíbenému to místu Saudů , neb je zde kromě horského klimatu údajně spousta kasín a atrakcí pro děti . Byť mají hlavní silnice a dálnice v Malajsii dobře značené a v hlavních turistických destinacích se skoro všude domluvíte anglicky , jakmile sjedete někam , kam turista nezavane , což byla v našem případě spojka z dálnice před KL na Genting Highlands , jste ztraceni . Ocitáte se tak 100 let zpátky , téměř žádný ukazatel , angličtinou se nedomluvíte , domorodci mají pilno se svou úrodou bananů a duriánů …. Po asi dvou hodinách bloudění , protože v mojí GPS jsem neměl tyto silnice a něco jako mapu na benzínové pumpě neznají , najíždíme zpátky na dálnici , přes KL s Petruškama na obzoru  to stáčíme na východ a z dálnice po určité době vidíme opět ukazatel na Genting Highlands , míjíme ho a pokračujeme dále .  Je už totiž tma . Dále na východ ke Kuantanu . Předtím ale sjíždíme opět z dálnice , které tady mají na velmi slušné úrovni , samozřejmě placené , k naší zítřejší atrakci , čímž bude návštěva přírodní rezervace Tasik Chini .

Podle Lonely Planet nalézáme nejsolidnější hotel v této oblasti ve městě Maran , jsme ale ve vnitrozemí Malajsie , takže nemůžeme očekávat nic extra …. U večeře si Patrik vyhlídl v otevřené kuchyni restaurace odrážedlo – koníka , kterému později jednou říká velbloud , pak zase slon a kterého mu za 5 ringitů včetně jedné zmrzliny od majitelky restaurace koupím . Víc nechtěla , jsme na venkově … Ráno jedeme k rezervaci ještě nějakých 30 kilometrů klikaticí pralesem , ptáme se i na cestu k ujištění , že jedeme správně , přece jenom včerejší zajížďka nám dala zabrat …. Už jsme ve vesničce Kampung Belimbing , ve které si lze pronajmout loďku i s průvodcem do této odlehlé oblasti , kde žijí donedávna zcela izolováni lidé Jakun z kmene Orange Asli . Orange v domorodštině znamená lidé . Uprostřed pralesa ,  kolem okolo jen jezera a spojení se světem korytem úzké line říčky Sungai Chini vinoucí se divočinou . Že nad námi v korunách stromů uvidíme i smotanou krajtu , to jsem nečekal . Původně jsme chtěli jet do vyhlášené rezervace Taman Negara , ale jak jsme o tom po cestě četli cestopis  nějakých Čechů , kteři to absolovovali tak jsme usoudili , že pro nás s malým prckem to ještě není . Tři hodiny lodí přes džungli jen tam , přespání s pozorováním noční divočiny a pak zase to same zpátky . Toto bylo ve srovnání s Taman Negara  méně náročné , za asi 40 minut jsme byli na místě . Na jezerech , které měly být posety lekníny jich moc sice nebylo , ale jak jsem se později dočetl v místních novinách jezera pomalu odumírají díky poluci okolního světa . Ale pomoc už je prý na světě , jen to bude snad trvat 2 – 3 roky než metoda zabere aby zachránila tento unikátní ekosystém , který nás nadchl . Na první pohled nedotčená příroda ve kterém žil od nepaměti tento  teprve nedávno objevený zapomenutý kmen lidí . Ale protože turista nezná hranic , i tento zapomenutý ráj se začíná měnit . V dřevěných chýších jsme viděli tu a tam televizi , některé stěny polepené novinami , v dálce bylo slyšet motorovou pilu , kterými místní těží potřebné dřevo . A shodou okolností jsem tak před týdnem opět v místních novinách četl příspěvek o tom , že vláda poskytla kmenu dotaci na solární panely , které by měly vystřídat lucerničky na petrolej ….Ale nebýt těchto   ” malých “ vymožeností , člověk si tady připadal jak před mnoha staletími uprostřed divočiny . Přesto všechno na nás Tasik Chini zanechalo nejhlubší dojem z celé Malajsie . Loďkou úzkým korytem zpátky k našemu autu a už jsme na dálnici směr Kuantan , kde máme vrátit na letišti auto . Je ale vidět , že východní pobřeží je turismem méně poznamenané než profláknutý západ země , dokonce ani na letiště nepotkám