tady jsou fotky z USA a Mexika cestopis Hawaii fotky Hawaii

tady jsou fotky z USA a Mexika cestopis Hawaii fotky Hawaii zpátky na hlavní stranu

USA , Mexiko , Hawaii 17.5 – 23.6.2006

Spojené Státy – byly vždycky mým cestovatelským snem , snad před 10 lety jsem si koupil knížku parky jihozápadu , která mě tehdy moc nadchnula. Vidět Monument Valley , Yosemity , projet Údolím smrti ….sen jsme si s Ivčou splnili až po projetí téměř všech kontinentů , abychom zjistili , že přírodní krásy v Severní Americe a hlavně jejich organizace – návštěvnická centra - je téměř dokonalá ve srovnání se zbytkem světa .

Odlétáme z rijádského letiště ve středu 17.května ve 22.10 s naší oblíbenou Saudi Airlines a jejím B747 – letadlo je na rozdíl od jiných letů , kdy jsme použili tyto aerolinky plné , takže nehrozí, že bychom si lehli na prostřední pětisedadlo při tomto více než 12 ti hodinovém nočním letu směrem po čase , vybírám však sedadlo u emergency exit takže při sklopení opěradla je to jako v posteli…budíme se před Kanadou , kopírujeme její atlantické pobřeží a před přistáním v NY v dálce vidíme Manhattan . Protože na přestup v JFK máme asi 4 hodiny, objíždíme vláčkem letiště, abychom se tady při zpáteční cestě lépe orientovali. V letadle z JFK letíme již se společností United Airlines a sbíráme míle pro naši Lufthansa kartu , která má UA jako partnerskou společnost . Vedle mě sedí mladá Kaliforňanka , ze které získávám rady na San Francisco z pohledu domorodce , kde přistáváme po necelých 6 hodinách letu odpoledne 18.května .Zavazadla naštěstí dorazila vpořádku , jedeme metrem až do středu města, odkud to máme kousek do našeho European hotelu . No jedeme metrem . Koupit lístek na BART , jak se to tady nazývá , je záhada pro všechny cizince – dva mladé Švédy a jednu rodinku z Německa a dokonce i kolemjdoucí domorodec nám není schopen poradit , jak navolit lístek v geniálním touch screen automatu , jediné možnosti kolem dokola . Naštěstí další už má zhruba představu , takže celá evropská skupinka může nasednout . Letím sem vlastně kvůli mezinárodní anesteziologické konferenci – špitál mi kvůli tomu poskytl 7 dnů dovolené navíc ….Po ubytování vyrážíme po krátkém odpočinku do města , jedeme velmi známou Cable car - tramvají - Powel and Mason , která nejdříve strmě stoupá a pak prudce klesá po nejstrmějších ulicích San Francisca a která je téměř ve všech filmech natočených v SF směrem k přístavu – Fishermans Wharf , kde je toho hodně k vidění, většinu si ale necháváme na další dny . Zpátky cestou k hotelu je na hlavní třídě erotická show , no show , mladé holky různých ras se tam obnažují na podiu při hudbě , moc se mi odtud z první řady nechtělo , protože tam bylo víc holek než zákazníků , Ivča mi sice tuto atrakci dovolila vzhledem k mému zítřejšímu svátku , ale přeci , ráno musím na konferenci a trávit noc předtím v bordelu….

19.5 brzy ráno vyrážím na konferenci , po radě mých kolegů z Rijádu belgičana George a Inda Raju jdu celý nesvůj v riflích , zvyklý na konference v Česku zásadně v obleku či ve velmi společenském oblečení , dávám si ale raději košili . K mému už ani ne překvapení Američani přicházejí v čemkoli jiném než v oblecích , přednášející profesoři přifrčí s batohy a trekovými boty, jako by právě přišli z nějakého treku….Amerika.…po konferenci jdeme opět do Fishermans Wharf , objednáváme lístek na 10.července na výlet na Alcatraz ( na dnes a zítra již vyprodáno, pak tady budeme až zmíněného 10.6 ) , který jde v mrholení hezky vidět…vůbec počasí v SF nás trochu zklamalo , z celkových 5 dnů strávených v tomto prý jednom z nejkrásnějších měst v USA stálo za starou bačkoru , a to jsme tam byli koncem května a pak ještě při zpáteční cestě začátkem června…zima, mrholení , sluníčko jen občas , počasí úplně stejné jako v peruánské Limě , která je zahalena v mracích 9 měsíců v roce…no a pěkně se nám sešly trekové bundy , alespoň trochu zahřály…. Také lidé v SF nám připadali ze všech námi navštívených amerických měst nějací nejpodivnější , spousta homelesáků , různých kreatur těsně před hrobem tu se zelenou hlavou , tu s piercingem naprosto všude . Koupil jsem si ve Wharfu jedno triko , které má nápis Alcatraz – Psycho Ward – Outpatient – hodilo by se spíše na všechny tyto prapodivné asociály……U Pieru 39 jsme nadšení z tuleňů , které obdivují desítky turistů , procházíme nádherným vánočním obchůdkem otevřeným 12 měsíců v roce a přes různé pouliční atrakce procházíme celým přístavištěm až směrem k Fort Mason – bývalému centrálnímu zásobišti americké armády v Pacifiku – kde je zrovna nějaká opravdu velká party s rautem pro všechny příchozí při otevření výstavy mladých umělců. Tak se zapojujeme do davu nejen do prohlídky ..…po rautu vychází z pod peřiny mraků konečně sluníčko na půl hodiny, než zapadne přesně za Golden Gate Bridge , slavný to most přes sanfranciskou zátoku , který si moc hezky nafotíme…zpátky to bereme přes park u Fort Mason k nejbližší zastávce autobusu , který nás převeze k našemu hotelu.

20.5 po snídani si jdeme do půjčovny vyzvednout již předem z Rijádu domluvené a zaplacené auto , na radu našeho kamaráda z ambasády v Saudi Petra Hošťálka nebereme nic malého vzhledem k plánovaným vzdálenostem – Pontiac Grand Prix , velmi solidní , prostorné a svižné sportovní autíčko v plné výbavě , tj. všechno v elektrice , tempomat a manuální klimatizace s palubním počítačem , automat .V hotelu se zastavujeme pro naše věci a vyrážíme na okružní 23 denní jízdu jihozápadem USA po nejkrásnějších místech podle itineráře, se kterým nám pomáhal Petr , při které nakroutíme 9054 kilometrů , zatím nejvíce ze všech našich poznávacích cest. Když k tomu přičtu téměř 1400 kilometrů, které ujedeme ještě později za 10 dnů na Hawaii , při této naší dovolené urazíme úctyhodných 10433 km jen v pronajatém autě, nepočítaje v to další různé přesuny . A když už jsem u té statistiky , napíšu ještě , jak to bylo s letadly - čistá doba letu z Riyadhu na Hawaii do Honolulu přes NY , San Francisco a přes Kona na Big Islandu byla bez 3 minut přesně 23 hodin , tak dlouho jsme ještě nikdy nikam neletěli , i na Nový Zéland to trvalo o nějakých 5 hodin méně. Čistá doba letu zpátky z Honolulu přes SF a NY byla o něco málo kratší – 21hodin a 45 minut. Když jsme nasedali zpátky , tak až teprve tehdy nás napadlo , že jsme mohli letět druhým směrem přes Japonsko a třeba Singapur , kde už létá Saudia . Nejen že by cesta zpět do Riyadhu byla kratší , ale obletěli bychom zeměkouli při jedné dovolené úplně dokola . Tak nám chybí k obletu zeměkoule už jen trasa Hawaii – Nový Zéland , což jsou naše nejvýchodnější a nejzápadnější navštívené destinace . Ale zpátky do San Francisca . Od hotelu jedeme k pobřeží k dopravnímu přístavu a postupně od Pieru 2 kolem všech ostatních míjíme opět náš oblíbený Pier 39 směrem na Golden Gate , ve své době největší visutý most na světě , na jehož přetření na jeho typickou červenou je třeba 49 let , takže byl natřen vlastně jen jednou . Projíždíme jím a kocháme se mostem nejdříve z pravé a poté i levé strany zátoky . Zpáteční průjezd je už za 5 dolarů , abychom se dostali na Pacificu , dálnici č.1 , která vede ze severu Ameriky na jih po pobřeží a jejím pokračováním je de facto Panamericana v Jižní Americe, po které jsme už také jeli v Peru. Dlouhou dobu jedeme mezi zástavbou a nějak nemůžeme pochopit rozlehlost amerických velkoměst , kdy náš pětimilonový Riyadh nám připadá jako malá vesnice , natožpak Praha….I když jsem vzal ssebou naši GPSku a naloudoval všechny silnice , po kterých budeme jezdit , přesto poprvé nebloudíme , ale dostáváme se do míst, kde silnice najednou končí a neměla by – kvůli nějakému sesuvu půdy u pobřeží po asi 150 mílích cesty pod SF…i když jsou všechny silnice a dálnice v Americe geniálně jednoduše značené jen čísly a světovými stranami , chvíli nám to trvá než se vymotáme zpátky na objížďku , na které si již všímáme, že je na ní upozornění o neprůjezdnosti jedničky v těchto místech. Po asi hodině se na ni znova napojujeme , prší , ale nic nám nebrání v kochání se nad nádherou pacifického pobřeží z klikatící se silnice č.1 , která hodně připomíná krásnou jízdu po stejnojmenném pobřeží jižního ostrova na Novém Zélandu….jako první atrakce po cestě je v Monterey - Cannery Row a místo , kde John Steinbeck žil , pracoval v sardinkárně a kde také napsal jeho slavný román Na plechárně . Procházíme po corniche , fotím se se sochou Steinbecka , za dva čtvrťáky si děláme jedny z prvních památečních medailonků z jednocentovky . V dešti hledáme po cestě z Monterey motel a zjišťujeme , že není problém i pozdě v noci sehnat ubytování kdekoli aniž by bylo předem domluveno.

