Na podzim 2008 letíme 15

Fotky USA Jamaica 08 Zpátky na hlavní stranu

Na podzim 2008 letíme 15.října do Ameriky . Poprvé s Páťou . Opět dobře volíme saudské aerolinky , jejichž Boeing 747 je na cestě tam poloprázdný , při cestě zpátky z Washingtonu je ve více než 300 místném letadle jen 80 pasažěrů . Takže tento 12 hodinový let jde vpohodě ukočírovat a všichni tři máme pro sebe celkem 9 sedadel na cestě tam i zpět . Zbytečné kupovat vyšší třídu . Navíc směrem do Washingtonu s námi v letadle sedí i 3 mí kolegové anesteziologové z práce , jeden i s rodinou , takže při každé z asi 50 okružních procházek po letadle s Páťou je čas i na kus řeči … Ve Washingtonu na imigraci není opět žádný problém , pokud člověk jede primárně za byznysem , tak zdržení je tak na dvě minuty . Jen ta fronta předtím , vystát to s jednoročním dítětem , chce to pevné nervy . Navíc Amíci smilování a upřednostnění ve frontě neznají , jen pro invalidy …. Asi nikdy neměli malé děti … Bereme bus přímo do středu města , link 42 , za necelé 2 dolary na osobu , odtud to máme taxíkem asi 10 minut do hotelu , který je asi 10 minut chůze od Bílého domu , hned u Washingtonské university . Pokojík , byť jsme za hotel tady zaplatili přes 100 dolarů na noc , má opravdu pidirozměry , ještě že tu budeme jen 2 noci . I přesto , že jsme vyletěli z Rijádu brzy ráno a let trval 12 hodin , za odpoledního sluníčka z taxíku vidíme Kapitol . Po ubytováni jdeme už po západu sluníčka na první výlet – podívat se na Bílý dům . Obehnaný vysokým plotem s policejními auty na každém rohu a odkloněnou dopravou - opravdu důstojné bydlení pro americké prezidenty …. Druhý den ráno jdeme na prohlídku zajímavostí tohoto vcelku nezajímavého úřednického města – začínáme památníkem Abrahama Lincolna u Zrcadlového jezera , v jehož hladině se odráží známý obelisk – Washingtonův monument, 169 metrů vysoký . Místo se mi zamlouvá hlavně proto , že zde byly natáčeny sekvence z mého nejvíc nejoblíbenějšího filmu Forrest Gump . Navíc je to docela hezký kus zeleně uprostřed města . U památníku , který je na každé americké jednocentovce , přichází za Páťou dva policejní koníci – tak dlouho se na ně díval až za ním odcupitali i se strážníky . Alespoň tito ví , co malé dítě potřebuje . Odtud se přesunujeme na Arlingtonský hřbitov , hlavně kvůli hrobu JFK , vedle něhož spočívá i Jaquelin Onnasis . Jinak ale hřbitovy nemusíme . Tento je ale tak velký , že než projdete pár důležitých míst , dvě hodiny utečou jako voda . Odtud metrem k Pentagonu , jen ze zajímavosti se podívat na tento jeden z největších komplexů budov na světě . Byla to ale ztráta času , neb nic zajímavého na Pentagonu není , navíc se nesmí fotit … takže bereme první metro směr Kapitol , trochu se zatahuje obloha , občas sprchne , tak se rozhodujeme pro návštěvu nedaleké Kongresové knihovny – Library of Congress , kde je pracovna a knihovna Thomase Jeffersona . Zajímavé místo . U Kapitolu , který je sice přístupný veřejnosti , ale za přísných bezpečnostních opatření ( navíc je celý oplocený z dolní strany od obelisku z důvodu příprav na inauguraci nového prezidenta Obamy 20.ledna 2009 ) děláme pár fotek a jdeme přes National Mall směrem k Obelisku , odkud bereme opět metro a jedeme domů , docela se ochladilo a je vcelku nepřívětivě … Na druhý den se dopoledne přesunujeme na letiště , odkud přelétáme směr Orlando . Tady máme už zajištěné mnohem lepší ubytování v hotelu kousek od Konferenčního centra , které je druhé největší v Americe ( tuším že po Chicagu ) . Je to obrovský komplex se vším všudy . Přesto ale konference v kanadském Calgary loni mi připadla taková příjemnější , domáčtější , ne taková monstrozní jako tady s účastí přes 15 tisíc lidí z celého světa …. Protože už jsme na Floridě , počasí tady je