USA pictures - Tady jsou fotky z USA    Karibik foto  Mexiko foto                                Itinerář je dole pod textem                                             Back to main page - Zpátky na hlavní stranu 

                                                                                                                     USA - Karibik - Mexiko  2.10. - 3.11. 2010

Tak dlouho jsme se na naši výpravu ještě nikdy nepřipravovali . Na téměř 5 týdnů po Severní Americe jsme potřebovali dobrý měsíc k tomu , aby se zařídily všechny hotely po cestě s tím, že nejdelší pobyt na jednom místě byl 4 noci , místních přeletů bylo celkem 11 ( ano , jedenáct …  k tomu pro každého letenka do Ameriky tam a zpátky ) , na 5 místech se půjčovala auta . Na lodi v Karibiku zajistit dopředu výlety v daných lokalitách z lodi tak , abychom nemuseli stále jen chodit na místní pláže ale také něco viděli , protože po předchozí zkušenosti s plavbou po Karibiku jsme zjistili , že je pohodlnější a také levěnjší mít výlety zajistěné dopředu . Také zjistit , kde a kdy se hraje NBA a NHL , když už je člověk v Americe , tak chce take něco vidět .  Na rozdíl od třeba takového Sea Worldu či Disney Worldu , které mají stalou celoroční otevírací dobu …. Také národní parky , které jsme chtěli navštívit , se v polovině října zavírají , takže se také stalo , že v Signal Mountain Lodge , v posledním otevřeném ubytování v Grand Teton NP jsme spali jejich poslední otevřenou noc, po nás už byla zavíračka . A to i přesto , že tam vládl slunečný a krásný podzim …. K tomu všemu zařídit  Andrejce , která se k nám připojila  až v San Diegu přelet z Evropy tak , aby  měla co nejpřímější přílet  a odlet zpátky pro ni do Evropy byl co nejblíže našemu odletu z Ameriky do Rijádu …Já měl do toho anesteziologickou konferenci v San Diegu , Ivča školení v Orlandu , toto byly jediné dva pevné termíny , kterých jsme se drželi . Když to všechno naplánujete , zamluvíte , zaplatíte a pak se zjistí , že třeba poslední start amerického raketoplánu je naplánován přesně asi za 5 hodin poté , co opustíte Orlando a dosedáte do New Yorku , tak to trochu zamrzí , neb při naší poslední cestě do Ameriky v roce 2008  jsme právě plánovali náš pobyt v Orlandu tak , abychom start viděli , jenže ten na poslední chvíli před startem odložili kvůli počasí , takže jsme opět utřeli nos … Na takovou věc musí mít člověk veliké štěstí a nebo pobývat dlouhodoběji na Floridě  … Holt , vše se stihnout nedá . Itinerář naší cesty je na konci tohoto cestopisu .