21.5 brzy ráno vyjíždíme od motelu na Pacificu a pokračujeme přes Carmel , kde byl svého času starostou Clint Eastwood , na krátké zastavení v San Luis Obispo a u její žvýkačkové zdi , kde je opravdu nalepená jedna žvýkačka vedle druhé . Když jsme se jedné domorodé paní v malém parku ptali , kde to přesně je , chtěla nám nejdříve ukázat místní galerii , park a spoustu jiných věcí , to , že chceme vidět jen tuto zeď moc nechápala . Když ale viděla , že oba dva již máme předžvýkáno snad ze SF, za asi dvě minutky jsme u ní stáli . Po cestě z Obispa nám Petr napsal do programu návštěvu malého dánského městečka Solvang . Původně jsme ho chtěli vynechat , byli jsme trochu časově za plánem , ale když jsme projížděli kolem cedule Solvang 5 milí doleva , nedalo nám to. A nelitovali jsme . Na asi hodinu jsme se ocitli v Dánsku . Čistém ( tak jako celá Amerika ) upraveném , malebném malém městečku , které založili dánští emigranti a postavili tak , aby se cítili jako doma . Pro nás to bylo takové malé přenesení v prostoru. Dokonce i prodavačky v obchodech a pekárnách a cukrárnách vypadaly jako babičky z Andersenových pohádek.

Dalším zastavením po cestě měl být Hearst Castle , pseudorománský zámek postavený uprostřed ničeho mezi SF a LA u pacifického pobřeží tiskovým magnátem Hurstem , někdy ve 30. letech minulého století a kam jezdili na pozvání všechny tehdejší hvězdy ( Chaplin , prezidenti..). Po jeho smrti rodina neměla dostatek peněz na údržbu a daně za toto superluxusní sídlo , tak hrad věnovala státu Kalifornie . Protože však hustě prší a součástí zámku je i prohlídka krásného okolí , návštěvu rušíme a pokračujeme dále na jih po úžasných scenériích pacifického pobřeží. Přijíždíme ke známým plážím Santa Barbara , procházíme přístav a pokračujeme směrem na Malibu , kde je Ivča tolik nadšená z pláže Zuma , kde se natáčela Pobřežní hlídka s Pamelou a Davidem Haselhofem . Docela nechápu , jak může být na konci května na tak známých plážích jako je Malibu , Santa Barbara atd taková kosa a deštivo . Vždycky jsem si myslel , že Kalifornie je slunná po celý rok tak jako třeba naše Saudi....Navečer jdeme na Pier ve známé Santa Monice , což je už předměstí mamutího města Los Angeles. Spousta atrakcí , většinou šikmoocí umělci předvádí různé žonglování , hraní na různé nástroje a malování , patrně je to uživí , neb zákazníky mají neustále. Pozdě večer hledáme náš hotel , který je hned za slavným China Theatre v Hollywoodu, kde jsou otisky rukou a nohou slavných , snad dvě minuty pěšky , kam ještě pozdě večer vyrážíme a fotíme se u otisků s Tomem Hanksem , Marilyn Monroe a dalšími .

22.5 ráno je opět nějak pod mrakem , jedeme se podívat do slavných Universal Studios v Hollywoodu . Taková opravdu velká atrakce pro celou rodinu nejen na jeden den za bratru 60 dolíků na osobu . Ale stálo to za to. Vždycky jsme si mysleli , že všechny ty velkofilmy s našimi oblíbenými herci točí v reálu , až tady vám naživo ukáží , že Londýnský Nothing Hill či spadlé letadlo z Války světů nebo slavná radnice z filmů Back to the Future či Čelisti a Jurský park - to vše se točí tady , v těchto studiích , aniž by Spielberg , Julinka Roberts , Tom Hanks či Hugh Grant museli opustit brány Los Angeles….hezky vás těmito kulisami vláčkem provezou , na monitoru obrazovky pustí ten který film se právě v těchto místech točil , takže například vjedete do tunelu , který vevnitř vypadá jako stanice metra v New Yorku a kde právě začíná zemětřesení s povodní , vykolejením vlaků , zkratem a vyhořením velké trafostanice a propadnutím nad vámi vedoucí silnice s kamionem , který spadne těsně vedle vás….jakmile tunel opouštíte, všechno hezky zajede zpátky a je připraveno na další várku filmových fandů…a pak chodíte celý den po studiích po tématicky zaměřených atrakcích na různé filmy ( Mumie , Terminátor , Shrek atd…) s trojrozměrnou videoprojekcí a živými umělci . Paráda . Jen se nám tam nepodařilo potkat nikoho známého , teda pokud nebyl ten dotyčný maskovaný …po cestě zpátky jsme se rozhodli ještě zajet do míst, kde všechny známé hollywodské hvězdy bydlí – do Beverly Hills , které je mezi našim hotelem a Universal Studios . Bohužel při odbočování na zelenou do kopců v BH na Mulholand Drive se najednou vyřítilo zpoza kopce malé sportovní BMW Z3 snad stokilometrovou rychlostí ( byla tam omezená rychlost 40 mil za hodinu ) a vpálila do nás při ukrutném brždění do pravoboku , kde seděla Ivča . Rána jak z děla , airbagy a najednou jsme byli asi o 7 metrů jinde , naštěstí živí a zdraví bez jediného škrábance – a to včetně toho dotyčného Schumachera , který svoje auto totálně zdemoloval , naše jen z půlky. Okolní lidé zavolali hasiče a policii , jako první přijeli hasiči , kteří místo dali do pořádku tak do hodiny, aby hvězdy žijící v Beverly Hills se zase mohly dostat svojí silnicí domů . Policie když viděla , že není žádný zraněný a obě auta jsou plně pojištěná tak hezky potichu zase odjela aniž by napsala jakoukoli zprávu , prý to není nutné..no a mezitím ten Schumacher , nějaký manažer v Warner Bros. z Hollywoodu zavolal také do naší půjčovny aut a do 90 minut od havárky nám zdarma přistavili zbrusu nové , ještě větší auto než jsme si původně půjčovali , Chevrolet Impala . Což se nelíbilo zase nám , tak jsme se nebohého odtahováka zeptali , co s tím, když chceme zase toho našeho sportovního Pontiaca . Prý nejbližší Alamo je na letišti a jede tam s tímto naším bouraným , tak 30 minut cesty. V Alamu nevěřícně kroutili hlavou , proč nechceme tu jejich Impalu , která mně připadala tak dvakrát větší než moje Mitsubishi Pajero v Riyadhu…..naštěstí měli i našeho Pontiaca ale v jiné barvě.