daleko teplejší , takže Páťa s mamkou se chodí koupat do bazénu , a protože jsme tady na 6 dnů , po odpoledních chodíme do Sea Worldu , který máme kousek od hotelu . Sea World je asi vůbec to nejlepší ze všech atrakcí , které lze na Floridě vidět . No a představení cvičených kosatek , to jsme viděli celkem 5x . To je něco úžasného . Vidět je v přírodě jako jsme je viděli loni v Kanadě u Vancouver Island , to má jistě svoji atmosféru , ale tady co cvičené Orky předváděly , tomu může normální smrtelník těžko uvěřit . Jeden ze cvičitelů , který program uváděl mimo jiné řekl , že každý má své sny . On ten svůj si už žije 10 let . A věřím mu … Jeden celý den jsme věnovali Disneyworldu , hezká ale docela drahá - hlavně pro cizince - atrakce . Domorodci to mají jednoduché , koupí si celoroční vstupenku která je jen něco než dvakrát dražší než denní vstupné a chodí sem třeba každý víkend . Prostě Amíci ví jak z cizinců vytáhnout peníze . A tak je to ve všech hlavních atrakcích které jsme navštívili ( Busch garden , NASA , Sea World …. ) . Takže jsme v Disneylandu byli o 150 dolarů lehčí jen za vstup a to se za děti do 3 let naštěstí nic neplatí … nedovedu si představit vstup třebas za rodinku se třemi natěšenými ratolestmi … V Orlandu se jdu podívat na první z plánovaných tří zápasů NBA , poslední předligový zápas Magic proti Memphis Grizzlies . Pokud chce člověk slušně vidět , i za předsezónní zápas musí počítat s minimálně 100 dolary . No ale když si spočítá , jak dlouho sem z domova letěl , seďte někde pod střechou s dalekohledem . Taky jsem se dostal i na tu obří obrazovku uprostřed arény a to díky tomu , že brali do záběru roztleskávačku no a já seděl zrovna za ní . Jinak Magic hráli dobře , zato Grizzlies v čele s Marcem Gasolem nic nepředvedli …. Z Orlanda , které je těžce turistické město ( má už více hotelových pokojů než Las Vegas a žije hlavně z výše jmenovaných atrakcí a obchodních řetězců ) se přesouváme přes Miami s Američan Airlines směr Jamajka , do Kingstonu . Letíme nad Kubou , i když je po západu sluníčka , moc světýlek pod námi není , holt Fidel asi šetří i na osvětlení … Na letišti nás 22.října pozdě večer čeká jednak imigrační úředník , který se svou rychlostí – naštěstí je těsně před hlavní sezonou – v sezonu musí chodit domů vždy až na druhý den ( musíme si koupit víza , počítače tady nemají takže vše vypisuje rukou pro každého zvlášť i s čísly pasů atd. a pak toto celé musí zapsat do knihy ….. přiletět letadlo turistů tak to opisuje dodnes… ) Holt Jamajka , to je karibský fenomén . Chudoba spojená s nezaměstnaností téměř na každém kroku , kriminalita obrovská ( na úplně každém rodinném domku mříže … ) . Ale stejný je prý celý slavný Karibik . No a pak nás čekala ještě maminka naší jedné kamarádky – Jackie – tady z Rijádu . Když jsem si totiž kupoval v našem travel office v nemocnici letenky na Jamajku , tak se mě ptala , kam přesněji jedeme , taky jsem jí říkal , že po příletu do Kingstonu navečer hned bereme auto a přejíždíme tento neveliký ostrov na sever asi 80 kilometrů do Occho Rios , ale asi jí to sepnulo v hlavě trochu později a na druhý den nám volala , že v noci nikam nemáme jezdit a přespat u její matky Rose v jejím domě a vypravit se až na druhý den . Sice jsme už měli i zaplacený hotel v Occho Rios , ale naštěstí nám posunuli termín na o den později . Takže jsme alespoň jednu noc spali u domorodců . Vedro jaxsviňa , hluk na ulici , ještě že měli pro nás koupené pivo a nějaké džusy . Asi bychom se v tom vlhkém horku upekli … Na druhý den nám Rose ukázala dobrou směnárnu peněz ( za desatero mřížemi ) a spolu s kamarádem od Jackie nás zavezli k muzeu Boba Marleyho . Bez nich by to asi bylo v chaosu kingstonské dopravy k nenalezení … Prolezli jsme celý dům této jamajské