SRI LANKA

SRI LANKA, MALEDIVY, DUBAI : 7.2.- 1.3.2003 , ČSA - Airbus A310, SriLankan Airlines - Boeing 737

Srí Lanka

8.-10.2 Negombo, hotely Sea Garden a Sun Flower- koupání Indický oceán

11.2. Dambulla – kláštery v jeskyních z 1.stol.p.n.l.

12.2 Sigyria, Polonaruva – Lví skála a král.město z 10 stol.

13.2 Anuradhapura, král.město z poč. letopočtu, Aukana – další ze svatyň , jízda na slonech v pralese

14.2 Kandy, chrám zubu, batikárna, dřevořezbářská dílna

15.2 Pinawella –sloní sirotčinec, Spice garden, Muzeum drahokamů

16.2. Nuwara Eliya –čajové plantáže, čajová fabrika

17.2. Tissa – Safari na jeepu – sloni, krokodýli, leguáni

18.-19.2 Kandolana – jižní pobřeží, koupání Bengálský záliv

20.2 přes Kolombo do Negomba, Topaz hotel, želví líhen

Po nasednutí do bussines class Airbusu A 310 ( ne že by jsme byli tak nobl a létali bussines, ale při odbavování pán za přepážkou zjistil, že letenka i rezervace vpořádku, místo v economy class už není, jedině v bussines, tak proč to nevzít..) , kde bylo při 11 ! hodinovém letu úžasně jak pro nohy tak pro žaludek, jsme po mezipřistání v Dubaji vysedli časně ráno do teplého a relativně vlhkého podnebí. Podle rad známých jsme si asi 500USD vyměnili hned na letišti za rupie, a než jsme stačili opustit letištní budovu, již nás měli v rukou agenti zprostředkovávající poznání Srí Lanky z automobilu – i se šoférem. Asi po půlhodinové domluvě nás měli v hrsti – a my auto van mazda i s klimatizací a s Hishamem, 26 letým mladíkem z Kolomba coby našim průvodcem, rádcem a šoférem za 520 USD na 12 dní včetně ubytování a snídaní pro dvě osoby a zajímavou trasou po téměř celém ostrově, což není mnoho za takový servis. Nejdříve nás Hisham zavezl do našeho prvního Sea Garden hotelu v Negombu na břehu Indického oceánu, který jsme si pro jistotu zarezervovali přes net na první noc. První dojmy – ráno krásný výhled na oceán z terasy, první seznámení s velmi vtíravými domorodci ( slušný, leč velmi slabě výstižný obraz chování velmi chudého domorodého obyvatelstva …) , kteří většinou za výrazně vyšší ceny než v kamenných obchodech nabízeli kromě darů nejen místního moře – nádherných mušlí – také různě dřevořezbářské výrobky, hlavně slony, různé podoby Budhy, masky a to jak z mahagonu, tak dřeva teakového, marba wood, balsy…hned první den jsme si jednu krásnou velkou mušli koupili, a ani moc nesmlouvali, i přesto, že bychom ji mohli koupit od druhého levněji, bylo nám hloupé smlouvat z láce10 USD…holt, různé podoby chudoby. Druhý den nás Hesham přestěhoval do jiného hotelu, Sun Flower, o hvězdičku lepšího ( zajímavé je, že tento hotel nám radila předem sekretářka mého šéfa v práci Anne Marie ze Skotska, ale na netu jsem ho nemohl najít…) , na dva odpočinkové dny před výpravou . Hotel byl příjemný, na pokoji jsme měli klimatizaci, bydlelo v něm spousta Čechů z nějaké naší cestovou, takže jsme se nenudili. Po večerech jsme vyráželi projít obchody na ulici, prohlédnout okolní hotely, pláž, nakonec jsme skončili vždy na jediném dobrém domorodém pivu zn.Lion na dolar a něco. Jo, taky jsme po výborných škampech ochutnali jejich lidové Ginger pivo – zázvorové, naštěstí jen jednou, chudáci domorodci…Když jsme u jídla, na Lobstery – langusty, které mi doporučoval můj filipínský technik Vivien jsme nenarazili, nebyla v únoru jejich sezona, takže jsme si dávali většinou rybu, prawns – škampy, v Kandy jsme volili jistotu KFC, v pralese to bylo občas o dobrých českých zásobách a výborném tropickém ovoci ( ananasy, papáje, banány…) vzhledem k nedůvěře toho, co jsme viděli…no a předplacené snídaně?? Kapitola sama pro sebe – cejlonský čaj, banán, plátek ananasu či papáje, no a jednovajíčková omeleta, džem a chleba. At´ jsme byli kdekoliv, stále to stejné…