23.5 ráno jdeme konečně v klidu a za slunečného počasí na dvě minuty vzdálený Hollywood Boulevard ještě jednou nafotit otisky slavných herců a hvězdičky na chodníku slávy a přes Beverly Hills , kde se nám moc líbilo – nádherné domečky slavných v jedné velké tropické zahradě s nádherným výhledem na LA ( kdybychom měli peníze , teda hodně peněz , tak tady bych si dokázal představit žít ) jedeme do Griffith Parku , odkud je stejně jako z BH hezky vidět slavný nápis v kopcích Hollywood a vyrážíme na jih . Teda , snad půl dne jedeme přes LA a jeho okrajové části , než před ssebou uvidíme na Long Beach slavný parník Queen Mary I a vedle něj ukotvenou ponorku Red October ze stejnojmenného filmu se Seanem Connerym…prošli jsme si obchůdek u Red Octoberu a připadali jsme si jako na Rudém náměstí v Moskvě , všude samá hvězda a vyznamenání…odtud frčíme do Huntington Beach , kde mají u pobřežní silnice dobře zamaskovaná ropná čerpadla a kde jsme si šli sednout na piknik na pláž za krásné domečky u pobřeží. Předtím jsme zavítali poprvé do našeho nejoblíbenějšího amerického rychlého občerstvení – 7eleven . Nejoblíbenějšího proto , že tam měli samoobsluhu na kafe , ze které bylo možno udělat asi 1760 druhů příchutí , jak psali na reklamách u dveří a jednak kvůli vynikajícím hot dogům , do kterého si mohl člověk dát kolik chtěl různých salátů , zelíček , cibulek či oliv a různých většinou pálivých zálivek . Než jsme na to ale přišli , rozbalili jsme v autě z krabičky čerstvě koupený a udělaný hot dog dokonce i bez hořčice či kečupu , takže šupky dupky zpátky do prodejny , prodavač se jen usmíval a nechápal , proč si tam nic původně nedávali....no a první kafe už jsem nikdy nenapodobil , protože jsem si tam dal všechny příchutě a sladidla dohromady , takže to připomínalo spíše ruský boršč , hlavně svojí hustotou…pak už mi kafe , musím podotknout že velmi chutné , dělávala jenom Ivča , která si vždy pamatovala , co že mě tam dala , když mi to posledně tak chutnalo. Na Huntington Beach hezky vyfukovalo , takže plavec ani jeden, zato tam bylo hodně lidí se surfařským prknem s malým padáčkem , se kterým jim to jezdilo jako o závod…V Huntington Beach jsem měl také v mládí kamaráda , Garyho , se kterým jsem si asi 6 let dopisoval ještě za tuhé totality z Česka , bohužel ale na něj si nepamatuji přesnou adresu , takže hledejte nějakého Garyho Richardse ve stotisícovém městě ..v Newport Beach zastavujeme u kolesového parníku , který už je tady hodně dlouho a je to spíše restaurace s hotelem . Do San Diega přijíždíme pozdě navečer , abychom na druhý den

24.5 se šli projít před našim výletem do Mexika nad útesy , kde jsou hejna pelikánů . Při cestě do mexické Tijuany necháváme auto před hranicí , Alamo nedovoluje vyvézt auto do Mexika či Kanady a jdeme pěšky přes hranici . Ani po nás nechtěli pas , takže během opravdu pár minut a jste v úplně jiném světě , kde angličtina moc nefrčí , ještě že Ivča umí z našeho loňského výletu do Jižní Ameriky španělsky , takže si docela dobře nakoupíme pár suvenýrků z tohoto neobvyklého výletu a vypijeme pár osvěžujících Coron a ochutnáme místní kuchyni a výborné sýry na tržnici . Překvapivě tu není ani moc turistů , to proto , že jak se dozvídáme od jednoho majitele se suvenýry , v novinách na druhé straně píší , jak se tady střílí a vyřizují účty mezi místními gangy a přitom to prý vůbec není pravda . Důvod je ale prostý , peníze , je tady levněji , tak ať Amíci nechávají svoje dolárky hezky doma a ne někde v cizině….navečer se vracíme zpátky , v Duty free si kupuji ještě malou placatici dobrého Baccardi abych si spravil chuť po těch nedobrých amerických pivech...rychle uháníme ještě k proslulému Sea Worldu , kde mají ochočenou kosatku , dovnitř už ale nepouští , je pozdě . Ani nás to moc nemrzí , sice kosatku jsme ještě neviděli , ale podobnou atrakci jsme viděli v novozélandském Aucklandu . Petr nám ještě říkal o jednom z nejlepších ZOO na světě , které je tady v San Diegu , a kde mají např. i pandy . My ale raději jednoho nosorožce v přírodě než 5 pand v kleci…. Tak jedeme na pláž , kde stovky Američanů nějak sportují , buď hrají volejbal , nebo surfují . Jednoho místního se ptám , kde takové prkno jde tady půjčit , říká , že tak kilometr odsud je půjčovna , ale bez váhání mi nabízí to jeho , už dosurfoval a ještě tu pobude . Tak neváhám , a vrhám se proti příbojovým vlnám v domnění , že když umím windsurfing i snowboard , surf na vlnách bude hračka . Omyl je pravdou . Sedřený jak Bulhar jsem mu to asi po hodině vrátil , odraný na všech kostních výstupkách od prkna i přesto , že jsem měl triko a dlouhé plavky, ruce jsem od pádlování nemohl ani zvednout . Říkám mu , že jedeme ještě i na Hawaii , tak mi dává rady , ať si na Waikiki , což je dle něho nejlepší surfařská pláž na světě , půjčím co nejdelší prkno a ne žádné krátké , jako má on . A že to určitě půjde ….Po západu opouštíme krásné San Diega , místo , kde by se také dalo hezky žít a míříme směr první národní park Joshua Tree..

25.5 jedeme širokou a větrnou ještě kalifornskou krajinou směr Joshua , větrnou proto , že takové množství větrných elektráren jsem ještě nikdy neviděl . Kdyby ty stožáry neměly vrtule a byly natřené na hnědo , vypadalo by to jako v Boubínském pralese….do Joshuy přirážíme před polednem , samo , že se jdeme fotit k první ceduli s tímto nápisem v Yucca Valley , já však při couvání s foťákem v ruce , aby se tam vešla celá cedule i s Ivčou , šlapám patou a achilovkou na kaktus, kterého jsem si nějak nevšiml , takže ke slovu přichází trpělivé vybírání snad desítky hluboko zadraných ostnů zdravotní sestrou…a už přijíždíme k bráně do prvního národního parku , chceme si koupit vstupné , které platí celoročně na všechny americké parky , tak zvaný Annual pass , nikde ale ani živáčka . Takže už jsme tady , v mém vysněném Joshua . Přes den pálí sluníčko , přesto několikrát vylézáme z auta a fotíme, se , poté jedeme k nejvyššímu bodu parku , ze kterého je vidět planina Pinto a kalifornský zlom . Vyjíždíme jinou branou u Twentynine Palms, kde je návštěvnické centrum , kupujeme první magnety , pohledy , semínka Joshuy a ptáme se na nějaký krátký trek – ranger nám radí jít k jednomu z jezírek , které je zpátky asi 15 mílí daleko . Tak se vracíme a v podvečerním slunci si opravdu vychutnáváme přenádherné scenérie tohoto parku . Ještě , že jsme se sem vrátili , protože projet park , potažmo všechny ostatní parky , jak později zjistíme , jen v autě a nevystrčit paty z auta a neudělat si byť sebekratší trek , to je jako dívat se na parky v televizi a zůstat v teple domova . Prostě každý park má jinou atmosféru , zvláště vpodvečer a brzy zrána jsou jeho barvy dokonalé .