hvězdy , prošli u stromu pod kterým kouřil ganju a dostával své famózní hudební nápady a vyrazili směr Occho Rios . Naštěstí s GPS se dá do Occho dobře trefit , ale dobře jsme udělali , že jsme jeli až ráno . Ono sice jedete kousek po dálnici , ale jakmile se vjede do hor , silnice se klikatí , zužuje a občas je jednosměrná , takže se musí i zastavit a to je asi hlavní problém na Jamajce – zastavit auto za tmy na neznámém místě … Přes hory jsme navíc chytli neuvěřitelný sčakanec , když se řekne že lilo jako z konve tak to nepůsobí tak jak tam vlastně lilo …naštěstí po pár kilometrech slejvák ustal a před Occho Rios už je sluníčko , zastavujeme se v malém obchůdku se suvenýry při cestě a trochu nás překvapilo , že ceny , které místní chtějí , opravdu chtějí a slevu dají jen minimální . Asi jsme zvyklí z Asie či Afriky , kde si nahodí neskutečnou cenu a pak jsou rádi i za desetinu původní ceny . Než jsme jeli na Jamajku , tak na www.tripadvisor.com jsme pročetli všechna doporučení o místních hotelích . O Fishermans Point nepsali zrovna oslavné básně ( že se tam krade i za bílého dne … ) nicméně tento hotel nás dost překvapil ( asi proto , že ho tak sepsuli na webu .. ) svojí čistotou , prostorností a bezpečností … koupáme se v tyrkysovém karibiku , barva pláže i vody přenádherná , jen ty korály a spousta rybek na které jsme zvyklí z Rudého moře jaksi nikde … Na druhý den 25.října jedeme do nedalekých Dunn’s River Falls , řeky , jejichž posledních asi 200 metrů tvoří kaskádu vodopádů padající přímo do moře . A protože je to jamajská atrakce číslo 1 vyrážíme brzy ráno , abychom se vyhnuli kvantu turistů , kteří v zástupech zdolávají vodopády oběma směry . Nikde nikdo , tak si vodopády vychutnáváme sami , až když se s Páťou dostaneme úplně dolů , začínají se trousit první turisté . Cestou nahoru se již přidávám do zástupu jdoucích proti proudu vodopádů a zjišťuji , že je to docela zábava , Ivča s malým jde opět po chodníčku podél a oba sledují mé snažení . Odpoledne ještě koupačka v moři , po cestě zpátky se stavujeme v Dolphin Cave , kde chtějí za koupání s delfíny a se žraloky asi 200 dolarů na osobu … Přesunujeme se do Montego Bay , místa , kam nečastěji míří američtí turisté , před městem je ale koncert místních skupin a tak dvě hodiny posloucháme místní muziku …

26. října ráno jdeme asi na nejkrásnější pláž celé Jamajky , Doctor Cave , sice se zde platí malé vstupné ale pláž je jak vystřižená z nějaké reklamy . Ty barvy ……Celý den se tady válíme a navečer domlouváme odvoz do Negrilu taxíkem , protože než mít pronajaté auto u hotelu v Negrilu , kde budeme 5 dní , je levnější auto vrátit a cestu tam i zpět jet s taxikářem. Za 80 dolarů obě cesty . Negril , to je nejzápadnější místo na Jamajce se svojí proslulou 7 mile beach , kterou objevili hippies v 70.letech . Od té doby tady postavili po celém pobřeží kvanta hotelů , naštěstí byli rozumní a všechny hotely jsou nižší než všudypřítomné palmy , takže místo je to opravdu jako stvořené na válecí dovolenou .. Bydlíme v hotelu White Sands , v příjemném pokojíku s velkým balkonem , asi minutu od pláže . Na večeře si chodíme na rybky a lobstery , popíjíme docela dobré jamajské pivko Red Sripe , přes den stavíme s Páťou písečné hrady a chodíme se koupat , prostě ideální rodinná dovolená . Jeden večer také zajedeme k místnímu majáku , odkud je to kousek k výbornému Rick‘s Café , kde to opravdu žije i s živou hudbou a nejen šílení domorodci ale i turisté skáčou z 10ti metrového útesu do malé zátočky . Domorodci se vlastně ještě šplhají na suchý asi 10 metrový strom nad útesem , nedovedu si představit , kdyby ta větev praskla než se odrazí , spadli by přímo na hranu útesu … V Negrilu bylo bezva , 30.října ale na nás už čeká smluvený taxík směr Montego Bay a odtud do Miami s American Airlines , protože zítra , 31.