                                                                                                                              Karibik 2.10. - 12.10.2010

2.října 2010  brzy ráno  - do Ameriky letíme s našimi oblíbenými Saudi in šála airlines , které mají přímý let z Rijádu do New Yorku .Tam přesedáme na lehce zpožděný spoj do San Juanu , hlavního města Portorika . Na hotel se dostáváme místo plánovaných 8 večer až kolem 11 večerní , do toho všeho šílený časový posun , Patrik už dávno spí , takže ráno nás patrně vzbudí trochu dříve … ani nic nevybalujeme , neb na hotelu budeme jen jednu noc před odjezdem naší lodí Carnival Victory na druhý den večer . 3 . října po vydatné snídaní na střeše hotelu , ze které je krásně vidět na přístav i s Victory , jdeme na prohlídku města . Věci necháváme v úschovně hotelu , venku je pod mrakem , Jen co sejdeme k pobřežnímu opevnění , začíná pršet, naštěstí jen na chvilku . Historický San Juan je moc krásné staré opevněné město , hezky udržované a také s kouzelnými zákoutími …zvláště jejich historické pevnosti . San Juan býval mocným karibským přístavním centrem s náležitou vojenskou podporou a základnou  . Přímo naproti přes zúžené místo přístavního zálivu se tyčí velká budova likérky Baccardi vyrábějící tento oblíbený karibský rum . Navečer bereme věci z našeho hotelu Milán a jdeme pár stovek metrů k přístavu , než by to taxík objel v zácpě , bereme to raději  přímou cestou pěšky . Před lodí důkladná kontrola dokumentů , na lodi samotné zase důkladná kontrola zavazadel . To aby si tam někdo náhodou nevzal nějaký alkohol ( který vám tam ovšem rádi a za svoje ceny prodají )  a nebo třeba malý kapesní nožík ( který se na 5 ti týdenní cestování sejde , nikoli však na lodi … ) . A už šupky dupky do naší kajuty a také na obhlídku lodi . Byť je o něco větší než ta posledně , veškeré vnitřní uspořádání , restaurací , kasína , divadla jsou téměř totožné s tou předchozí . Dokonce i ředitel lodi a veškeré zábavy , malý usměvavý Brit Karl je stejný . Aspoň se nemusíme dlouze orientovat jako posledně . Ráno 4.října vysedáme na Amerických Panenských Ostrovech , konkrétně na ostrově Svatého Tomáše do krásného letního karibského počasí a jdeme kousek od přístavu přes velkou kupu obchodů směr spodní stanice lanovky na nádherný výhled na docela vysoký kopec nad přístavem . Když jsem tuto fotku viděl pár let zpátky někde v průvodci , říkal jsme si , toto musí být  ráj na zemi . A ono to tam také tak vypadá . Krásně zelený , hornatý ostrůvek se spoustou malých zálivů a okolních ostrůvků s jediným velkým zálivem , kde kotví krásně bílá velká loď a kolem dokola blankytný Karibik . A na obloze sem tam bílý mráček . Nádhera . Kocháme se tady přes hodinu ,  piknikujeme , fotíme se . Jakmile sjedeme lanovkou dolů , už nás čekají místní naháněči a nutí nám výlet ke krásné pláži na druhé straně ostrova . Nelhali . Opět krása , bílý písek , palmy a modrý Karibik . Joj , jak jsme klesli ve svých ambicích na naše společné dovolené od té doby , co se nám narodil malý potomek … Kde jsou ty treky po Zélandu , expedice po Bolívii , výšlapy po Himalájích , chtíče na Patagonii …. Ale snad tomu i ti malí časem dorostou a v nás se to nezmění . Ta touha po přírodě trochu jiné , než jsou jen pláže a výlety maximálně do 5ti kilometrů od hotelu ….. u večeře na lodi nám všichni poskokové , co se nám starají o dobré jídlo tady na lodi , zazpívají oběma Happy Birthday a přinesou malý dortík se svíčkou , který pak náš mladý vyžaduje u každé večeře , teda minimálně tu svíčku , neb to rád sfukuje . Takže závidí další dny okolním stolům , když někdo něco slaví . Je to ale moc hezké mít narození ve stejný den jako syn , byť už nejste jaksi za hvězdu v ten pro vás to slavný den …..5.