26.5 úplně omylem najíždíme na starou Route 66 , už v Arizoně , a fotíme se u velké cedule , kde je párek středních let z Kanady . Chvíli se s nimi bavíme , byl to vždycky jejich sen , projet to na pořádné motorce . On říká , že už jsou na cestě osmý den , paní ho ihned opravuje , že to on tvrdí vždycky , když neví , ve skutečnosti jedou už 13. den . Takže když se nás později někdo pro změnu ptá , jak dlouho že cestujeme my , vždy odpovídám že 8.den a Ivča mě hned opravuje…Těsně před touto cedulí bylo rekreační středisko Lake Havasu National Wildlife Refuge , na řece Colorado , jen jsme si chtěli smočit prstíčky v té nádherně modrozelené čisté vodě , která sloužila širokému okolí k vodním radovánkám hlavně na vodních skútrech a člunech , ale na vstupu chtěli i jen za půlhodinu očvachtání 10 dolarů a za půjčení vodního skútru 80 dolarů na hodinu.. . Ne že by to bylo moc , teda to vstupné , ale zase , nebylo to v itineráři a ještě by se nám tam zalíbilo a hned jsme za našim plánem….po focení u té zmíněné cedule a rozhovoru s těmi Kanaďany nám to však nedalo a vrátili jsme se na Havasu . Tak jsme se poprvé okoupali v krásně osvěžujícím a překvapivě čistém Coloradu . Jen co jsem si odskočil do auta pro něco na mls , už Ivču balil nějaký starší Američan . Prý jestli by s ním nechtěla na projížďku na jeho lodi , že je tady sám. Ona že jo , ale že tam je manžel ..už z toho nemohl vycouvat , takže nám nabídl projížďku oběma . Bylo to moc fajn . Jmenoval se Kenny , pracoval v LA a tady má sestru , za kterou na víkendy jezdí . A loď koupil za babku , používá ji i na moře . Provezl nás velice malebnými zákoutími Topock Gorge na Coloradu , po cestě jsme potkali množství podobných lodí ale také rychločlunů , je to prý velmi oblíbené místo pro místní kvůli nádherným zákoutím a čisté vodě Colorada . Po cestě jsme se několikrát vykoupali , ukázal nám i nějaké kresby na skalách po původních Indiánech a protože jsme mu řekli , že na to máme jen pár hodin , poslušně nás kolem druhé zavezl zpátky k autu , abychom ještě ten den stihli vpodvečer ke Grand Canyonu . Vzali jsme to ale oklikou přes Oatman po staré , historické , klikatící se Route 66 . Oatman bylo takové opravdu staré městečko jako z dob divokého západu , místo , které navštíví každý , kdo jede po této americké klasice . V Grand Canyonu konečně kupujeme vstupenku na všechny parky v USA , která jak se později dozvíme , je platná i na některé parky na Hawaii . Grand Canyon je opravdu monstrózní , nějak tak jsme si ho dopředu představovali , protože pár podobně velkých údolí či kaňonů už jsme na svých cestách viděli , např. nejhlubší údolí na světě – 6 km hluboké - mezi Dhaulagiri a Annapurnami , kde protéká řeka Kali Ghandaki v Nepálu či kilometr hluboký Wadi Ghul v Ománu . Přesto nás oba dva Grand Canyon nijak nenadchl , na tom jsme se shodli oba dva . Byla tam o hodně zajímavější místa , po cestě jsme si sestavovali hitparádu Best of ale Grand Canyon se nevešel ani do první pětky…..Inu každému se líbí něco jiného . Když jsme u té Hitparády , těžko se určovalo první místo , takže mezi to TOP 5 v USA pro nás určitě patří Canyon De Chelly , Arches , Joshua tree , Monument Valley a Yosemity . 446 kilometrů dlouhý , 1600 metrů hluboký a místy až 26 kilometrů široký Grand Canyon vznikl v průběhu 6 – 7 milionů let , kdy na tektonickou aktivitou zvedlé Coloradské plošině do více než 2 kilometrů před asi 70 miliony let řeka Colorado rozřezala svrchní Kaibabský pískovec starý 270 milionů let až po nejspodnější z geologického hlediska 13.vrstvu - Vishnu Basement Rock - starou kolem 1.84 miliardy let ( stáří Země se odhaduje na 4,55 miliardy let ) . Proč to řeka Colorado udělala zrovna tady a ne někde vedle a proč v tak velkém měřítku , na tom si geologové dodnes lámou hlavu a někteří nevěří , že kaňon vznikl jen činností řeky . Takže je to tady v jako takové Bibli geologie . Na Ivču doléhá její chřipajzna , koupel v Coloradu jí moc nepomohla . Jedeme autobusem ( jinak to tady nejde ) po jižním okraji směrem na západ a 3 . zastávku – Mohave point - vystupujeme , slunce už je velmi nízko nad obzorem , přesto podle informačních tabulí je napsané , že pokud uvidíme v dálce jeden kopec, tak ten je vzdálený asi 180 km a když je vidět , značí to výbornou viditelnost. Což dneska opravdu bylo . V hloubce kaňonu se zelená Colorado , škoda , že je Ivča nemocná , určitě bych ji přemluvil k treku na dno kaňonu . Tak půjdeme zítra jenom Rim trail , takovou procházku po jižním okraji .

27.5 proto vstáváme relativně brzy , abychom si GC nafotili pěkně za ranního sluníčka při našem tak 4 hodinovém Rim trailu , nad kaňonem poprvé vidíme Kalifornské kondory jak majestátně plachtí a využívají vzdušných vírů . Zbytek dne jedeme po jižním okraji směrem na západ a bereme to jako správný americký turista , na vyhlídkovém místě ven z auta , fotku a autem na další vyhlídku . Podle itineráře bychom měli jet z GC na sever do Monument Valley , ale jak pročítáme pozorně itinerář , zjišťujeme , že nám tam zbývají místo rezervních dvou dnů už dny 4 . Tak to bereme na západ přes Meteor Crater v Arizoně , který sloužil jako výcvikové středisko pro americké kosmonauty chystající se na expedice na Měsíc . Fotím se u cvičné kapsule Apolla . Kráter vznikl někdy před 50 tisíci lety , kdy balvan o velikosti 45 metrů v rychlosti 40 tisíc kilometrů v hodině narazil na zemský povrch a udělal tuto asi 200 metrů hlubokou díru o průměru asi jedné míle ( 1690 metrů ) .... a jak jsme se z naučného muzea a filmu dověděli , takových kráterů je po světě velká spousta . Také tam mají stimulátor , kde si zadáte rozměry tělesa a úhel dopadu a vesele ho necháte dopadnou vámi zvolenou rychlostí na povrch Země . Po vizuální simulaci dopadu vám to také napíše , jak velkou díru jste do matičky země vyrobili a co všechno poničili , když to přestřelíte s velikostí ( pokud dobře pamatuju větší než 500 km ) a úhlem dopadu větším než 35 stupňů , tak vám to napíše , že Země by tu srážku nepřežila ….Meteor Crater navíc nepatří mezi národní parky , ale mezi národní monumenty , které tady , stejně jako třeba Monument Valley spravují Indiáni protože to leží na jejich bývalém území , takže tady neplatí naše roční vstupenka ale platí se docela mastné vstupné 30 dolarů , docela dost za takové skoro nic….odtud frčíme přes Holbrook do opravdu zvláštního a velmi zajímavého parku , Petrified Forest , zkamenělého pralesa . Původ těchto kamenných kmenů spadá někdy do období Trias ( před 225 miliony let , takže jsou současníci dinosaurů ) , kdy byly doslova spláchnuty povodněmi v těch dobách do bahna , zasypány sopečným popelem a postupně zkameněly a nabraly barevné minerály z okolní vody . V průběhu dalších milionů let se planina vyzvedla a obnažila tyto kmeny . V západu sluníčka je park opravdu kouzelný , na mnoha místech popadané vzrostlé stromy i s kůrou , leč vše je kamenné . Všude jsou cedulky , že je vysoká pokuta za braní byť malých kousků lesa , ale jak vidíme již po cestě tam a pak všude kolem parku , domorodci mají z kamenných kmenů tu plotek u zahrádky , tam posez z kamenných pařezů , stoly , takže opravdu malilinký kousek si beru na památku . Vím , že to není správné , kdyby to tak bral každý , příští generace může tento park už vynechat . V parku jsou také krásné výhledy při západu slunce na barevnou poušť kolem dokola …..

28.5 ráno mám velikááánské dilema , dnes se hraje jak jsem se dověděl před dvěma dny 3. utkání finále západní konference v basketu NBA v Phoenixu mezi místními Suns , za který hrají moji oblíbení hráči Steve Nash a Shawn Marion proti Dallas Maverick , vedeného mým idolem v posledních sezónách NBA Dirkem Nowitzkým . Hned , když jsem se dověděl o tomto zápasu , zkoušel jsem si na internetu koupit lístek , bylo ale beznadějně vyprodáno . Ivči o tom říkám , že Phoenix není odsud daleko , nějakých 700 km většinou po dálnici , zápas začíná v 5 odpoledne , takže by jsme mohli ještě předtím zajet do 100 kilometrů vzdáleného Kaňonu De Chelly , který Ivča chtěla moc vidět . Kolem desáté ráno jsme v tomto nádherném parku , nelitoval jsem této zajížďky , oranžové skály tohoto kaňonu , který dříve a vlastně i teď obývají potomci Navajů , na nás zapůsobil mnohem více než obrovský a turisty obsypaný Grand Canyon . Projeli jsme jeho jižní rim , pokochali se jeho nádherou . Mrzelo nás jen , že nestihneme zajít byť na krátký trek dolů do svěže zeleného dna plného palem , trávy a obilí , v kontrastu se sluncem vysvitajícím z pod mraků a nádherně zabarvujícím oranžové skály…..po hodině a něco vyjíždíme směr zpátky kolem Petrified Forest směr hlavní město Arizony , Phoenix . Beru to zkratkou přes Apache Sitgreaves National Forest – trochu nevěříme tomu , že ve vyprahlé Arizoně jsou také tak krásné lesy na tak velkém území v okolí města Payson . Do Phoenixu přijíždíme kolem půl páté , bez GPS a Lonely planet s přesnou adresou haly by jsme však místo konání basketu hledali ve směti dálnic tak do zítřka . Před pátou již projíždíme kolem haly , obsypané davy lidí směřující dovnitř , od prvního překupníka na ulici , když stavím na červenou , kupuji dva lístky – chtěl za ně původně 300 dolarů za oba , kupní hodnota byla 80 dolarů za jeden . Takže ukecáváme cenu , vzhledem k tomu , že zápas začíná za asi 10 minut slevuje na 230 , výborná cena….parkujeme v hromadných garážích 5 minut chůze od haly a už je to tady – poprvé vstupuji do svatostánku NBA a přímo na moje vysněné hvězdy . Jsme sice až někde pod střechou a Dirta Nowitzkého vidím jako malého mravenečka z letadla , atmosféra je však úžasná , kotel plný lidí , obří obrazovka uprostřed …s dalekohledem vidím , že kousek od hřiště asi v 5 řadě jsou asi 4 volná místa , v poločase se tam nadrzo stěhujeme a Dirta a Steva Nashe vidím tak z 5 metrů ! Připadám si jak ve snu , NBA a přímo finále ! Dallas vyhrává , při každém koši Nowitzkého vyskakuji , pak se ale brzdím , fandím přeci soupeři a lidé se po mně nějak divně dívají….Po zápase připravují tiskovou konferenci pro televizi přímo v rohu hřiště před námi , asi 6 metrů ode mě přichází slavný a stále vysmátý Magic Johnson s Charlesem Barkleym , po hřišti jde také Steve Kerr , spoluhráč Michaela Jordana z dob jeho největší slávy v Chicago Bulls..sen pomalu končí , nevím , co bych si měl ze svých klukovských snů více splnit , v březnu jsem byl na Formuli jedna na Bahrajnu a teď tady toto….