října je zahájení sezony NBA a domácí Miami i se svou hvězdou Dwaynem Wade hraje doma proti Sacramentu . V Miami půjčujeme na letišti již objednané auto , přesto , že jsme platili za střední třídu , tak nám dávají větší Toyotu Camry , aniž bych si toho všiml . Na Jamajce jsme totiž měli Corollu a vevnitř mi to připadlo úplně stejné . Po dvou dnech sem se zeptal spolucestujících na zadních sedadlech a Ivča se s úsměvem divila , jak to že jsem nerozeznal Camry od Corolly . No a když jsme za pár dnů přijeli z lodi a půjčovali si další auto , byť jsme měli předplacenou opět střední třídu , dali nám dokonce Chevy Impala , ještě větší než předchozí Camry , aniž bychom něco dopláceli navíc … Takže s Camry jsme se vydali prozkoumat jih Floridy , přesněji směr Key West . Až tam jsme ale nedorazili , neb za pár dnů se tam dostaneme lodí . Takže jen tak zhruba do necelé poloviny tohoto nejjižnějšího výběžku kontinentální USA , pod Islamoradu . To abychom zažili chuť této velmi zajímavé téměř 100 mil dlouhé highway , vedoucí mezi malými ostrůvky v Atlantiku spojené předlouhými mosty až do nejjižnější části Key West . Protože být v Miami a neprojet si tudy by bylo asi totéž jako projíždět parky jihozápadu a nenajet alespoň na kousek staré Route 66 …. A také jsme se chtěli podívat na floridský podmořský zázrak , velký bariérový útes . Alespoň z lodi s proskleným dnem , neb s malým Patrikem se toho v moři nedá dělat více . Výlet jsme si předplatili již po cestě hned v Key Largo , nejdříve jsme se informovali u malé potápečské firmy , provozující tyto výlety , kde nás pro to nadchli . Naproti přes silnici bylo ale Informační středisko , kam rádi chodíme na aktuální informace a vůbec na tipy na výlety po okolí , abychom to zkonfrontovali s Lonely Planet , a tam nás zrovna od této společnosti odradili a poslali asi 15 mílí jižněji k jiné , větší společnosti , a vzali od nás zálohu. Tam jsme přijeli na čas , po cestě z Islamorady , doplatili zbytek a nasedli na relativně velkou loď , asi 30 metrů dlouhou , která byla zaparkovaná hned vedle stařičké Queen of Africa , lodi resp. malé vratké kocábce , která údajně 2 obeplula svět a ve zlatých dobách světové kinematografie v ní Humphrey Bogart a Katharine Hepburn hráli ve stejnojmenném filmu . Počasí se ovšem zrovna teď zbláznilo a vyplouváme spolu s dalšími asi 15 nadšenci na 10 mílovou plavbu od pobřeží v dešti a větru . Takže přes vlny a rozbouřené moře . Pěkná vyhlídka , když chce někdo vidět útesy pod hladinou . Naštěstí se počasí těsně před útesy umoudřuje , hladina se zklidní a my jsme natěšeni se kochat z krásných korálových útesů , které z paluby letadla z Jamajky vypadaly úžasně v mělké tyrkysové vodě Atlantiku . Chyba lávky . Stejně jako celý slavný Karibik i tady byla barevnost korálů a rybek tatam . Sem tam rybka , sem tam korál tu lehce zbarvený do modra , tu do červena . Celkový dojem nulový . S vědomím , že se zde vyskytuje velký bílý žralok , bych do této nudy nikdy nevlezl . Při cestě zpátky jsme se o tom bavili s kapitánem této lodi a říkali mu , že jsme odchováni Rudým mořem , teda pokud ví o čem je řeč . Sám uznal , že jejich korálový útes se nedá srovnat s Velkým bariérovým potažmo jiným korálovým útesem , Rudým mořem nevyjímaje . Nicméně výlety k tom jejich alespoň dokáží dobře prodat a vést slušnou živnost ….. Takže jediné co jsme si odvezli my dva s Ivčou byla docela slušná mořská nemoc z těch vln po cestě tam . Patrik naštěstí ničím podobným netrpěl , neb běhal po lodi jako splašený . Večer nám začíná v Miami basket , zahajovací zápas sezony . Poněvadž chci vidět Dwayna Wadeho zblízka , jsem ochoten obětovat nějakou tu stovku za slušný lístek do prvních řad . Ivča s malým mě doprovází k