října kotvíme v deštivé Dominice , neb takový slejvák , který se strhl po návštěvě místních vodopádů uprostřed tohoto sopečného a velmi hornatého ostrova , dlouho nepamatuju . Ale možná to také bude tím , že v Saudi , kde už pár let bydlíme , prší tak jednou , někdy i dvakrát za rok . I tak to byl ale pořádný lijavec … nicméně po výletu k vodopádům , místní botanické zahradě s přimáčklým autobusem pod mohutným stromem jako památce na hurikán před pár letý ( kdy se naštěstí nikomu nic nestalo ) , opět vyhlídce na přístav se zaparkovanou naší lodí , procházce mrholícím hlavním městečkem jsme zašli na jedno do místní hospůdky .  Jmenovalo se Kubuli a dalo se pít . Dvě jsem si vzal i ssebou do kapes , neb ty tak neprohlíželi při návratu na loď , narozdíl od tašek a batohů , které šly přes rentgen , jako by se šlo do letadla ….. Po večeřích jsme chodili na představení , které dávali hned dvakrát za sebou , v osm a v deset , to aby se na všechny dostalo . Kapacita sálu byla sice ohromná , ale problém byl ve večeřích ,  které se podávaly na lodi na dvě etapy ve dvou velikánských restauracích , kde měl každý svůj zarezervovaný stálý stůl . První večeřeli na šestou a druzí na půl osmou . Samoobslužné restaurace – pro ty , kteří si chtěli povečeřet míň nobl a hlavně rychleji - ovšem fungovaly neustále , 24 hodin denně , s ohromným množstvím jídla …..vše v ceně . Jen na barech a v kasínech se platilo … Jak jsem psal v posledním cestopise z lodi v roce 2008 , situace tady byla podobná . Kdyby tato loď zaparkovala někde u afrických břehů ,  všichni Afričani včetně všech zvířat v národních parcích by z toho žili přes rok  …6.říjen parkujeme na profláknutém Barbadosu , jedeme na výlet ponorkou . Přivezli nás k ní menší lodí . A  už jsme byli 40 metrů pod hladinou Karibiku . Jedna muréna , vrak potopené lodi , sem tam korál a velká hejna ryb , která se stále motala kolem ponorky . Hezké , ale jednou za život to stačí . Mnohem hezčí jsou korálové útesy Rudého moře se šnorchlem , kam tak rádi jezdíme . Odtud místním autobusem na údajně vyhlášenou hezkou pláž , na Barbadosu nejsou hory ani žádné jiné přírodní zajímavosti …. 7.říjen jsme na Svaté Lucii , kde jsme si předplatili výlet po ostrově  autem s návštěvou botanické zahrady ve středu tohoto hezkého a relativně velkého ostrova . Vynikající , sladké a chutné banány , ochutnali jsme také kakao ( ne boby , ale jen ten sliz kolem , který je výborný …. ) , čerstvý džus z karamboly , jackfruits ….mňam …. 8.říjen je posvátný den pro našeho mladého , neb jsme na ostrově Svatého Kryštofa , St.Kitts , a pojedeme na výlet kolem ostrova místní atrakcí , turistickým vláčkem . On se svými pohádkami o mašince Tomášovi měl z toho pocit , že je na pohádkovém ostrově Sodor , kde mašinky vozí turisty … stále nám nalévali daikiri s baccardi , až nám dospělým z toho nebylo jaksi fajn , zvláště když ty koleje se stále zatáčely kolem ostrova a ne a ne skončit . Nicméně panoramata byla moc hezká ….9.