11.2. kolem deváté jsme vyrazili konečně za poznáním…původně jsme zamýšleli, že si půjčíme auto sami, kterým vše projedeme, tak, jak to běžně děláme v našem přechodném domově, Saudské Arábii ( kde pro domorodce získání řidičáku rovná se dovršení šestnácti let s tím, že za ropu se dají koupit opravdu silná auta, navíc, po opuštění Riyadhu, kde alespoň hlavní tahy jsou označeny i anglicky, je většinou na rozcestnících rozsypaný čaj – jak říkáme psané arabštině – ale s dobrou mapou se dá dojet téměř kamkoli ..) , ale po asi 100 km jsme oba shodně uznali, že by se to rovnalo sebevraždě ( běžné bylo předjíždění do zatáček, ze kterých mohl kdykoliv vyjet třeba nákladák ) , navíc , jejích nejlepší silnice jsou kvality asi našich polních cest, rozcestník téměř na každém kilometru, samozřejmě psaný jejich zvířátkovým písmem – sinhálštinou… První zastávkou bylo - kromě koupení exotického ovoce, první byl tuším že podle našeho známého zcestovalého Honzy Machače durmián, údajně nejchutnější a v evropských metropolích nejdražší ovoce, už si ho v životě nekoupím ( po mém ochutnání a Ivčiném očichání jsme ho přenechali Hishamovi s tím, že ho musí sníst ještě téhož dne, jinak měníme vůz..) – opuštěné stavení uprostřed deštného pralesa, který se za svůj přívlastek v tu chvíli zrovna nestyděl, a do kterého nás chtěl Hešham na tři dny ubytovat vzhledem k tomu, že spousta památek je v dosahu z tohoto bodu. Proti tomu jsme ale zaprotestovali, vše bylo zatuchlé, povlečení se zdálo jaksi použité, takže Hisham musel hledat jinou alternativu. Asi za čtvrthodiny nám ukázal další možnost, asi o dvě hvězdičky lepší hotel ( z nula na dvě hvězdičky je velký skok..), kde jsme se uvelebili. Odpoledne jsme vyjeli za první opravdovou památkou, asi 15km vzálené Dambully, což jsou opravdu velcí Budhové v různých pozicích ( průvodce nám vše vysvětlil, jak vypadá spící od mrtvého, meditujícího atd..) v asi 5 jeskyních, z nichž nejstarší je z prvního století p.n.l.

12.2 jsme ráno vyrazili k první památce, známé Lví skále, tyčící se asi 250 metrů nad úroveň okolního pralesa. Původně na něm byl klášter, nyní už zbyly jen rozvaliny – a úžasný pohled do okolí. Za vidění stály ještě světoznámé fresky asi tisíc roků staré, pečlivě střežené a horkotěžko přístupné, a vstup na samotnou skálu v podobě obrovských lvích tlap. Samozřejmě se nám nabízelo asi sto průvodců, kteří nás skálou provedou - ale před nimi nás Hisham varoval, jednak jsme si o skále už něco přečetli z Lonely planet a z různých cestopisů, a jednak, nevím, proč bychom měli platit za průvodce, když jsme si za relativně tučné peníz ( asi 32 USD za osobu ) koupili vstupenku platnou nejen sem, ale asi do dalších šesti památek ( nakonec jsme zjistili, že přístupné event. stojící za to jsou asi jen čtyři, navíc, na vstupence bylo sice uvedení Kandy, které jsme hodlali také navštívit, nicméně vstupenka zahrnovala jen cosi nevýznamného, takže v Kandy se muselo platit za vše znovu, navíc, pokud si kupoval vstupenku domorodec, dal za ni cca desetkrát méně, pokud si ji vůbec musel kupovat…i to jsou projevy chudoby..) . Dalším cílem byla Polonaruwa, královské město z 10. století našeho letopočtu, s opravdu zachovalými rozvalinami a vykopávkami. Ještě ale že jsme měli našeho domorodého taxikáře, který nás zavezl myslím že opravdu ke všemu významnému, sami by jsme tam trávili tak tři dny a ještě by jsme neviděli všechno..