pokladně , pak se chtěla procházet po pobřeží a jít na hotel , který je asi 5 minut pěšky od arény s krásným výhledem na moře a Miami . Mladík za pokladnou mi však nabízí dva lístky do 13 řady za 60 dolarů , což s Ivčou ani nediskutuji a beru s tím že tam budeme všichni tři pohromadě . Od sousedů z vedlejšího sedadla jsem pak vytáhl informaci , že oni mají ten samý lístek za 220 dolarů na osobu . Dodnes to nechápu , snad nějaká promo akce na první zápas v limitované sérii ….. NBA je úžasná show , takové novodobé gladiátorské hry slovy těch , kteří kdy navštívili Koloseum . A Dwayne Wade je opravdu špičkový hráč , teda to co předvedl . Pro zasvěcence basketu – dokázal třeba čistě zblokovat střelu protivníkova pivotmana i přes neúspěšně blokujícího domácího pivotmana , oba dva kolem 210 cm vysocí . A Dwayne měří jen 193 centimetrů ……

Na druhý den , 1. listopadu , se dopoledne jen tak touláme po Miami po pobřeží , na jídlo jdeme do pro nás téměř posvátného Bubba Gump Shrimps and Co. v Miami Port , posvátného kvůli mému nejvíc nejoblíbenějšímu filmu Forrest Gump . A musím říct že krevety umí opravdu fantasticky . Odpoledne si projíždíme South Island a válíme se na slavné South Beach . Pár šílenců se ještě koupe , my zvyklí na teploty v Saudi si užíváme pohodu na břehu . Nehledě na velkého bílého , který tady není neznámý , zvláště když pobřežní hlídka má vyvěšený fialový prapor – neznámé nebezpečí …. Večer jdeme opět na nábřeží kousek od arény , kde je každý den živá hudba pod širým nebem v takovém malém amfiteátru , kapela válí staré dobré pecky ( Hotel California …. ) …. 2.listopadu se ráno vydáváme směr Everglades – největší floridský národní park a druhý největší v USA – po Yellowstonu . Park plný aligátorů a slaných mokřad . Není daleko z Miami , snad po půlhodině jízdy od našeho hotelu naproti Přístavu už vidíme první lákadla v podobě různých společností majících čluny poháněných velkou vrtulí . To aby se normální lodní šroub nezamotal někde uprostřed aligátoří rodinky …. Lidí všude plno , na další výpravu se musí asi 40 minut čekat , takže jedeme dále . Stejně v Lonely Planet píší o tom , abychom jeli ještě více na západ až do oficiální brány parku , Shark Valley Visitors centra , kde je možnost projet si kus mokřad ve vláčku , který nás doveze až k vyhlídkové věži nějakých 10 kilometrů uvnitř parku . Jede se sice po pěkné asfaltce přes kterou se ale místy valí voda , aligátoři jsou všude . Proto obdivuji chodce , kteří se vydali kus po cestě a hlavně cyklisty , kteří si kousek od ležících aligátorů klidně zastaví a fotí si je . Ve vláčku je ale jaksi bezpečněji . Po vysednutí se jdeme podívat kousek zpátky k jednomu ležícímu s ocasem na asfaltu , průvodce nám radil nepřibližovat se na méně než 5 metrů , spousta lidí jde i blíže a pokouší štěstí být jeho potravou . Tento se ale zdá být přežraný , neb se ani nehne . Takže děláme fotky jako ostatní ….. Na západ sluníčka jedeme do Key Biscayne , kde je nádherně , proto se rozhodujeme i na druhý den ráno 3.listopadu , že se pojedeme okoupat na stejné místo . Pláže mají upravené na jedničku , jen ten Atlantik , trochu chladnější a ta barva …… ale s Páťou na pláži nuda není . 4.listopadu je náš den D , objednali jsme si přes internet plavbu velkou výletní lodí směr mexický Cozumel . Spíš jen tak ze zajímavosti , co že ti Amíci na tolika lodích dělají . Když jsme to zjišťovali předem , bylo nám divné , jak mnoho společností provozuje tak velikánské lodě pro zhruba 3 – 4 tisíce lidí s odplutím každý den do jiné destinace ( Bahamy , východní Karibik , Mexiko ….. ) . Teprve až člověk zažije tu atmosféru a pohodu na lodi , tak se jim vlastně ani nediví . Prostě si umějí užívat se vším všudy a ne se jen válet na pláži . Navíc dobrý byznys pro majitele .