žádný ukazatel , ještě že jej mám uložené v mojí GPS s přesnou souřadnicí , kde vrátit auto . Ani k půjčovně na letišti není žádná směrovka , kluci na gate na letišti anglicky neumí , takže pár minut nám zabere než najdeme kam auto vrátit . V letištní hale se ptám na informacích , jak se nejlépe dostat na Tioman , ostrov v Jihočínském moři na východ odsud , kam máme namířeno . Chlapík kostrbatou angličtinou se mě snaží přesvědčit , že nejlepší by  bylo letět zpátky na západ asi  350 km do KL a odtud prý lítají letadla na odsud  ( odsud z Kuantanu na druhou stranu ) asi 150 km vzdálený ostrov …. Děkujeme za úžasnou radu a držíme se našeho plánu a bereme taxíka do Tamjung Gemok , který je asi 120 km a odkud jede každý den ferry na Tioman . Za taxi dáváme 150 ringitů což je láce vzhledem k tomu , že nás odveze přímo z letiště až k hotelu v Tamjung Gemok . Opět volíme ze sítě hotelů  Seri Malajsia , což je v dané oblasti nejlepší volba . Předtím s námi taxíkář ještě zajíždí k přístavu , abychom si zajistili jízdenky na ferry , nikdo však tady už není , proto volám z mého mobilu na tady uvedené číslo . K mému překvapení na druhé straně nejenže někdo plynule mluví anglicky , ale take mi říká ať chvilku počkám že za mnou přijede a jízdenky nám prodá . Jak řekl tak bylo , kromě zpáteční  jízdenky do jiného města – Mersingu , ze kterého to budeme mít blíže za pár dnů do Singapuru – nám slíbil , že nás na ferry druhý den brzy ráno odveze , takže nemusíme spoléhat na jiné taxi . Navíc s jistotou , že nám ferry neujede , když je toto člověk od pokladny …. V Lonely Planet píší o tom , že ferry se má pečlivě vybírat vzhledem k tomu , že místní mají ve zvyku je přetěžovat a hlavně co nejdéle čekat , až je pořádně plné . Nic z toho však nebyla pravda neb vláda asi před dvěma lety všechny privátní přepravce zrušila poté  , co se jeden trajekt uprostřed moře potopil díky přetížení a nechala provoz pouze jedné spolehlivé společnosti . To , že na lodi budeme téměř sami jsme take nečekali , vysvětlení ale bylo prosté , společnost provozuje tuto linku ještě z výše zmíněného Mersingu , kde je to blíže ze Singapuru a která bývá plná jak jsme se přesvědčili při zpáteční cestě . Na druhý den 8 . července  se po dvou hodinách  z mrholení na obzoru vynořil tajemný ostrov Tioman , tento den a ještě při odjezdu nám poprchalo . Ale koupat se dalo , protože když poprchalo , tak jen krátce a navíc při těch rovníkových teplotách to bylo spíše osvěžující … Tioman jsme shledali jako jeden z nejlepších ostrovů , a že jsme už na několika byli . Korfu , Havaj , Zanzibar , Maledivy , Jamajka… každý něčím vyniká , ale tento má skoro všechno . Je to krásně zelený , tropický ostrov s relativně čistým mořem a velmi příjemným podnebím . Trávili jsme tady necelý týden v jednom moc hezkém resortu , Berjaya . Solidní ubytování , dobré jídlo , udržované pláže , nádherné golfové hřiště a všude kolem prales . Pohádka . Jeden den jsem si take půjčil windsurfing , Pravda , asi 10 roků jsem na něm nejezdil . Chtěl jsem si zajet na nedaleký ostrůvek , kam se z Diving centra jezdilo potápět . Tak jsem se pořádně natřel krémem i přesto , že mám u moře vždy plavací triko s dlouhým rukávem , vzal šnorchl a brýle a vyrazil . K ostrovu to nebyl problem se dostat , foukal příznivý vítr a vlny mě moc nevadily , v Chorvatsku bývaly i větší . Surf jsem nechal zajištěný na závětrné straně ostrůvku , nasadil brýle a už jsem byl mezi barevnýma rybkama . Korály nebyly nic moc . Ostrůvek nebyl velký , tak jsem ho chtěl obeplavat s brýlema . Několik šnorchlařů bylo na závětrné straně , kde jsem nechal surf . Na otevřené straně od moře nikoho nebylo , tak jsem tam opatrně vplul kolem velikého balvanu . Pode mnou