října máme být na ostrové Svatého Martina , St.Marteens . Ostrov, který si pamatuju podle jedné fotky , kde velká letadla jdou na přistání těsně nad hlavami opalujících se turistů na jedné z pláží . Poněvadž tam ale den předem byla bouře , velení lodi se rozhodlo pro náhradní program , a to velmi pomalou plavbu směrem k Portoriku , tedy celý den na moři …alespoň si pořádně užijeme horní paluby s bazény , tobogány ( na kterém se několikrát svezl i náš malý “podmírák ” , neb byl o něco menší , než se vyžadovalo k samostatnému vstupu sem … ) , minigolfového hřiště ( na kterém Patrik každý den poctivě trénoval ) a jiných atrakcí … 10. října se vyloďujeme opět v San Juanu , vrací mi zabaveného 12 letého Chodícího Janka , konečně si ho můžu otevřít …v San Juanu půjčujeme auto a jedeme na východní část ostrova k největšímu radioteleskopu na světě , v Arecibu . Já ho znám ale spíše z jedné z bondovek - Golden Eye . Kolem hezká příroda , Ivča byla ale docela znechucená , kam sem ji to zavedl . Nicméně ale lepší než zase další den na pláži … Vtipnou příhodu mi později o Arecibu vyprávěla v Orlandu , kde chodila na jeden ze zdravotnických seminářů , kde s ní ve třídě byli dva lékaři z Portorika . Když jim říkala , že jsme tam začínali naše putování po Americe , byli nadšení . Když se jí zeptali , co se jí na Portoriku líbilo , a ona kromě velmi známého deštného pralesa El Yunque řekla že u radioteleskopu v Arecibu , málem těm portorikáncům vypadli kukadla , jak říká náš mladý …. 11.října jsme ráno na pláži , neb nemůžeme 3 letému prckovi u snídaně říct, že zase se nejdeme koupat do moře , stejně jako včera . Takže až po vyblbnutí se ve vlnách lehce před polednem vyrážíme na západ ostrova k výše zmíněnému deštnému pralesu , který byl opravdu moc hezký . Jednu velkou iguanu a blíže neidentifikovatelného hada jsme viděli před vjezdem do parku , v parku už ani papouška , příroda ale byla nádherná …udělali jsme si asi dvouhodinovou vycházku k hezkým vodopádům, kde se dalo okoupat , což jsme my s Patrikem a asi dalšími deseti vycházkáři udělali , bylo to bezva osvěžení .  Cesta k vodopádům byla směrem dolů , nahoru zpátky  k autu jsme předpokládali menší obstrukce ze strany Páti , nicméně jsme ho zabavili hrami a závody , takže to sám vyšel vpohodě sám až nahoru .

                                                                                                                        USA  12.10. - 21.10. 2010

12.října nás čeká dlouhý přelet směr Wyoming  v USA . S krátkým  mezipřistáním v Atlantě a trochu delším , 5 ti hodinovým v Salt Lake City . Na letišti se nám čekat nechce , Ivča na informacích objevuje leták , kde nabízí prohlídku středu města zdarma . Včetně dopravy . Proč ne . Jak z toho ale později vylezlo , byla to mormonská organizace , která vás zavezla k jejich svatostánkům uprostřed SLC . Naštěstí byli milí , do ničeho nás nenutili a ukázali nám ten jejich Vatikán . Docela prima odpoledne . Večer už půjčujeme auto v Jacskson Hole přímo na letišti a jedeme se ubytovat do příjemného hotýlku . Jak na druhý den ráno 13.října  zjišťujeme , manažer je z Česka , takže s ním ráno dáváme u snídaně kafe a on nám dává rady na přístí týden . V obchodech jsme dokoupili nezbytné zimní doplňky , které  v Rijádu jaksi nemáme a vyrážíme směr Grand Teton National Park . Nádhera . Sluncem zalité podzimními barvami hýřící velehory , teda s vrcholky přesahujícími 4 kilometry nadmořské výšky . Takové o dost vyšší Vysoké Tatry na podzim . Průzračná jezera . Spousty bizonů , jelenů a srn , na medvědy , kteří se tu take hojněji vyskytují jsme nenarazili . I sobi jsme viděli , poslední den , sice trochu na dálku . Pozdě večer přejíždíme do Yellowstone National Park ubytovat se do Old Faithful lodge , stařičkého ale krásně stylového hotelu v gejzír landu těsně vedle stejnojmenného gejzíru , ve kterém dříve přebývali i 4 američtí prezidenti , Takže takový trochu ikonický hotel . Jen co otevřete hlavní dřevěné dveře – celý hotel je ze dřeva  - dýchne na vás atmosféra minimálně o 100 let dříve . Ohromná vstupní hala s ještě větším centrálním krbem , kolem kterého v naskládaných pohodlných křeslech posedávají hosté se skleničkami v ruce , restaurace , obchůdky se suvenýry , z horních pavlačí se jde k pokojům … Protože výše zmíněný gejzír chrlí svou dávku vřelé vody  přibližně každých 90 minut , ještě  večer se ptám na jeho ranní program . To ale nedokážou říci , že až ráno . 14.října budíme se před sedmou a ihned vybíháme navlečení do všeho , co máme k dispozici , ke gejzíru . Za chvilku bude vycházet slunce a je hrozná zima . Nabalení jak polárníci gejzír obcházíme a hledáme hezké místo na pozorování a focení při východu sluníčka . S východem slunce je to náramná podívaná , z místa se stále kouří a najednou se sykotem začne tryskat vařící voda po necelé dvě minuty . A protože těch gejzírů je kolem dokola velké množství , syčí to téměř odevšad . Ne všechny ale chrlí vodu v pravidelných intervalech a ne všechny jsou aktivní . Tento je ale spolehlivý a tím i tak známý .  V téměř každém, i neaktivním fumarolu ale bublá horká voda a syčí pára …Po snídani vyrážíme autem na okružní jízdu po Yellowstone , s mapkou z visitors centra je lehké si udělat program a vidět to nejzajímavější . A že tu je toho hodně ke shlédnutí . Pánví , kde je naakumulováno větší množství zřídel je hodně , mezi tím vedou naučné stezky , jen se musí hlídat male děti trochu vice , neb všude kolem vás je vaříci voda ….Stejně tak i na druhý den 15.října začínáme našim Starým Věrným a pak jedeme opět na sever tam , kde jsme to včera nestihli projet a prohlédnout … Mammoth Hot Springs  které jsou slabým odvarem krásných vápníkových teras v tureckém Pamukale ,  Norris Geyser Basin je jako by z oka vypadl novozélandským Wai-o-Tapu , v Canyon Village je Grand Canyon of Yellowstone , takový menší bráška Grand Kaňonu v Coloradu , Yellowstone Lake ,  které vyplňuje centrální převelikánský kráter je mnohem větší než jezero na Novém Zélandu u Tongaria … prostě taková nádherná přírodní mixtura všeho , co je spojeno se sopečnou aktivitou . Ještě když vám na to krásně svítí podzimní sluníčko a barvy lesa a všeho , co je v létě zelené se mění tu do žluta , tam do červena … Supervulkán , který dřímá pod Yellowstonským Národním Parkem dal o sobě naposledy vědět asi před 650 tisíci lety s tím , že se aktivuje každých právě 650 až 700 tisíc let . Z pohledu lidského života tu ještě asi dlouho bude krásný národní park  , z geologického pohledu ale sopka vybuchne pozítří a všechno krásné , co tady od poslední erupce vzniklo , zanikne a s tím i život možná v celé Severní Americe a Bůh ví kde ještě . Bude to katastrofa celosvětového významu . Ale zpátky od chmurných představ a vyhlídek . Yellowstone opouštíme navečer a jdeme se ubytovat Zpátky do Grand Tetonu do krásné lodže pod Signal Mountain , s nádherným výhledem na tyto krásné hory s velikánem Mt.Moran  přes jezero Jaskson . 16.