Na naší lodi Carnival Imagination bylo něco kolem 2,5 tisíce lidí s tisícičlennou posádkou . Kromě toho tam bylo tolik jídla , že kdyby loď omylem zakotvila v některém africkém přístavu , polovina Afriky by měla jídlo minimálně na rok … Nevím také , jak velký byl ve skutečnosti Titanic , moc se ale od naší lodi určitě nelišil . Na devíti podlažích bylo kromě stovek kajut několik restaurací , barů , obchodů , jedno divadlo s kapacitou pro asi 400 diváků , velké kasíno , no a na horní palubě bazén s velkými prostory na slunění se spoustou lehátek a křesílek , velikánský tobogán pro děti , minigolfové hřiště které obepínala atletická dráha . Plus posilovny , sauny , různě salony krásy atd ….. Jídla jak jsem psal bylo přehršel , takže kdyby náhodou někoho potkal hlad třeba po půlnoci , bylo z čeho vybírat . A vše už v ceně , která nebyla zase až tak moc vysoká . Takže takový docela solidní plovoucí pětihvězdičkový hotel . Už samotné vyplutí z Miami bylo zajímavé . Vyplouvá se docela úzkým kanálem kolem ostrovů , kde bydlí hvězdy , nakonec se míjí jižní cíp South Beach a už jste v Atlantiku . Navíc vše v přenádherném západu sluníčka . Na palubě vás nejdříve přivítají cvičením pro případ ztroskotání , takže každý na palubě hezky s oranžovou vestou . Další přivítání je na etapy v divadle , kde vám mimo jiné řeknou , že na lodi se nespí , na lodi se žije , spí se po výletu . Vzhledem k tomu , jak narvané bylo kasino jednou po půlnoci , kdy jsme šli z divadla ( představení se opakovala aby je mohl vidět každý ) , myslím , že hodně jedinců museli po 5 dnech odlepovat ze židel …. Totéž bary a různá zákoutí , kde hrála živá hudba – tu solový kytarista , tam zase klavír , jinde jazzové uskupení … Další zajímavostí byla focení – na spoustě míst byli mladí fotografové , kteří vytvořili atraktivní zákoutí pomocí různých motivů nakreslených na velkých plachtách , takže dokázali fotkám dát atmosféru tu ze 30. let , tu z pláže pod krásnou palmou … Fotku si bylo možno na druhý den prohlédnout a pokud se vám líbila , koupit . Nebyla sice nejlevnější , kolem 30 dolarů , nicméně zákazníků měli opravdu hodně . A kvalita tomu také odpovídala . Přes noc jsme se dostali až do Key Westu , nejjižnější části kontinentální USA a po dobré snídani vyrazili na prohlídku , kam nás od lodi z přístavu zavezli vláčky , čekalo jich tam opravdu hodně . Viděli jsme dům – muzeum Ernesta Hemingwaye , pár fotek jsme si udělali u takového velkého barelu , na kterém bylo napsané , že krom toho , že je na nejjižnějším místě Key Westu tak odsud je to 90 mil přes moře do Havany . Při odplouvání v odpoledních hodinách se kolem naší lodi rojily rychlé čluny , byly tam zrovna nějaké závody . Patrik si dával odpoledního šlofíka takže jsem se díval sám . 