South Africa pictures - Tady jsou fotky z Jižní Afriky                                         Itinerář je dole pod textem                                                            Back to main page - Zpátky na hlavní stranu 

Trochu jsme zlenivěli . Asi tím, že máme Patrika . Dříve bychom vyrazili s naším itinerářem , ušitým dle našich představ . Teď nám ho udělala cestovka . I hotely jsme měli předplacené . Něco , co bychom nikde jinde neudělali . Postrašil nás přitom náš kamarád z Rijádu , Miro , který v Jihoafrické Republice bydlel a pracoval přes 17 let . Nebylo to ale špatné . Konečně jsme jednou po celou dobu dovolené věděli , kde budeme spát třebas pozítří … Někde je to sice zbytečnost , až ztráta času , jako třeba v Americe či kdekoliv v Asii . Chcete někde zůstat déle , protože se vám tam líbí, ale nemůžete , neb máte zabukovaný případně i zaplacený pokoj zase jinde. Tady to ale byla skoro nutnost , vzhledem k bezpečnostní situaci zvláště , když cestujete s malým dítětem po zemi , která je pověstná jednou z největších kriminalit na světě . A jeli jsme sem vlastně kvůli němu . Patrikovi . Jednak se podívat na zvířátka a také navštívit naše kamarády , Paul a Elizabeth v Kapském městě .

Každý nám radil , ať letíme s Emirates přes Dubaj , dobře jsme ale udělali , že jsme letěli opět s našimi oblíbenými Saudi Airlines . Poněvadž to byl brzký ranní let , potřebovali jsme se dospat a v poloprázdném letadle bylo dost místa na pohodlné spaní . Do Johanesburgu  jsme přiletěli těsně pře polednem , hurá půjčit auto a už vyrážíme za dobrodružstvím . Vlastní Johanesburgu nám každý , kdo má něco společného s JAR , rozmlouval , takže jsme ho objeli hezky po dálnici směrem k Gold Reef City . Turistická atrakce , zábavní park kolem svého času největšího , nejhlubšího – 3200 metrů od povrchu a také nejvydatnějšího zlatého dolu na světě . Jeho časy jsou už ale dávno pryč . Těžba skončila v roce 1977 , když už nešlo bojovat se spodní vodou , která důl téměř celý zatopila . Celkem měl 67 šachet , přes 30 tisíc horníků a jen cesta na nejhlubší místa trvala ve výtahu kolem 2 hodin , které se nepočítaly do pracovní doby těch chudáků … celkem tento důl vydal 1,4 milionu kilogramů zlata …běžný turista se dostane ve 14 šachtě do hloubky 220 metrů . Byl jsem tam sám jen s průvodcem . Občas jsme narazili na horníka , který představoval , jak se tady ručně s kladívkem makalo . Celou pracovní dobu mu trvalo , než vykutal jednu díru pro dynamit v době , než tu zavedli elektřinu a sbíječky . Další ukázka už se sbíječkou byla vzhledem k nepředstavitelnému rachotu poměrně krátká i přesto , že mi doporučili si zakrýt uši . Hrůza . Při představě 8 hodinové pracovní doby to musely být pořádné galeje … Při vystoupání opět na povrch mělo být představení – vytavení zlaté cihly . Žádné se nekonalo . Tak jsem se slušně zeptal na bráně , že slibovaný program se nekonal . Omluvili se mě s tím , že mám přijít příště . Patrik si dával v tu dobu odpoledního šlofíka , takže mě to ani nevadilo . Přijeli jsme sem za 4 dny při cestě do Drakensbergu a tavení cihly jsme viděli všichni i s Ivčou . Také jsme si ji mohli potěžkat , přes 12 kilogramů čistého zlata vypadalo jako nic , ale udržet to v ruce byl kumšt . Také cena za tento kousek nebyla zrovna lidová , bratru něco přes 400 tisíc dolarů .. Navečer vyrážíme hledat naše první ubytování , Aquanazi Lodge severozápadně od Johanesburgu . Naštěstí nám cestovka , přes kterou jsme měli všechny hotely předplacené , poskytla way pointy na téměř každý hotel , takže bylo lehké je najít . První ubytování bylo ukázkové , nádherné stylové kruhové bungalovy v krásné zahradě s bazénem i na potápění . Na druhý den , 12.2 jedeme na lví farmu , kde kromě malých asi 4 měsíčních lvíčat chovají také dospělé lvy , leopardy , žirafy , zebry .. Malí lvíci byli srandovní , nechali se hladit , trochu starší už může pohladit jen ten , kdo se o ně stará . Odtud jedeme na severozápad směr Národní park Pilanesberg , po cestě se stavujeme do Chameleon village , kde nakupujeme suvenýry na doporučení cestovky . Pilanesberg je krásný park sopečného alkalinického  původu  , na světě jsou celkem jen tři podobné  alkalinické krátery . Park byl opravdu plný zvířat , hlavně jsme si užili nosorožců a lvů , které jsme v Ngorongoro a Serengeti viděli jen zdálky . Kousek od parku je také Sun City , takové prťavé Las Vegas s kasíny , zábavními parky , bazény , kam jsme zajeli na jedno odpoledne se okoupat , což bylo příjemné zpestření mezi  game drive  - pozorováním zvířat . 14.2 máme před sebou pořádný kus cesty , neb naše večerní ubytování je nějakých 800 km daleko s tím, že se máme ještě zastavit v Gold Reef City abychom zhlédli tavení zlaté cihly . Naštěstí silnice a hlavně dálnice jsou v Jihoafrické Republice v perfektním stavu a také mezi Johanesburgem a Drakensbergem není zase toho tolik vidět , takže se nemusí moc zastavovat . Jen u Harismith jsou hezké hory , které si fotíme při západu sluníčka , pak jedeme chvíli průtrží mračen no a do Drakensbergu jedeme už za tmy . Podle naší GPS volím z dálnice nejkratší cestu , která jak se zdá po pár kilometrech není nejlepší , neb se mění v šotolinu , jak nám řekla projíždějící policejní hlídka , tak najíždíme zpátky na dálnici a ještě kousek po ní jedeme a sjíždíme až kde je označení na Drakensberg a v GPS viditelně silnější cesta . Kolem 10 večer se ubytováváme v krásném horském středisku Drakensberg Gardens and Golf resort a na druhý den máme krásné hory a Lesotho jako na dlani . Uděláme krátké výšlapy , Páťa se povozí na koníkách , projedeme se loďkou po krásném horském jezírku a po okoupání se v bazénu vyrážíme směr Durban a Ballito u pobřeží Indického oceánu . Tady máme připravený na 3 noci hezký prostorný byt se zahrádkou nad útesem s krásným výhledem na oceán a pláže pod námi , které jsou jen 5 minut po schodech dole . Vše ale za mřížemi . Jak byt v kondominiu je oplocen a střežen , tak i od pláže máte svůj klíč , který vám otevře branku … Zvláštní pocit . Všude ve světě je člověk zvyklý na svobodu a volné pláže , tady je to jak v nějakém luxusním vězení . Podobné to vlastně bylo i na Jamajce . První den je docela větrno , lidé se ale koupou i když jsou velké vlny . Mají tady ale výbornou věc což je tidal pool – ohromný bazén , který má své okraje přesně tak , aby při přílivu ho naplnila čerstvá mořská voda , která postupně malými otvory odtéká , aby ji zase další příliv doplnil . Navíc v těchto místech ohromně bezpečné , už kvůli silným mořským proudům či zde zdomácnělému velkému bílému žraloku ….17.2 jedeme na výlet do Zulu landu , dá-li se to tak napsat . Shaka world se to jmenovalo přesně . Artificiální vesnice postavená kvůli filmu někdy ze 70.let minulého století , který pojednával o hrdinovi jménem Shaka , jenž jako válečník jednak vymyslel novou útočnou zbraň – nikoli v té době kolem roku 1850 populární házecí oštěp , který když válečník odhodil tak byl vlastně bezbranný , ale takové kratší kopí stále u sebe a tím pádem mohl zabít více nepřátel . A tímto způsobem se v dané oblasti stal neporazitelným a tak sjednotil oblast pod nadvládou kmene Zulu , ze které pocházel . Celá vesnice , mladý bojovník coby průvodce , místní “ herci “  a jejich představení se Zulu tanci bylo hezké . Nicméně bylo to umělé , nic původního . Prostě pro turisty . Docela drahé , byť v ceně byl bufetový oběd . Ze kterého mně bylo ještě dva dny špatně . Naštěstí jenom mně . Další den v Ballitu byl prima , koupačka , obloha jak vymetená , po včerejší bouřce a větrech ani památka . Další den , 18.2 při cestě na letiště v Durbanu se stavujeme k uShaka Marine Parku , poněvadž jsme ale jeli dlouho z Balita a všude po cestě , která byla hezká , se zastavovali , na Marine Park nám zbyla necelá hodina . Takže jsme si tam dali pozdní oběd a hurá na letiště vrátit auto a stihnout spoj do Port Elizabeth . Při vracení auta jsme se poprvé setkali s tím, že jsme museli agentuře ( First Rent a Car ) doplácet za vyčistění auta . Po týdnu bylo opravdu špinavé , zvláště když jsme najeli přes 2000 kilometrů . Nikdy jsme se ale s takovým nezvyklým doplatkem ještě nesetkali , a to už jsme toho necestovali a vrátili špinavých aut po Americe , Evropě či Asii ….Přelet byl krátký , v pozdním odpoledni s krásnou viditelností pod námi se linoucího pobřeží Indického oceánu . 19.2 trávíme celý den v Addo National Park , kde jsou hlavně sloni , sloni a zase sloni . Také se nám přes cestu přeplazí nějaký větší had , vyfotit se mi ho ale podařilo až byl mimo cestu , takže poznat jestli to byla kobra nebo něco jiného se nám nepodařilo zjistit . V propagačních materiálech sice píší , že je to jediný park na světě , kde můžete vidět nikoli klasických Big Five ( Buvol , slon , lev , levhart a bílý nosorožec  ) ale také v přilehlém oceánu velkého bílého a kosatku , takže vlastně Big 7 . Ale člověk by musel mít hodně štěstí v tomto parku vše vidět . Respektive vidět něco jiného než slony , kterých tu bylo požehnaně . Zpátky do PE jak říkají místní Port Elizabeth , což je mimo jiné příjemné město bez žádných mrakodrapů . Na pláž , prohlídka města a další den 20.2 vyjíždíme na všude opěvovanou Garden Route , pobřežní cestu z PE do Cape Townu . Možná to bylo počasím , občas zamračeno , sem tam i deštík , že jsme si to až zas tak moc neužili . Nicméně příroda pěkná , zejména kolem národního parku Tsitsikama a delty řeky Storm do moře, města po cestě kde jsme i nocovali byla na zajímavých místech v zálivech ( Mossel Bay ) či velkých deltách řek ( Knysna ) . V Mossel Bay je v zálivu ostrov , plný tuleňů , kolem kterého je jeden z největších výskytů Velkého Bílého . Opět jsme ale neměli štěstí na počasí a vidět tohoto predátora z lodi se nám nepodařilo , neb moře bylo hodně rozbouřené a žádné lodi v ten den na výlet nevyjížděly . Tak jsme zašli od muzea portugalského mořeplavce Bartolomea Diaze , kde byla  i replika jeho lodi , kterou v roce 1488 obeplaval Mys Dobré Naděje a dostal se na svých objevitelských cestách do Indie až sem . Zde je také strom a pod ním ohromná bota , sloužící jako poštovní schránka .  Historie říká , že pod tímto stromem si mořeplavci nechávali ve staré botě zprávy .Takže jsme napsali pár pohledů rodině a daly do boty . Všechny dorazily ke svým adresátům  v pořádku . 