října dopoledne ještě procházka kolem jezera , projetí míst , které jsme nestihli při našm prvním dnu tady a po obědě už na nás čeká letadlo , které nás přepraví přes Salt Lake City tentokráte s tak krátkým  mezipřistáním , že tak tak stíháme spoj do San Diega , kam letím já na anesteziologickou konferenci a ostatní za zábavou . Hned po ubytování na hotelu se jedu ještě zaregistrovat a obhlédnout velikánské konferenční centrum , odtud jdeme na uvítací recepci na baseballové hřiště místních San Diego Padres . Kameraman chodí mezi tisícovkami anesteziologů z celého světa a ejhle , kdo je to na velkoplošné obrazovce na stadionu – náš Patrik . Z recepce jedu zpátky na letiště , kam má přiletět Patrikova starší ségra Andrejka až z odtud předaleké Vídně . Měla mezipřistání s přesedáním v New Yorku , napsal jsem jí sice podrobně , jak má přesednout na velikém letišti JFK v NY , přesto jsem nebyl klidný až do té doby , než mě prozvonila z letadla , že už právě dosedla do San Diega . Radostné setkání a hurá na hotel . 17.října já jdu na celý den na konferenci , zbytek výpravy do vyhlášeného ZOO , jak na potvoru poprchává …18.října já ráno opět na konferenci , odpoledne všichni přijdou za mnou a jdeme na prohlídku místní maríny , kde perlou je velikánská vysloužilá letadlová loď Midway , veterán z války v Perském Zálivu . Ne že bych byl fanda amerického válečného tažení kdekoli ve světě , na techniku se ale podívám rád . S Andrejkou jdeme do fronty na stimulátor stíhačky F 104 a oba dva zjišťujeme  , že byť je to koncipováno pro laiky , ovládat takový stroj a ještě ve vzdušném souboji , to chce hodně pevné nervy , prázdný žaludek a spoustu tréninku . Na horní palubě prolézáme všechny Tomcaty , Hornety , Sikorské  a Intrudery a opouštíme toto zabijácké monstrum, které sloužilo od roku 1945 až do roku 1992 celých 47 let americké armádě . 19.října ještě krátce na konferenci  a hurá do Los Angeles .Teda hurá , nějak nám opět nevychází počasí , prší a je tak vcelku na nic . Odpoledne ale jdeme naštěstí na basket a ten je v hale . Na hvězdné Los Angeles Lakers s Kobem Bryantem , Pau Gasolem , Lamarem Odomem …. Hrají proti Utah Jazz s mým oblíbeným Sergejem Kirilenkem , který tentokráte vyučil i namyšleného Koba a Jazz vyhráli . Měli jsme to štěstí , že jsme přišli docela brzy a dostali jsme se průchodu , kterým jdou  hráči na plac . Takže všichni kolem nás prošli , někteří se i zastavili , davali podpisy a nechávali se fotit . Kobe ale proběhl rychlostí , jako by už jel sám na koš…Navíc , v průběhu zápasu jsme seděli kousek nad lavičkou Jazz . Protože Kirilenko hrál skvěle , o time outu  v poslední čtrtině  zápasu  jsem sešel až těstě nad jejich lavičku , abych si ho zblízka vyfotil , předtím ale jsem , když se on díval  směrem ke mně do hlediště , zvedl palec nahoru , on to zaregistroval a usmál se na mě . Po basketu se jedeme ubytovat do milého hotýlku hned za China Theatre na Hollywood Boulevard tam , kde jsme spali v roce 2006 , při naší první návštěvě L.A. 20.října brzy ráno se jdeme podívat , v dešti , k China Theatre na otisky rukou a nohou spolu s podpisy slavných herců , fotíme se u hollywoodských hvězdiček v chodníku , v Muzeu Maddame Tausaud s Marilyn Monroe , zastavujeme se u Kodak Theatre , kde se každoročně předávají Oskaři . Byť je nevlídně , necháme se všichni zlákat na tour po známých místech tohoto hříšného města . Takže krátce zastavujeme u hotelu , kde Richard Gere vyznával lásku Julii Roberts v Pretty Woman , projíždíme kolem baru , který vlastní Tom Cruise , později jedeme kolem jeho obrovitánského domu na ještě větším pozemku v kopcích v Beverly Hills , stojíme pod oknem ložnice , kde skonal Michael Jackson , fotíme se u kovaných dveří Ringo Starra plného hvězdiček a další a další … až na to