13.2. vyjíždíme do prvního královského města Anuradhapurry , vykopávek z počátku letopočtu a spoustě různě starých dagob a hlavně k posvátnému stromu Bo, který je údajně nejstarší strom s rodokmenem na světě – má přes 2000 let ( a je to na něm vidět..) a jež vyrostl z oddenku stromu, pod nímž Budha došel k osvícení ( jednou z hlavních jeho myšlenek bylo, že příčinou veškerého lidského utrpení je – touha …) a vlastně tak založil budhismus ….Vynutili jsme si ještě ( Hishamovi se nějak nechtělo..) návštěvu Aukany, další ze svatyní s největším stojícím Budhou na Srí Lance, těsně před ní však byla přes cestu rozvodněná řeka, takže jsme konečně něco zdolali i pěšky ! Prošli jsme se přes lávku kouskem pralesa, zahlédli jednoho plazíka – asi metrového leguána, viděli opravdové banánovníky i s banány, prošli se vesničkou v pralese, kde měli i hospodu – velikosti menší maringotky bez jedné zdi – a chvilku meditovali a fotili se s Budhou… Poté nás náš Hishámek zavezl ještě ukázat slony, na jednom z nich, mladici jménem Setha jsme se asi hodinu za 30 USD vozili po pralese, místy i ve dva metry hluboké vodě..paráda ! ( ale - hned nám bylo jasná jeho neochota jet do předchozí Aukany, kdybychom to nestihli se povozit na slonici, zřejmě by přišel o pro nás drobnou, pro něj významnou provizi od majitelů sloníků, kam nás zavezl…)

14.2.jsme se vydali do Kandy, po cestě navštívili nějaké památky a dřevořezbářskou dílnu . Už jsme měli naštěstí něco nakoupeno, výběr tady byl opravdu veliký, krásné stoly se slony jako nohami z mahagonu – cca 2000 USD! – sloni, masky, budhové, nicméně ceny na pobřeží v Negombu byly pro nás zajímavější, alespoň jsme ale viděli, jak taková soška vzniká – takový malý budha i tři dny ruční práce! – a ukázali nám na malých vzorcích asi 10 různých druhů exotických dřevin. Ubytování v Kandy zase o třídu lepší, navíc, ta protivná všudypřítomná vlhkost v tomto horském druhém největším městě ostrova vymizela. Zašli jsme se podívat na nejposvátnější relikvii buddhismu – Chrám zubu , ten je však přepečlivě ukryt za sedmero zámky, takže jsme jen nasávali docela příjemnou atmosféru této svatyně s domorodci, zapalujícími vonné oleje a přinášející lotosové květy na oltáře ( což jsme vlastně také udělali ), prohodili pár slov s anglicky mluvícím mladým mnichem ( jazyky, to je něco, co opravdu můžeme tomuto chudému národu závidět – kromě sinhálštiny a tamilštiny mluví téměř všichni anglicky, no a když jsme v Kandy, překvapil nás tam jeden otravný na první pohled bezdomovec, který z angličtiny plynule přešel do němčiny, když jsem ho chtěl odpálkovat větou sprachen sie deutch??? ) a odpočívali na trávě, kde kolem nás pobíhali na Srí Lance všudypřítomné opice..V tomto pro nás špinavém městě ( tak jako vlastně každém na Srí ) nás překvapili internetové kavárny a pro nás opravdu levné zboží všeho druhu ( boty, CD, jídlo…)