najednou hloubka tak 5 metrů a v ní u dna žralok . Necelé dva metry dlouhý . Jakmile mě zbystřil , namířil si to do hlubin opačným směrem . Naštěstí . Ve mě by se ale v těch asi 5 vteřinách krve nedořezal . Já to vzal okamžitě směrem obráceným , za ten balvan a hned na něj . Jak jsem se dověděl od domorodců , jsou to milí a příjemní koráloví žraloci , kteří si údajně nechají na sebe i sáhnout … se srdcem až v krku jsem musel dooplavat ostrov zpátky k surfu a mezi lidi . Protože se mi až teď vybavovala informace o těchto žralocích od domorodců , zase mě to tam lákalo , ale z bezpečnější druhé strany . Problémem byly ale mořské proudy , které mi to nedovolily . Docela mě to mrzelo , protože nad tím místem , kde jsem ho spatřil , už byla zaparkovaná nějaká loďka se šnorchlaři . Ale pochybuju , že by tam ještě byl , když byl tak plachý , navíc ti šnorchlaři by to dali určitě najevo , kdyby ho spatřili . Zpátky na pevninu se surfem to byla docela dřina , protože foukal vítr od moře a dostat se ve směru relativně silného větru s prknem je umění . Na druhý den jsme se váleli na pláži a nějaký mladý kluk si půjčil prkno . Asi poprvé v životě , protože když se mu podařila zvednout plachta nebyl schopen do ní chytit vítr . Domorodec z půjčovny , který mu navíc držel balanc prkna byl z něho celý nesvůj , navíc když ten mladík stále vykřikoval že to nejede a že není vítr . Plaval jsem kolem a domorodec mě nesměle požádal , jestli bych to tomu mladíkovi neukázal . Tak jsem se opět projel , mladému jsem to vysvětlil a z pláže se na mě dívali jak na profíka . Asi na surfu nikdo neumí … Tioman byl úžasný , ale naše doba tady uplynula jako voda a  už jsme byli na přeplněném trajektu směr Mersing . V přístavu čekal nějaký naháněč na autobus do Singapuru , ukázal nám směr a už jsme seděli v pohodlném buse za pár ringittů , Patrik bezpečně uvázaný v autosedačce . Za necelé 2 hodiny vysedáme na hranicích , musí se to projít pěšky , jak Malajská tak Singapurská strana , navíc na té druhé se všemi zavazadly . A že toho máme … V Singapuru bereme taxíka , které tady mají dobře organizované a navíc po městě levné , nikoli však na letiště , kde se platí spousta vedlejších poplatků . Hotel máme přímo na Orchard road , hlavní třídě uprostřed města . S výbornými restauracemi kolem a spoustou obchodů . To nás ale na druhý den tolik nezajímá , neb jedeme nejdříve metrem a pak monorailem na ostrov Sentosa , což je rekreační ostrov jak pro místní tak i pro turisty . Jdeme do Underwater world , oproti americkým vodním světům taková vesnická verze , spíše podobné tomu , který jsme viděli na Novém Zélandu . Patrik z toho byl ovšem nadšený , nejvíce z jezdícího chodníčku v podvodním tunelu , kde nad ním plavali žraloci a manty . Odtud jdeme do Dolphins cave , kde 3 x denně vystupují 2 ( slovy dva ) růžoví delfíni . Nemůžeme srovnávat Asii s Amerikou …. Cestou z Dolphin cave míjíme hezkou pláž odkud vede můstek k malému malebnému ostůvku , který je nejjižnějším výběžkem kontinentální Asie a kde trávíme příjemné koupací odpoledne . Nazpátky ze Sentosy vystupujeme z metra do Čínské čtvrti , o které jsem si myslel , že tam budou samé pagody atd . Byla to však spíše čínská tržnice uprostřed normálního města , možná jsme pagody jen neviděli kvůli tomu , že jsme museli být během hodiny na hotelu kvůli našemu večernímu letu zpátky do Rijádu . Letadlo na zpáteční cestě poloprázdné , tak jsme se všichni hezky prospali na 9 sedadlech , které jsme měli k dispozici . Holt Saudia .

                                  Fotky jsou tady                                                                                                                                               Zpátky na hlavní stránku