29.5 ráno vyrážíme zpátky , zastavujeme se u překrásných Segur kousek za Phoenixem , typicky mexických kaktusů , které dosahují ohromné výšky i kolem 10 metrů , pár fotek a zpátky přes Payson směr Monument Valley. Nevím , proč jsme jeli tudy , v GPS se mi ta cesta zdála kratší než po dálnici směr na Flagstaff , ale asi jsme se chtěli projít v tom lese Apache Sitgreaves , kterým jsme po cestě do Phoenixu jen proletěli autem…k Monument Valley , známé hlavně z reklamy na cigarety Marlboro a také z mého nejvíce nejoblíbenějšího filmu Forrest Gump , přijíždíme v našem nejlepším čase pozdního odpoledne , kdy sluníčko nízko nad obzorem dodává všemu krásné teplé barvy , v tomto případě opět oranžově okrové.

Chvíli se kocháme na známý pohled z reklamy , opět pár fotek a už jedeme dovnitř po prašné cestě na okruh mezi tyto skalní útvary . Cesta je velmi prašná , nicméně náš Pontiac s tím nemá nejmenší problém , není třeba terénního auta . Fotíme různá úžasná zákoutí , sluníčko pomalu zapadá a po západu jsme již ven z parku .

30.5 brzy ráno jedeme ještě zpátky se na tu nádheru z vyhlídky podívat , jak to vypadá v ranním slunci , večerní je samo že lepší . Po cestě se fotím přesně na místě v pozadí s Monument Valley , kde Tom Hanks běžel s dlouhými fousy i s lidmi , kteří se k němu na jeho běh po Americe ve Forest Gump přidali …po pár kilometrech jízdy na východ je takový zajímavý skalní útvar , který se jmenuje Mexican Hat , neboli Mexičan v klobouku , mexickém , samozřejmě , prostě skála , jakoby jí ten Mexičan stál vzorem . Pokračujeme směr Mesa Verde v Coloradu , na cestě tam ale zajíždíme k takové malé raritce , Four Corners , místu , kde se setkávají 4 státy v jednom bodě . Colorado , Utah , Arizona a Nové Mexiko . O fotku nad geodetickou značkou je dračka , musím chvilku počkat . Mesa Verde je unikátní park tím , že zachovává kulturní pozůstatky a původní obydlí , takzvaná Puebla , po původních obyvatelích Ameriky pro další generace . Navíc je to úžasně zelený park , ležící v nadmořské výšce kolem 2000 metrů , stejně vysoko jako coloradská plošina kolem Grand Canyonu , takže i vzduch je tady takový svěžejší . Příjemná změna oproti pouštím jihozápadu . Puebla jsou fantasticky umístěná pod převislými skalami , barevně splývající s okolím , takže nenápadná a přitom bezpečná . Jen s vodou to měli v dávných dobách horší , tu museli nosit až dole z údolí . K největšímu pueblu jdeme takovou úzkou soutěskou a po žebříku , před vstupem do ní nám dává odborný výklad mladá americká rangerka zjevně odkojená na McDonaldech a jiných kalorických bombičkách , takže si myslím , že nás jen pošle dolů a nějaký další nás bude čekat aby pokračoval ve výklad . Jenže jde dolů s námi ! Navíc , její druh výkladu je opravdu zvláštní , vždy , když řekne jakože něco vtipného tak se tomu sama začne smát , ostatní přistoupí velmi záhy na její druh humoru a berou to jako vtipné představení…z Mesa Verde sjíždíme dolů do nížin a bereme to směr Moab a jeho slavný Arches National Park . Už po cestě začíná krajina opět oranžovět a také vidíme první skalní oblouk , u kterého se všichni , kdo jedou kolem , fotí . Moab to je pravé turistické centrum , je výchozím bodem nejen do výše zmíněného parku , ale také do Canyonlands na Coloradu , hodně se tady jezdí na kolech a sjíždějí řeky . Arches je hned za Moabem pokud se jede od jihu , vjíždí se do něj jakoby na náhorní planinu a tento park všem , kdo někdy pojede kolem vřele doporučuji . Parádní treky , úžasné scenérie , pohoda . Až na to kvantum turistů ( myslím že něco kolem 2 milionů za rok….) . Ale ono nejeďte tam , když fotka nádherného Delicate Arch je v každém americkém kalendáři , a to většinou na první straně…také jedeme první k němu . Západ slunce je asi za hodinu a úplně k němu se nedostaneme , tento výšlap vyžaduje 2 hodiny do kopce , chvíli tam pobýt a asi hodinu zpátky . Tak volíme 30 minutovou vycházku na výhled přes malé údolí , Delicate je ale opravdu v dálce , takže se rozhodujeme , že k němu půjdeme zítra navečer , mezitím si přes den park hezky projdeme . Bydlíme v Moabu vyjímečně v kempu , je ale dost prašný , co byste za 20 dolarů taky chtěli.. Ivča konečně poprvé pere prádlo v pravé americké laundry za čtvrťáky , stále o tom mluvila .

31.5 ráno jedeme zpátky do Arches , projíždíme celou oblast , původně krátký trek k největšímu z oblouků – Landscape , který má kolem 93 metrů v rozpětí – se protahuje asi na 10kilometrový okružní trek po všech obloucích za Landscape v Devils Garden , tj. Double O , Pine Tree Arch atd..Malým problémem je to , že na trek jsme sice plně vybavení , ale bez vody . Vzali jsme si jen jednu litr a půl láhev , takže při cestě zpátky raději ani už mezi ssebou nemluvíme , neb se jazyk lepí suchem na patro , takže to ani nejde..kousek od Windows section dáváme siestu po dobrém obídku ( kuřátko s výborným zeleninovým salátem ze Safeway , zapité nechutným americkým lehkým pivem – pivo se snad Amíci v životě nenaučí dělat dobré…zato kuřata , když je srovnáme s těmi našimi nedorostenci v Rijádu , jsou ta americká taková výborná , naducaná , Ivči říkám , že mi připadají , jakoby ta americká chodila do posilovny.. ) a v pozdním odpoledni vyrážíme k Delicate . Usazujeme se spolu s kvantem příchozích , kteří také budou čekat s námi na západ slunce , kdy oblouk ještě více zoranžoví , na vyhlídce asi 200 metrů před ním , v místech , kde skrze tento oblouk jdou vidět zasněžené vrcholky La Sal Mountains . Bavím se trojnožkáři – lidmi s fotoaparáty za statisíce ( někteří mají i Haselblady ) na dokonalých stativech , jak fotí stále z jednoho místa ( v každém parku je jich několik a vždy čekají dohromady na jednom tutovém místě..), jen mění filtry a objektivy a fotoaparáty , aby mohli posléze vybrat jednu tu dokonalou , ostatními již tisíckrát vyfocenou fotku…třeba mě to jednou také popadne a budu čekat s fajnovým nádobíčkem na jediný záběr dne…já jen dělám pokus přes Ivčiny nové brýle jako filtr pár fotek Delicate s dobrým výsledkem . Bavíme se s mladými Čechy , lidmi , kteří v Americe vesměs načerno pracují , vybrali si dovolenou , půjčili auto a cestují na měsíc Amerikou . Oni jsou z Američanů jednohlasně zhnusení , my jim to vymlouváme , jak se nám s Amíky dobře povídá a jak jsou ve všem ochotní…Nicméně na přírodě se jednohlasně shodujeme , že je dokonalá . Také jim vnucujeme naši teorii o tom , jak v Americe se jede dlouho pustinou , poušť jako v Saudi a najednou se vynoří opravdu pecka v podobě neuvěřitelné přírodní krásy , jakoby to Amíci pro turisty vytvořili před pár lety . Prostě tady bude kaňon , tady úžasné hory , tady uděláme pár kostiček z dinosaurů….A pomáhal jim při tom Spielberg spolu s Universal Studios…..Spíme opět v prašném kempu za babku .