15.2 ráno vyrážíme do sloního sirotčince , kde jich bylo opravdu hodně, mláďata krmily děcka za drobný bakšiš ošetřovatelům - Srí je vůbec zvláštní země, co se týče placení. Nejdříve se zaplatí vstupné, pak po vás mámí peníze různí průvodci či majitelé ochočených hadů či dikobrazů, no a když je něco v objektu zajímavého, třeba již zmíněné fresky na Lví skále, tak ještě jejich hlídači po vás chtějí peníze, nehledně na hlídače botů před každým trochu posvátným místem…Poté velké slony vyhnali koupat do řeky, pro evropana působivé. Cestou zpátky jsme se stavili do Spice garden – zahrady koření, co se na ostrově pěstuje, takže jsme viděli skořici, pepř, ale také ananasovníky a kakaovníky i s plody a spoustu dalších. Za pár drobných nám namasírovali krční páteř vonnými oleji, což po tak namáhavém cestování přišlo vhod. Za trochu víc drobných bylo možno koupit produkty ayurvedické medicíny ( Ivča si koupila na šupiny ve vlasech kokosový a ještěnějaký olej ). Další atrakcí bylo muzeum drahokamů, kterými je ostrov proslulý, zejména modrými safíry ( jsou nádherné ) . Prováděl nás opět domorodec, nejdříve nám pustil video, jak se vlastně drahokamy těží ( na Srí bohužel stále jako v pravěku, vykope se štola, ručně se podezřelá zemina vynáší na povrch kde se propírá – zajímavé ale pro změnu je, že v jedné štole se najde hned několik druhů drahých kamenů, kromě diamantů, ty tam nejsou..).No a pak nám ten člověk nutil asi ( určitě ) pravé kameny v prstenech, přívěšcích. Kdyby se v tom člověk trošilinku vyznal, snad by i něco koupil…Dalším zastavením byla batikárna, pěkné kousky se tam dělají, opět seznámení s ruční dřinou většinou domorodkyn ( které jsme pro nás drobným penízem obdařili, pro ně je to zřejmě větší suma, než kterou dostanou za tu práci…), zrovna tam s námi ale byl autobus trochu přestárlých belgičanů, tak jsme se nenápadně vytratili, aniž bychom něco zakoupili, opět jsme to nechali na levnější místa než toto, člověk si řekne, jak to přímo ve výrobně musí být levné, když odpadá prvek chamtivého obchodníka-překupníka, na Srí to však funguje obráceně… Světoznámou botanickou zahradu při cestě do hotelu už jsme pro celkovou únavu a vyčerpanost toho dne vynechali..

16.2. přesun přes opravdu krásné pohoří se spoustou vodopádů a jezer přes průsmyk ve výšce přes 2000 m n.m. do Nuwaryy Elie, oproti celé Srí chladnému malému městečku, které bylo v 19.stol. oblíbenou destinací tehdy dobrodružných angličanů, kteří začali v těchto místech pěstovat proslulý cejlonský čaj. Před průsmykem jsme jednu fabriku na zpracování čaje navštívili, jeden z domorodců nás jí provedl a zasvětil hlavně do kvality čaje, který nám – samozřejmě BOPF kvalitu v tekuté formě nabídli v podnikové čajově opět s možností zakoupení jakéhokoli balení…Plantáže před průsmykem byly téměř všude, a kupodivu že byla neděle, se místy mihly i sběračky lístků ( které si za den pilného osmihodinového sběru vydělají tak 2-3 USD , což je opravdu bída….nejlevnější jídlo v KFC , dvě drobné stehýnka s rýží v Kandy byly za cca 1 USD, totéž 3dcl Sprite…) V Nuwaře Eliy jsme ještě uvažovali o zdolání Adam´s peaku, posvátné hoře buddhistů, ze které je vidět nádherný východ slunce, neodradilo nás však půlnoční vstávání a asi za optimálních podmínek čtyřhodinový výstup, ale spíše to, že měsíc byl zrovna v úplnˇku a srílančané, známí tím, že každý zajímavý přírodní úkaz je důvodem ke svátku – státnímu samozřejmě – a úplněk tím rozhodně je, vydávají se v tomto období zdolat tento peak i důchodci, kteří po určité době zjistí, že nahoru nevylezou, nicméně zablokují již tak úzkou cestu ostatním, kterých bývá i 20tisíc….prošli jsme se navečer kolem blízkého jezera ( plného odpadků, plastových lahví, papírů…kdyby tak věděli, jak by tam bez těchto doplnků bylo krásně ) a uličkami nezajímavého města ( nejzajímavější asi bylo autobusové nádraží, kolem kterého jsme procházeli – sledovat naprosto přeplněný autobus, kde z otevřených dveří trčí asi pět lidí , který odjíždí a do kterého stále nastupují lidé..inu, šetřit na spojích se musí, i když autobusů, takto přeplněných jsme viděli velké množství, asi rádi cestují, hromadná doprava – alespoň pro nás – je úžasně levná, cca 100 km vzdálenost přijde ani ne na 1 USD. Cestujte ale, když půl cesty budete stát na jedné noze, a ještě ne svojí..). Večer, škoda že až těsně před spaním na nás opatrně zaklepal domorodec, chceme-li zapálit ohen v krbu, který jsme měli na pokoji – za 3 USD prý přinese dřevo…Ještě jsem si vzpoměl, že po cestě před stoupáním do hor jsme zastavili u hinduistického kláštera, kde se zrovna chystal obřad…původně jsem si myslel , že hinduisté, podobně jako buddhisté, či křestané, představují normální náboženský směr, tento obřad mě ale vyvedl z mého omylu, at se na mě jejích bůh Višna a spol. nezlobí, ale je to můj názor. Klášter , rozsahem našeho většího venkovského statku, z venku vypadal jako cirkusové šapito, pestrobarevné sochy a výjevy bohů, lidí, zvířat v jakékoli činnosti, všude strašný kravál, mraky lidí, uvnitř hlavního chrámu, z kterého jsme naštěstí těsně před tím, než ho zavřeli kovovou mříží vystoupili, snad tisíc lidí, všichni si sedli, každý dostal kus palmového listu na zem, na který mu další muž z kýblu doslova kydl kousek jakési amorfní kaše, kterou domorodci rukama pojídali..no, asi 5 hodin jsme si raději nic nedali do úst…