6. listopadu dopoledne připlouváme do mexického Cozumelu , kde bereme v přístavu taxíka a jedeme na jeho doporučení na jednu z jižních pláží . Z lodi vypadalo moře fantasticky , nicméně realita byla opět trochu jinde . Za normálních okolností by jsme si zaplatili výlet k aztéckým ruinám v Tulum , poněvadž to ale byl celodenní výlet , s Páťou by to ještě nešlo . Takže snad někdy příště . V moři jsem viděl jednu patrně nemocnou barakudu , neb nebyla vůbec plachá a schovávala se pod molem . Zbytek výpravy si ale koupačku užil . Přes noc jsme se dostali kolem Kuby zpátky do Miami , kde jsme si půjčili další auto , tentokrát jsme měli předplacenou střední třídu a pro změnu nás upgradovali na vyšší . Chevy Impala , takový malý tank , co se vzhledu zvenku týče , co do prostornosti je to slabší , nicméně kufr převelikánský , takže jsme se tam pohodlně vlezli i se všemi našimi pomalu se rozrůstajícími se zavazadly …vzali jsme to směrem na sever , náš cíl bylo Orlando , ze kterého za 5 dnů odlétáme přes Washington zpátky do Rijádu . První zastávku jsme udělali v Haulover Park , pár mil od South beach , kde si dávají sraz nudisté . Přímo uprostřed Miami . Tak jsme se přírodně okoupali a oslunili v přírodě spolu s davem podobně smýšlejících Amíků . Šli jsme sem ale hlavně kvůli tomu , že když po cestě do Ameriky v letadle jsme se bavili s kolegy z práce , tak Mohamed Wahba , Egypťan , mi říkal , že jedou první do Miami , podívat se na boobsy místních slečen . Bylo nám to divné , kde že uvidí jen tak nudisty , až Ivča našla , že právě na této pláži se vyskytují . Já byl původně natěšený na tuto nezvyklou věc , nakonec jsem ale spíše mezi nudisty – nikoli nudistkami – usnul . Navíc , pokud tam nějaká byla , do Plejboje na titulní stránku by se nedostala …. Odtud frčíme do Fort Lauerdale , takovému hodně malebnějšímu Miami . Tuhle dovolenou pojímáme opravdu oddychově , neb střídáme pláže jako ponožky …. Odtud to máme hezkých 200 mil do Tittusville , kde máme ubytování před zítřejší návštěvou NASA – Kennedyho Space Centra . Protože je sobota , 8. listopadu , tušíme že tam bude dnes plno , navíc , je tam letecká show s ukázkou moderní americké vojenské techniky . Nejdříve jsme ji nechtěli vidět , říkali jsme si že to uvidíme zdálky a půjdeme na prohlídku odpalovacích ramp a ke Space Shuttle který čekal na svůj den příští týden ( vpodstatě kvůli němu jsme měnili termín našeho pobytu v Americe , chtěli jsme vidět start raketoplánu , nicméně jak pořád oddalovali odpálení , ztratili jsme iluze že normální turista může toto vidět . Navíc , jak jsme se později dověděli ve Visitors centru , lístky na tuto událost byly rozprodány během 30 minut na místě s tím , že nejdou koupit přes internet , takže stejně by jsme měli smůlu …tak jsme viděli raketoplán alespoň z dálky , při letecké přehlídce ) . Nakonec jsme si to rozmysleli a po prohlídce Visitors centra spolu s davem jeli na show , která začínala v jednu odpoledne právě v místech , odkud se pozoruje start raketoplánu . Cesta tam , byť jen 10 minut busem , zabrala všehovšudy přes hodinu , než si člověk vystál tu ohromnou frontu jiných čekatelů . Přehlídka ovšem stála za to . Kolem nás létala veškera moderní i starší vojenská technika včetně Starfighterů , Hornetů , Herkulesů či skupiny Blue Angels , kteří na stíhačkách předváděli všechny možné i nemožné kousky… opravdovým zážitkem bylo , když postavili stíhačku těsně před vámi na ocas , proletěli minimální rychlostí a pak to zvedli kolmým startem do nebe , byl to pořádný hukot . Show také doprovázely různé výstavy a atrakce , jako například měsíční kámen , na který se dalo sáhnout či různé trenažéry , ať vrtulníkové , či stíhačkové . Samozřejmě jsme je všechny prošel , nebylo