1.6 opět proti původnímu itineráři měníme trochu plán , měli jsme jet již směr Bryce a Zion , jedeme však přes Dinosaur National Park na Salt Lake City a Boneville . V Dinosaur je konečně málo turistů a neuvěřitelné vykopávky prehistorických obyvatel naší matičky Země – dinosaurů , stegosaurů , tyranosaurů . Návštěvnické centrum je vlastně z jedné strany nalepené na velkou skálu plnou odkrytých kostí těchto obrovských zvířat . Z Visitors centra jdeme malou oklikou po naučné stezce k autu , kde jsou další , již méně výrazné vykopávky . Odtud již frčíme směr Salt Lake City – SLC – přes hory kolem mamutích skokanských můstků , kde se konala před pár lety zimní Olympiáda . Salt Lake je pozůstatek po vnitřním Americkém moři z dávných dob , jak se okolní krajina zvedala , zůstalo toto ohromné , opravdu hodně slané jezero . SLC jen projíždíme , protože já chci vidět Boneville – místo , kde v roce 1970 Gary Gabelich jel se svým Blue Flame hodně přes 1000 km za hodinu a stále drží rekord v jízdě v automobilu , byť s raketovým pohonem ( takové letadlo bez křídel ) . A proč zrovna tady ? Protože u Boneville , asi 100 mil západně od SLC , další slané jezero na dva měsíce v roce – v srpnu a září v období sucha – úplně vyschne a slaný podklad je absolutně rovný několik desítek kilometrů , asi tak jako na velkých solných jezerech v Bolívii – Salar de Uyuni - kde jsme byli loni ( a která mě moc nadchla ) .

2.6 vyrážíme ze SLC dolů na jih , abychom se napojili na původní itinerář , přes sedlo v Cedar Breaks National Monument si děláme výškový rekord v autě ( 3235 metrů ) , koulujeme se a už sjíždíme k Dixie National Forest a jeho Red Canyonu , který je opravdu do červena . Malý treček po hřebeni s krásnými vyhlídkami a už jedeme do Bryce , malého městečka před stejnojmenným kaňonem , s uličkou jako za dob divokého západu . Místo barů jsou ale prodejny se zkamenělinami a různými kameny , takové kousky a v takovém množství jsme ještě nikde na světě neviděli . Pár drobností si kupujeme ( leštěné Amonity z Maroka , Septrián z Utahu a oranžové Sandstone od původních Indiánů ) . Před obchodem malý Jail na srandovní fotky a kovboj se ženou s dírou místo obličeje pro vlastní obličej….Bryce byl pěkný , ale nijak nenadchl , sešli jsme i do něj dolů , šli jsme ale ve strachu , protože asi před 10 dny se jedna pískovcová skála sesunula a přerušila jednu stezku .

3.6 si ještě projíždíme Bryce podél Rimu a pak jedeme kousek zpátky a směr Zion ( Zion proto , že těm , kteří tyto skály objevili jako první , připomínaly židovské synagogy na hoře Sion ) . Úplně jiné kafe . Ohromný , pískovcový park s bílými , růžovými a červenými skalami , první založený park v Utahu . Vjíždí se do něj kolem známé Checkerboard Mesa , takové hory zformované ze zkamenělých písečných dun s viditelnými horizontálními liniemi pravidelně přerušovanými vertikálními prasklinkami . Takže to vypadá opravdu jako ohromná šachovnice . Do údolí řeky Virgin a tím pádem do vlastního parku Zion se vjíždí dlouhým tunelem , sjede se k návštěvnickému centru a odtud jezdí každou chvíli shuttlebusy nahoru proti proudu řeky . Shuttlebusy od roku 1999 proto , že park neunesl ta kvanta návštěvníků , hlavně aut ( ročně kolem 2,5 milionu lidí ) . Jedeme busem na doporučený trek rangerem k Emeraldovým jezírkům , což je velmi příjemná procházka asi na 2 hodiny . Prý jsou tady i pumy , nicméně ty jsou asi někde vysoko v horách , ne tady u lidí . Ze Zionu už jedeme směr Las Vegas , dopřát si trochu změny z toho přehršle přírodních krás a zajímavostí . Vjíždíme sem už po západu slunce , jede se dlouho pouští až najednou před vámi vystoupí ohromná neony zalitá plocha vlastního města . Najíždíme na začátek stripu - hlavní tepny LV kde jsou všechna známá kasína - u věže Stratosféry , což je dobrý orientační bod . Parkujeme za Harley Davidson , to proto , že ještě nevíme , jak funguje takzvaný Valet Parking , což se dovíme až zítra . Je to totiž systém parkování , kdy před vstupem do kasína dáte své klíče od vozu asistenční službě kasína , která vám vůz zaveze do podzemních garáží a dá vám na to lístek pro vyzvednutí vozu , kdy vám ho zase tak do 5 minut přistaví před kasino po předložení vašeho lístku . Což se nám zítra bude náramně hodit , abychom projeli co nejvíce kasin . Od Harleje jdeme směrem ke Stratosféře , přes Alladina do Paříže , jakmile tam vstupujeme , jako bychom byli opravdu v Paříži . Romantické uličky , nicméně uvnitř jen samé obchody , restaurace a bary . Mezitím na ploše samé rulety , black jacky a hrací automaty , obsypané hrozny lidí , to vše mezi pilíři zmenšené Eifellovky . Musí to tady šíleně vydělávat , protože to není jen pro horních x tisíc ale ceny lidové , takže pro všechny . Na barech hraje živá hudba . Nejlepší muzika je ale v kasinu New York , kde hraje výborná kapela Phoenix , a také v Luxoru , kde hrají výteční Filipínci . Všechna kasína mají jednu ohromnou nevýhodu ( jak pro koho ) - není tady nikde nápis Exit , takže pokud sem nešťastník jen tak náhodou vejde , nejdříve je nadšený , ale po jisté době zmatený , neb východ je v nedohlednu….Z Paříže nás to vyvrhne u Benátek , kde jezdí gondoly na umělém jezeře jako v Benátkách , pak už jdeme raději po stripu , abychom zase neztvrdly v kasinu jako posledně . Před Mirage je ohromná umělá sopka , která co hodinu a půl ( přes víkend ) soptí , chrlí nasvícenou vodu jako lávu , takže výsledný dojem je téměř dokonalý . U Treasure Island je představení pirátů – na vodě jsou dvě makety starých lodí v životní velikosti , přičemž ta jedna se v průběhu boje místních nádeníků potopí , když dostane zásah z druhé lodi . Lidí k nehnutí , stojím na jedné noze a to ještě ne na své , za hodinu a půl se tady topí a střílí po sobě znova , tak už to tady běží několik let , pro turisty jako lákadlo , aby šli zrovna do tohoto kasina….Petr nás upozorňoval , abychom v LV nebyli přes víkend , ceny všeho , tedy i ubytování jsou prý dvojnásobné , kvůli tomu kvantu lidí z celého světa , kousek od stripu jsou však motely s cenami menšími než kdekoli jinde , za 40 USD pro oba dva….

4.6 ráno projíždíme téměř prázdným stripem , Las Vegas žije přes noc . Jedeme směr Hoover Dam , pýcha amerického budovatelství , přehradě na řece Colorado z roku 1931-36 , kterým vzniklo docela čisté a velikánské Lake Mead . Přes 200 metrů vysoká přehradní hráz , jíž prochází hranice mezi Coloradem a Arizonou , zůstává jednou z nejvyšších na světě . Předtím , než vjedeme na hráz , se jdeme okoupat a popiknikovat mezi kvanta lidí na pláž , voda je v tom vedru příjemně osvěžující a relativně čistá , což vidíme později i v kousek vzdálené Marina of Las Vegas , kde mezi čluny jsou opravdu hejna kaprů . Parkujeme až za hrází na Arizonské straně , kde se nic neplatí a jdeme po hrázi zpátky do Colorada . Nic pro ženské , teda alespoň pro Ivču , která má stále nějaké poznámky o smyslu tohoto dnešního výletu . Zůstávám ale chladným vzhledem k množství rodin , které se sem přijelo podívat.…Před setměním jedeme zpátky na strip a auto už hezky parkujeme jako mastňáci uvnitř kasin. První jdeme do Circus Circus , kasino spíše pro rodinky s dětmi , i na takové zákazníky jsou tady připravení , hezky si je musí vychovávat už od plínek…Jen místo živé hudby je tady cirkusové představení - vesměs ruští artisti – a spousta atrakcí pro děti a samozřejmě rulety atd pro dospělé…Dalším zastavením je sousední kasino , kde chci jít konečně na nějakou placenou show , ať víme , jaké jsou úrovně představení tady . Malé dilema mezi magií a erotikou – rozhoduji se pro to druhé , údajně Erotické představení loňské sezóny v LV , lístek za bratru 70 dolíků na jednoho s tím, že partner má vstup zdarma . Krásné ženy ( to opravdu byly ) vůně benzínu ( americká auta a harleje přímo na scéně ) , moderní muzika . Šlo to . Už kvůli tomu , že kdyby sem člověk někdy na týden zajel , opravdu by se nenudil , a to by nemusel vůbec hrát rulety a ostatní . Jen by si musel dopředu na některé atrakce zabukovat lístky , jako např. na Celine Dion , která tady má svou scénu , která byla bohužel na týden dopředu vyprodaná . Nebo Elton John tu má být za týden , v jiném kasinu hrají zrovna HIM , což já nemusím . Odtud přes různá kasina až na konec stripu , kde jsme našli náš nejoblíbenější New York ( kvůli výborné kapele Phoenix ) a Luxor , do posledního Mandalay Bay jsme už jeli hluboko v noci jen ze zvědavosti a Excalliburem jsme prošli jen okolo . V NY jsem si také vsadil , desítku dolíků , chtěl jsem ji dát na svoji oblíbenou desítku , než jsem prokoukl jak se to dělá , zrovna ta desítka padla . Smůla . Nebo štěstí . Ještě by nás to třeba chytlo…..tak jsem ji dal na číslo 18 , počkal jak se dotočí , poděkovali jsme a odešli .