17.2. zajímavý sjezd z hor opět kolem krásných vodopádů do nížiny jižního Cejlonu, kde je spousta národních parků, z nichž jeden jsme hodlali navštívit.Ubytovali jsme se v Tise, městečku, o kterém je zmínka již v Bibli a je zaznamenané v Ptolemaiových mapách ( zase taková větší špinavá vesnice..) v docela pěkném hotýlku a už jsme se těšili na Yalla National Park, jenže. Asi jsme se neměli tak těšit, přišel za námi náš Hisham s tím, že nám dohodí džíp i s průvodci – domorodci, kteří nás provezou kolem Yally, aniž bychom museli platit vysoké vstupné – asi 30 USD na osobu plus pronájem džípu plus průvodce, což by dohromady dělalo kolem 80 USD, navíc nám ukážou stejná zvířata jako v parku – za 40 USD . Po chvilkovém váhání jsme kývli, v Lonely planet o této možnosti psali také. Ve tři odpoledne jsme tedy ve starém džípu se dvěma domorodci vyrazili směr nevídané..Asi po 50 minutách jízdy přes vesnice jsme konečně vjeli na polní cestu do pralesa, v předtuše velkých stád slonů, spousty hadů atd..za ty tři hodiny jízdy jsme viděli jednoho slona z opravdu velké dálky, jeden nám přešel přímo před náma přes cestu, asi 5 krokodýlů, spoustu opic, papoušků, leguánů…celkový dojem ale zkazilo asi to, že , ač jsme jeli terénní čtyřkolkou, občas kolem nás projelo normální auto s domorodci, takže jsme usoudili, že jsme mohli ušetřit pár dolarů a jezdit naší mazdou i s Hishamem…inu, po bitvě je každy generál.

18.2. dopolední přesun na jižní pobřeží, do malého, útulného samostatného hotýlku na dlouhé pláži Indického oceánu, kde jsme trávili dvě noci, chodili po okolí, poznávali domorodý život chudých lidí, koupali se , opalovali a relaxovali..Příjemné bylo, že vždy dopoledne se nás zeptali, co si dáme k večeři, aby to mohli do té doby vylovit…