22.2 se blížíme ke Cape Town , přejíždíme masiv hor , který je pod mrakem a sjíždíme dolů směr k Somerset West , kde se husté mraky rozpouští . Vypadá to jak v obrovském hrnci , kde se hustá pára převaluje přes okraj a jen co se převalí hned mizí . Já byl z toho trochu nervózní , neb jsem si myslel , že celá ta duchna se přesune nad Cape Town . Naštěstí jen jeden den ze tří , které jsme trávili v okolí tohoto řekl bych nejscéničtějšího města na světě , bylo pod mrakem . Hned jsme tedy zamířili ke Stolové hoře , i přesto že bylo slunečno , tak lanovka nejela z důvodů velkého větru nahoře . Větru kterému se říká Doktor Cape . Doktor proto , že fouká z jihovýchodu , kde několik tisíc kilometrů je jen širý oceán a za ním Jižní pol a nekonečné bílé pláně  , takže je absolutně fresh a vyčistí město od smogu .  Byli jsme dost zklamaní , zvláště při představě , až se ta duchna od Garden Route nahrne sem , nedostaneme se nahoru . V každém průvodci píší , že dostat se nahoru jde tak jen jeden den ze tří , kvůli počasí …a první den v háji . Jedeme  na protější Lions Peak a Signal Hill si Stolovku nafotit , je odtud krásný výhled , hlavně z druhého jmenovaného kam vede silnice , pokud se vám nechce teda šplhat na Lions Peak pěšky . Voláme Paulovi a Elizabeth , u kterých budeme další 3 noci spát , kde jsme , počkají na nás s večeří . Paul byl náš první soused v době , kdy jsme přišli ve stejnou dobu do Saudi v roce 2002 , byl šéfem na gynekologii v našem špitále až do prosince 2007 . O dva měsíce dříve se narodil Patrik , takže se nám o něj hezky postaral jak v bříšku tak i v době , kdy se klubal na svět , byť to bylo hluboce po půlnoci a on jako šéf tam mohl poslat náhradu . Hned ráno po porodu také došel na soukromou vizitu . Oblečen do jihoafrického kroje , takže jsme se nad právě narozeným Páťou hezky nasmáli . Krásu jeho domu jsme plně poznali až ráno , s nádherným výhledem na Somerset East a přilehlou False Bay . Každé ráno před snídaní se šel Páťa s Paulem projít po zahradě a spočítat právě narozené kačenky , vypadali jak děda se svým vnukem . Po snídani nachystala Elizabeth Patrikovi krabičku se sladkostmi a malým džusíkem , to aby měl náš malý mistr pohodu na celý den . 23.2 je zamračeno , vyrážíme k Mysu Dobré naděje . Přes Boulders s tučňáky a kolem velkých slumů před kterými mě Paul varoval , ať tam ani nepřibrzďuji . Já tam zastavil , fotka Stolové hory s tím nekonečným množstvím plechových chatrčí  je výmluvná sama za sebe . Chudoba a s tím spojená kriminalita má své podhoubí tady . Také se nelze divit tomu , že v Jihoafrické republice je vysoké procento lidí nakaženo virem HIV . Hned také zastavila projíždějící policejní hlídka a slušně mi zopakovala to , co mi říkal Paul . Ve Fish Hoek se zastavujeme na kafe , kavárna je ve vagonu a Páťa v sedmém nebi . Je velký fanda vláčků od Tomáška . V Boulders je zase pláž kde je základna pro jedinou kolonii tučňáků v Africe . Miluji tyto srandovní tvorečky . Je to turisticky profláknuté místo , takže suvenýrů jak libo . Blížíme se k Mysu , což je národní park , zase vstupné . V tomto mám rád Ameriku . Koupí se jeden rodinný pass na celý rok a vstup do jakéhokoli parku , pokud není soukromý , je váš . Docela fouká a poprchá , ale na hezké pláži těsně před Mysem je soutěž ve windsurfingu . No a u Mysu máme trochu štěstí , neb jen co si uděláme pár fotek se přiřítí autobusy plné turistů . Jdu