5.6 opouštíme LV přes Red Rock Canyon , kde bylo spousta Joshua trees , takže jsem si připadal jako v mém oblíbeném parku stejného jména . A už směr Death Valley a místo , kde bydleli a bydlí potomci indiánského kmene Shoshone . Jedeme směr nejhlubší a nejteplejší místo v severní Americe , známý Badwater , teplota ve 4 hodiny odpoledne pouhých 51 stupňů , to u nás v okolí Rijádu bývá přes léto v poušti o hodně tepleji . Nicméně GPS ukazuje , že jsme asi 83 metrů pod hladinou moře , všude samá sůl , nahoře na skalách vidíme malou značku , která ukazuje hladinu moře . Jedeme odtud dále směrem Devil´s course , ďáblovo hřiště , jakoby hluboce rozorané solné pole , velmi tuhé , takže projít se po něm a upadnout znamená hezky se pořezat o velmi ostré solné hrany . Na vyhlídce u Malířovy palety to barevně opravdu tak vypadá . U Visitors centra , které je bohužel již zavřené , se potuluje šakal , fotíme se u nádherných palem při západu sluníčka . V Panamint Springs kupujeme tak jako všude předtím magnety na ledničku , máme už pěknou sbírku ze všech míst , která jsme nejen tady v Americe navštívili .

6.6 opouštíme toto asi 300 km dlouhé , suché údolí a dostáváme se na vnitrozemskou stranu pohoří Sierra Nevada , přesně v místech , odkud jde hezky vidět na nejvyšší horu Ameriky ( mimo Aljašku ) Mount McWhitney . Komunikujeme s Petrem v Saudské Arábii přes sms , píše nám , že Tioga Pass , kterou se dá vjet přímo do NP Yosemite , je stále kvůli sněhu neprůjezdná , takže nám radí jet dále na sever přes Sonora Pass . Ne , že by jsme si to nemohli najít na netu , ale než jsem zjistil , že na net se dá dostat v některých Visitors centrech ( třeba u Lake Mead ) či ve veřejných knihovnách ( jak nám poradili ti Češi u Arches , v žádné jsme ale nebyli..) jsem zaplatil za 15 minut připojení v Kinkos ( počítačová firma ) asi 5 dolarů , to když jsem hledal lístek na basket v Phoenixu . Trvalo mi to asi hodinu , což stálo 20 dolarů . To je hodně ….a s Petrem , který je na netu kdykoli to přes sms ( asi 4 koruny nás stojí sms kdekoli ze světa s naší saudskou sim kartou ) byla pohoda , jen jsme museli počítat s časovým posunem 9 hodin . Jedeme tedy na sever k Sonoře , po cestě vpravo je odbočka k údajně nejstarším stromům na světě , Bristlecone Pine Forrest , borovicovému lesu , z nichž některé mají kolem 4 tisíc let . Na Srí Lance nám tvrdili , že jejich posvátný strom Bo , pod kterým kázal Budha , je nejstarší na světě a má něco přes 2 tisíce let . V Libanonu nám zase říkali , že jeden z jejich cedrů kousek od lyžařského střediska Cedar má kolem 7 tisíc let . Takže babo raď . Borovice vypadaly některé opravdu velmi staře , byly u nich i cedulky , jak ten věk pan Douglas , po kterém je pojmenován jeden druh borovic , spočítal . V lese bylo krásně , nikde nikdo , byli jsme přes 2,5 km vysoko a při procházce mezi těmito starci měli nádherný výhled na protější zasněžené vrcholky Sierra Nevada . Údolím jedeme dále na sever , zabočujeme ke známému lyžařskému středisku Mammoth Lake , kde je také moc hezky a odtud k Mono Lake . Zvláštní jezero jednak svým hodně slaným a alkalickým složením , jednak vyvřelinami všude okolo , které tvoří takové velké krápníky rostoucí ze země . A kolem jsou sopky . Takže něco pro mě . I když vyhaslé , geologové píší , že jednou opět dají o sobě vědět . U jezera jsme do západu slunce , je tady dobře . Po západu vyrážíme směr Sonora Pass a po cestě potkáváme v horách mraky amerických vojáků , v podstatě se nejde na žádném odpočívadle ani vyčurat , všechno mají zabrané , asi nějaké cvičení….

7.6 to máme ráno ještě asi 3 hodiny jízdy k Yosemite přes Stanislaus Forest , odtud volám Nice , z lesa , která úspěšně odmaturovala . Volat z Ameriky to je paráda . Za 5 dolarů přes kartu můžete mluvit , až Vás bude bolet pusa . jen musíte vybrat tu správnou kartu . Některá má sice levné volání ale za každý hovor si zaúčtuje spojovací poplatky , takže se vyplatí z ní zavolat jen jednou na jedno číslo . Ale naštěstí to na každé kartě je napsané . Yosemity jsou nádherný park , mnohde až kýčovitý . Petr tam byl dvakrát a nikdy mu netekly vodopády , které jsou plné jen v jarním období tajících sněhů , a které jsou pro Yosemity tak typické . Proto sem jen na jaro . Ale nevýhodou jsou zase kvanta otravných komárů dole u vody , naštěstí mají v obchodech silné repelenty . Tyto žulové skály vznikly zařezáním ledovce do velké desky . Je zde jedna z největších ( přes 1200 metrů ) kolmých ( tzn. opravdu 90 stupňů ) stěn na světě , El Capitan , hned u vstupu do parku , největší žulový monolit na světě . Je sranda dojet k němu , vzít si dalekohled a pozorovat nadšené horolezce , jak se pokouší o zdolání této stěny , což jim v průměru trvá 7 dnů . Takže všechno ssebou . A že jich tam bylo . Kde se člověk podíval . Nádherný je také Half Dome , další z největších žulových balvanů na světě . Také 5 . nejvyšší vodopád na světě je hned kousek za Visitors centrem , Yosemite Falls . Vydali jsme se na celodenní trek k Nevada Falls . Pokud bych měl hovořit o tomto treku , tak jen v samých superlativech . Drsná a krásná příroda , vodopády , čisté lesy . Plné medvědů . Také když Vás ubytují v kempu , tak vám dají klíček od bezpečnostní schránky , kam se má schovat veškeré jídlo , nic nenechávat po západu slunce ani v chatce , stanu či nedejbože v autě . Medvědi se dostanou všude a pak způsobí paseku , neb například auto neumí otevřít za kliku . Samičku s mladými jsme viděli kousek od El Capitana . Po dvou krásných dnech strávených v Yosemitech jedeme navečer směr Sequoia National Park , kam přijíždíme ( po noclehu samozřejmě , jsou tak 3 hodiny jízdy od sebe ) brzy ráno

9.6 abychom jeli hned za největší atrakcí , k největšímu žijícímu organismu na této planetě , ohromné sequoji , stromu pojmenovaném po generálu Shermanovi . Tento strom je v hájku , který se jmenuje Giant Forest , neboli les obrů . Člověk si tam opravdu připadá jako mravenec . Vzrostlé borovice mezi tím vypadají jako přerostlá tráva . Sequoie jsou největší svým objemem , nikoli velikostí . Na výšku měří kolem 90 metrů ( na pacifickém pobřeží jsou mnohem vyšší pinie , i přes 100 metrů vysoké stromy ) , průměr kmene má Sherman úctyhodných 13 metrů . Když jsem se šel kolem něho projít , byla u něho spadlá malá větvička , alespoň z dálky to tak vypadalo . Když přišel člověk blíž , připadal si jak u poraženého vzrostlého dubu….Po cestě k druhému nejobjemnějšímu stromu je spousta zastávek , např. u Tunel Log , spadlé sekvoji , která má uprostřed díru a dá se jí projet autem .