20.2. dopoledne vyjíždíme na naši poslední cestu s Hishamem podél pobřeží zpět do Negomba, přespat, abychom ráno mohli svěží vyrazit za dalším poznáváním – tentokrát na malebné korálové Maledivy. Cesta podél pobřeží byla docela zajímavá, Ivča se podívala na želví líhenˇ se želvičkama od jednoho dne starými až po jejich mamky, projížděli jsme kolem takzvaných sedích rybářů na dlouhé tyči v moři, kteří v přílivových vlnách na udici loví ryby – dříve tomu tak asi bývalo, nyní spíš vybírají od cizinců peníze za to, že si je můžou vyfotit, za což mají víc, než za ryby…po jedné pláži pobíhali sloni s čísly a s domorodcem +cizincem v sedle, kteří se snažili pomocí dlouhých holí hrát něco jako sloní hokej…mrzelo nás, když jsme v příbojových vlnách viděli surfaře, nebyl už čas, abychom si to alespoň jednou zkusili, snad někdy příště…projížděli jsme také místem, kde podle Lonely planet je jedno z nejhezčích míst na šnorchlování u korálových útesů na Srí, což jsme vzhledem k tomu, že naší další destinací bude korálový ráj Malediv, vzdali ( navíc, Hisham o nich mluvil ve smyslu, že už tam není pod vodou co vidět, asi už spěchal, byl s námi poslední den, protože Ivčina kolegyně z práce, Vasana, která pochází právě z jihu Srí, korálové útesy chválila…). Minuli jsme pro některé Čechy známou Koggala beach resort a mířili do největšího města na Srí, Colomba. Kde nebylo opravdu nic zajímavého. Dva skoromrakodrapy, jinak, velké, špinavé město, kde jsme konečně narazili na první normální supermarket na Srí…v Negombu nás vyložil v hotelu, vyměnili jsme si s Hishamem adresy, dali mu jako pozornost 10 EUR, za což nám asi desetkrát poděkoval ( jeho měsíční příjem je asi 80 EUR…) a už jsme byli zase sami, šli jsme k oceánu, večer na internet, ještě koupit velkého slona z teakového dřeva za 23USD ( asi 40 cm vysoký, krásný… ) , na jednoho Liona a do pelechu, abychom byli ráno čerství na nová dobrodružství maledivová….

Maledivy

21.2 ranní odlet ze Srí Lanky na Maledivy, Boeingem 737 SriLankan Airlines, přistání na nejmenším mezinárodním letišti na světě, jedna dráha na jediném uměle dosypaném atolu asi 3km od nejmenšího hlavního města Malé, Maledivy jsou také nejplacatějším státem na světe ( průměrně 2m n.m. ), odjezd lodí na asi 35 km vzdálený ostrov Kandooma, kde jsme trávili kouzelných 5 dnů hlavně šnorchlováním v nádherném prostředí korálových atolů, s množstvím různobarevných ryb, viděli jsme i murény, mantu, sépie… Ubytování úžasné, samostatný domeček se sociálním zařízením, polopenze vynikající – každá večeře byla o 5 ! chodech, jednou byla formou bufetu, snídaně byla vždy bufetová, výborná..náš malý ostrůvek, cca 400m v průměru měl vedle sebe další dva malé ostrůvky, z nichž na jednom bydleli domorodci ( kteří měli zakázáno chodit resp.přeplavat na náš turistický, my zase na jejich domorodý ostrov – přesto jsme se na něj několikrát vydali a nakoupili u nich spoustu zajímavých suvenýrů…) a další byl neobydlený…

Maledivy jsou republika, téměř 100% islám, relativně bohatá země žíjící hlavně z turismu.

SríLanka 25.2. odpoledne odlet zpět z Malediv směr Srí Lanka z letiště, které bylo vybudované na jednom menším dosypaném atolu , ubytovali jsme se opět v Negombu , odpoledne vyrazili za nákupy suvenýrů , koupili spoustu vyřezávaných věcí ( slony, maska, budhové ) z mahagonu, teakového a marble dřeva, nějaké látky atd..

Dubai / U.A.Emirates

26.2 ranní odlet linkou ČSA směr Dubaj, ubytování v Sharjah Beach Hotel ( cca 1500 Kč na den pro dva ), koupání nic moc, písek a vlny, po odpolednech výlety po Dubaji, byli jsme se podívat k největšímu a nejluxusnějšímu hotelu na světě, známé plachetnici Al Burj Al Arab tower, také na Gold souk…ceny o něco málo příznivější než v Česku, hlavně na letišti, zejména elektronika, nikoli však zlato, jehož cena je stejná jak u nás v Riyadhu…Seznámili jsme se s Lankovými z Prahy a čechoaustralanem Karlem Taubem.

1.3.odpoledne odlet směr Praha opět linkou ČSA OK 189 Airbus A310.

fotky ze Srí Lanky zpět na hlavní stránku

fotky z Malediv

fotky z Dubaje