se sám ještě projít nad vlastní útes , Ivča s Páťou mě počkají v autě . Už také vím, proč se tomuto mysu dříve říkalo “The Cape of Storms “. Storm je bouře . Jedeme pak ještě k historickému majáku na Cape Point Peak  , který dosloužil v roce 1919 poté , co pár let předtím u něj ztroskotala Lusitania . A to proto , že byl na vysokém kopci , 249 metrů nad mořem a tudíž neustále v mracích , proto postavili pod ním nový na Dias Point , který je jen 87 metrů nad mořem . Sice za jasného počasí nejde vidět z velké dálky , ale ve špatném počasí není přikryt duchnou mraků jako ten původní . Zpátky to bereme západním pobřežím a končíme na pláži Camps Bay , kde pozorujeme úžasný západ slunce . 24.2 je obloha jak vymetená , po větru ani památka . Stolová hora čeká . Vystát dlouhou  frontu na lístky a už jedeme v lanovce na horu . Kabinka je šikovně udělaná tak , že se neustále otáčí , takže výhled z ní má opravdu každý . Plato Stolovky je opravdu placaté , jsou odsud krásné výhledy jak na Cape Town , Camps Bay tak i na jih k Mysu . Dvě hodinky nahoře ale stačí a už jsme na cestě ke Camps Bay , podle Lonely Planet jedné z nejkrásnějších pláží planety . Nejsou daleko od pravdy . I když proslulá Pte. Source D´Argent na Seychelách má pravda o dost teplejší vodu . Je to zajímavé , ale na straně kde je Indický oceán , tj. Ballito či Port Elizabeth byla voda teplá , atlantská strana to je kosa na neoprén . Odpoledne jdeme ještě procourat střed města . Na západ slunce chceme být na druhé straně Table Bay a udělat si tu klasickou fotku Stolovky přes záliv s městem . Od západu se ale hrne doslova mílovými kroky nízká oblačnost , takže než tam dojedeme , není už nic vidět .  Večer nám Paul k večeři otevřel místní Shiraz z vinice za kopcem , lahvinka z roku 1983 . Ne že bych byl znalec vína , pokud si dám tak jedině Merlot , Pinot Noir nebo Shiraz .  Ale takový Shiraz jako od Paula jsem ještě neměl . Takže další z důvodů , proč se sem ještě vrátit . Nestihli jsme projet vinice ! Navíc , jak jsem psal , Cape Town je jedno z nejscéničtějších měst na světě , a že jsme jich už něco viděli …Také do Lesotha by to chtělo nějaké lepší auto , nejlépe čtyřkolku. Také jsme vynechali Kruger National Park v malarické oblasti , protože dávat antimalarika malému dítěti není zrovna košér . A poušť  Kalahari . No a největší díru do země vytvořenou lidskou sílou v Kimberley , diamantové doly . Je toho hodně .…25.2 nám ráno letí letadlo do Johanesburgu , loučení s Paulem , a Elizabeth , v půjčovně neplatíme při vracení žádné doplatky za špinavé auto . Jen co vyletíme z Kapského města už jsme nad mraky , které jsou nad celou Jihoafrickou Republikou a až v dalším letadle směr Jeddah nad Mozambikem jsou mraky pryč . Jihoafrická Republika je úžasná země , pro mě osobně patří do ranku oblastí , kam stojí zato se podívat ještě jednou ….

South Africa pictures - Tady jsou fotky z Jižní Afriky                                                                                                                                              Back to main page - Zpátky na hlavní stranu 

A tady je ještě itinerář , který nám připravila cestovka De Tour Travel z Jižní Afriky :

South Africa pictures - Tady jsou fotky z Jižní Afriky                                                                                                                                              Back to main page - Zpátky na hlavní stranu