Než jsme ke dvojce přijeli , stala se mi ještě taková malá příhodička . Projíždím kolem krásného paloučku , nikde nikdo , tak chci kousek couvnout a najednou rána , ve zpětném zrcátku skáče do cesty člověk . Vysednu z auta a za mnou na boku povalená mnou velikánská bílá cestovní motorka i s přívěsem a u ní Bruno , teda tak ho Ivča pojmenovala , držící si hlavu a spílající : Proč zpátečka , proč zpátečka ? Prostě jsem při couvání mrkl na jedno zrcátko vlevo , na druhé doprava ale na prostřední jsem nějak snad únavou z dlouhého cestování nějak zapomněl . Motorka i Bruno byly naštěstí v úplném pořádku , snad jen malý škrábanec na jeho předním nárazníku , moje auto bez jediného šrámu , vyměnili jsme si čísla pojistek pro případ ( poučoval jsem Bruna po předchozí zkušenosti z Beverly Hills , že není třeba volat Policii , což on chtěl ale neměl signál , bodejť by ho měl , v pralese…) . Od té doby se mě Ivča při každém couvání ptá , jestli za mnou nestojí Bruno…..V lesíku , kde je druhý největší strom , je také hezká naučná stezka ( tak jako u Shermana ) , stromy se zde jmenují po jednotlivých státech Unie ( California , Arizona …) navíc je zde jeden spadlý ( sekvoje padají prý zásadně za klidného počasí a bezvětří , najednou rána jako z děla a už leží na krovkách aniž by to předem ohlásila….) který sloužil jako ubytovna asi pro 30 lidí , pak konírna atd…Hodně sekvojí je také ohořelých , za tu dobu , co tam stojí , tak přestály mnoho velkých požárů , mají naštěstí málo hořlavou až nehořlavou kůru ( tlustou mnohde i metr ) takže i velké požáry a údery blesků ustojí ve zdraví…

10.6 ráno frčíme směr Frisko , bereme to tentokráte přes jiný z velkých mostů přes SF zátoku , Bay Bridge , mýtné jen 3 dolíky a vjíždíme hned vedle Pieru č.2 , pokračujeme podél pierů až k Fort Mason , kde necháváme auto a pěšky jdeme k Pieru 39 , odkud máme odjezd na Alcatraz ve 3 hodiny odpoledne , takže jdeme vlažně a vychutnáváme výbornou atmosféru této corniche . Stoupáme si do ohromné fronty zájemců o Rock , ostrov , který uprostřed SF zátoky sloužil zprvu jako obranný val , pak vězení , v 70. létech květinových dětí jako útočiště domorodých Indiánů , pak se tady točila spousta filmů ( např. The Rock se Seanem Connerym a Nicolasem Cage ) a teď je to atrakce pro turisty . Hlavně cely na známé Broadway , centrální chodbě , do kterých se můžete na chvíli nechat zavřít a vychutnat si ten pocit Al Caponeho a jiných známých vězňů ubytovaných tady v tomto strohém mínus tři hvězdičkovém hotelu…..Zpátky na corniche je množství pouličních umělců , jeden polyká ohně , jiní tancují neuvěřitelné kousky , mladý japončík baví lidí nafukováním různých věcí z gumových trubiček a všechny dostal tím, jak si na hlavě nafoukl přes nos gumovou chirurgickou rukavici a vypadal jak přerostlý kohout….chtěli jsme jít ještě do muzea Madame Tausaud , podobné je i v NY , tak tam bude snad víc času , navíc jsme v něm byli již na Hong Kongu…

11.6 vstáváme velmi brzy , letíme totiž s United Airlines v 11 hodin na Hawaii , a musíme předtím ještě vrátit naše perfektní auto . Na letišti jsme coby dup , jen vrácení trvá trochu déle , resp. cesta z půjčovny vláčkem na terminál , než se zorientujeme , kam jít , je hodina do odletu a před námi fronta tak na minimálně hodinu ! Prosíme jednoho u check in , jestli je někde rychlejší odbavení , říká , že ne a musíme si vystát frontu , pak ale zjišťujeme , že těsně před námi stojí lidé , kterým to letí ještě dříve , v 10.45 , ne že by jsme byli v klidu , ale fronta se najednou rozjede rychleji , takže u letadla na Gate jsme asi 10 minut před uzavřením Gate …o pokračovaní cestování na Hawaii píšu v jiném cestopise , tady teď budu pokračovat našim letem z Havaje a dvoudenním pobytu v New Yorku .

21.6 nalétáváme ze západu nad NY , po pravoboku krásně vidíme Manhattan , náš cíl na dva dny . Na JFK zjistíme , že nám nepřiletěl největší kufr , což nám docela bodlo , neb zbylé dva malé musíme dát na dva dny do úschovny , abychom je netahali zbytečně do NY , za což platíme asi 25 dolarů , velký nám hezky gratis uschovají až někdy odpoledne přiletí dalším spojem a vyzvedneme si ho až při odletu na druhý den , s čímž oni ( United Airlines ) souhlasí . Z JFK jedeme metrem , kupujeme celodenní v domnění , že to upotřebíme , za 7 dolarů na osobu , vylézáme však asi po 45 minutách na světoznámém Time Square a první somálský naháněč ( asi byl někde čerstvě přijetý z Afriky , podle toho , jak stroze mluvil..) nám vnutil dvoudenní jízdenku na NY Sightseeing , autobusové okružní jízdy po Manhattanu a Brooklynu dvoupatrovým busem bez střechy a s průvodcem . Úžasná věc . Zvolíte trasu , kam chcete jet , kdekoli na jejich zastávce vysednete , prohlédnete si dotyčné místo a do 10 minut jede další bus , s dalším průvodcem . Tak jsme vysedli postupně u Dvojčat ( resp. po díře , která tam po nich zůstala . Moc smutná věc , hlavně u té stěny s dopisy od dětí po pozůstalých hasičích …) , Sochy Svobody ( přímo k ní jsme ale jeli až na druhý den , myslel jsem , že bude více času , nebylo ….takže na druhý den jsme u ní jen vysedli , vyfotili se a tím samým trajektem jeli zpátky abychom stíhali letadlo ) , Empire State Building , Wall Street , Central Parku ( měli jsme tam ubytování a taky druhý den se tam šli projít ) , Carnegie Hall ( odkud jsme šli pěšky k budově , odkud se živě vysílá CNN , já moc chtěl vidět Zain Verjee , redaktorku , šlo jít za pár dolarů dovnitř na prohlídku Inside CNN , ale ta trvala hodinu a to bychom zase nestihli Sochu Svobody , navíc nikde nebylo napsané , jestli je Zain zrovna ve studiu…) a u Donald Trump Tower .

Bus nás ovšem povozil po celém Manhattanu , takže jsme jeli kolem sochy Lenina , který byl až do pádu komunismu v Rusku na Rudém náměstí ( a nyní kyne rukou směrem na Západ ) , kolem budov OSN , kde zrovna zasedalo Valné Shromáždění ( všechny vlajky byli na žerdích ) , baru , kde začínal Bruce Springsteen a hrával Bob Dylan , kolem Dakoty , kde bydlel a kde byl zastřelený John Lennon , ukazovali nám , kde bydlí John McEnroe , kde má apartmán Bill Gates , když je zrovna v NY , kde měla své sídlo Jacquelina Kennedy – Onasis ( podkroví jednoho z mrakodrapů s výhledem na Central park za asi 80 milionů dolarů ) , kde bydlí Ricky Martin , Diana Ross , kde je Madison Square Garden , Harlem atd atd..člověk to ani nestačil vstřebávat…Muzea , ZOO a jiné jsme vynechali , prostě na to nebyl čas . První den navečer nás ještě zavezli přes známý Brooklynský most do Brooklynu , odkud je hezky vidět noční Manhattan . Takový byl náš hektický dvoudenní New York , resp. Manhattan , místa , kde mě z těch mrakodrapů už bolelo za krkem . Bydlet by jsme tady vůbec nechtěli . Žádná příroda ( no vlastně Central Park , svou rozlohou větší než Monako..) , doprava depresivní sítí metra ( čert aby se v tom vyznal ) auto pro vlastní potřebu naprosto zbytečné , koncentrace lidí jako téměř nikde jinde na světě . Za výlet to ale stojí .

tady jsou fotky z USA a Mexika cestopis Hawaii fotky Hawaii zpátky na hlavní stranu