to ale nic proti trenažeru , který byl ve Visitors centru – ten vám udělal virtuální zkušenost při startu raketoplánu až na oběžnou dráhu . A hlavně trenažér F 16 v Astronaut Halle of Fame , Síni slávy astronautů . Neměl jsem daleko k tomu , abych vyklopil ze sebe to , co jsem snědl snad i na lodi . Pán co to obsluhoval ale ukazoval Ivči palec nahoru , jakože jsem dobrý , když jsem to dokončil bez újmy na zdraví …. V neděli jsme chtěli konečně na prohlídku ramp , ale pro změnu zrušili autobusy které přesměrovali směr letecká show , kvůli včerejším davům . Takže jsem ji viděl podruhé , Ivča s Patrikem zůstala ve Visitors centru na průlezkách a zkoumáním Imaxů . Večer ještě v sobotu , mezi leteckou show , jedeme do Orlanda , které je nedaleko , na další ze zápasů NBA mezi místními Magic proti Washingtonu . Tentokrát kupujeme levné lístky pod střechu , odkud je docela dobrý výhled , v poločase se však stěhujeme blíže , neb v předních řadách je docela dost místa , tak jsme opět téměř ve středu dění u místních hvězd v čele s čerstvým olympijským vítězem Dwightem Howardem či moc šikovným Turkem Hedo Turkoglu . 10. listopadu se přesunujeme na západní pobřeží do Tampy , do známé Busch Garden , kvůli Páťovi . Taková moderní Zoo s různými atrakcemi ( šílené horské dráhy , u některých psali , že v určitých úsecích se dosáhne přetížení až 3G…. ) , ale hlavně divadélky pro děti a Safari . Moc pěkné . Jen opět ušité na míru Amíkům , jednodenní vstupné stojí kolem 70 dolarů na osobu no a za pouhé dva dolary si můžete dokoupit celoroční vstupenku . Na rozdíl od ubytování v Americe – na světě snad není lepší systém řetězců hostelů podél dálnic než tady . Na každém exitu máte napsané jaké benzínky, jídlo a ubytování je tady k dispozici . A co se týče ubytování , hostely typu Ramada , Days Inn či podobné mají noc kolem 50 dolarů za velmi slušný prostorný pokoj s klimatizací , koupelnou a parkováním přímo před dveřmi pokoje …Poslední náš celý den v Americe před odletem jsem chtěl vidět velmi známé muzeum Salvatora Dálího , mezi návštěvou pláží - například Fort De Soto , která byla zvolena nejkrásnější pláží USA pro rok 2005 – na to nezbyl čas. Navečer se zpátky přesunujeme k Orlandu , abychom na druhý den ráno doplnili poslední volná místečka v našich kufrech ( vánoční ozdoby atd… ) . Stejně ale , jak jsme zjistili později na letišti , jsme mohli nakoupit daleko více věcí díky tomu , že každé aerolinky mají jiná pravidla zavazadla do podpalubí , ani jedno však nepřevyšující 23 kg . My jich měli sice méně , nicméně dvě byla o pár kilo těžší , což se jim nelíbilo , tak jsem musel předělat pár věcí z těchto kufrů do Patrikovy postýlky , která měla naštěstí podváhu . Stejně to nechápu , dohromady jsme měli méně kilo v měně zavazadlech a přesto jsem to musel přeskládat …... Po příjezdu z Ameriky nám trvalo pád dnů dostat se z jet lagu , Páťovi to ovšem zabralo asi 10 dnů , než se zase nastavil na správný čas a odboural časový posun . Ještě , že s ním byla mamka doma . První dny po příletu se totiž vzbudil ve dvě ráno a do páté ranní si hrál … Také si hned vzpomněl na svou kamarádku , sousedku Aju . Koneckonců téměř celou dovolenou si brumlal toto slůvko .

Fotky USA a Jamaica 08 Zpátky na hlavní stranu