prokleté počasí , prší a prší a do toho docela zima . Jdeme se osušit na hotel , pak ještě už vlastním autem jedeme k místu , odkud je vidět na nápis Hollywood , dále projíždíme znovu kolem míst známých osobností směrem k Santa Monica , hezkému pieru a současně konci slavné Route 66 a po pěkném západu slunce  jedeme zpátky směr San Diego , kde se večer po cestě ubytováváme v motelu , abychom ráno 21. října mohli vrátit auto a stylově tramvají , kvůli Patrikovi , který se na ně vždycky s oblibou dokázal dívat i celou hodinu – sedl si na lávku a pozoroval mašinky připomínající mu ty jeho oblíbené z jeho pohádek o mašince Tomášovi – projeli přes celé San Diego až na hranice s Mexikem , které jsme prošli pěšky . Teda tu hranici a vzali za hranicí hned prvního taxika směr letiště v mexické Tijuaně . V tramvaji jsem se dal do řeči s místní učitelkou , která vytřeštila oči když nás uviděla i s kufry a dověděla se , že jedeme směr Tijuana . Pak jsem jí ale vysvětlil , že jen na letiště a odtud do Mexiko City a to už byla klidná . Nelíbila se jí jen ta Tijuana a malé dítě s námi . Prý tam v poslední době není vůbec bezpečno a američtí občané jsou pravidelně informováni o nevhodnosti byť jen jednodenní navštěvy tohoto příhraničního města . Mexiko City je prý ale jiné kafe , tam jezdí hodně turistů a nějaké pochybnosti o bezpečnosti si mexikáni nemohou dovolit , přece jenom turisti platí dolarem ….

                                                                                                                      Mexiko 21.10. - 27.10. 2010

Na letišti hned první úředník , přes kterého se musíme dostat neumí anglicky a Ivča se svou již slabou španělštinou z něj vypáčí , že musíme zaplatit každý asi 35 dolarů navíc v místní měně , což ještě nemáme směněno , za jakýsi poplatek , přičemž Iva se mu snaží namluvit , že my víza nepotřebujeme … dělá velmi zaneprázdněného , navíc je u něho hafo lidí s tím, že každému za chvíli letí letadlo , takže mi nezbývá , než vystát frontu ve směnárně , koupit jakési potvrzení ,vyplnit ho pro nás všechny čtyří a zpátky za tímto byrokratem , kterého stejně nasadila úmyslně místní mafie s tím , ať zkásne všechny turisty neumějící španělsky , což podle řeči jsou téměř všichni kolem nás , navíc nervozně sledující hodinky a čas do odletu toho jejich letadla  ….. sice ve stresu ale stále v dobrém čase procházíme rentgeny , kde se nám další z celníků snaží namluvit , že Patrikův dětský bambinton jsou vlastně tenisové rakety , které nemůžou na palubu , takže je musíme vyhodit . Neoblomný blbec , který si nenechal vysvětlit , že je to hračka pro 3 leté dítě , která prošla všemi rentgeny od Malajsie , kde jsme mu to koupili přes Singapur , Saudi a  USA ….. začínám mít odpor k mexikánům …. Nalétáváme nad  Mexiko city , ohromné megaloměsto s více než 20 miliony obyvatel se rozprostírá v ještě větší kotlině 2 kilometry nad mořem a obklopené sopkami Popocatepetl a Iztacichhuatl . Máme vše jako na dlani . Na letišti váhám , zda půjčit auto a cítit se sice svobodný co se týče pohybu v tomto chaotickém městě , nebo za téměř stejné peníze objednat taxi i s řidičem na místa , která potřebujeme vidět .  Tedy Teotihuacán severně nějakých 40 kilometrů od Mexico City a prohlídka vlastního Mexico City . Z pohodlnosti volíme druhou variantu a děláme moc dobře , neb tady i s GPS by člověk bloudil v dlouhých zácpách , které místní taxikář dokáže šikovně objet …Pozdní odpoledne přijíždíme k Teotihuacánu , velkým pyramidám a chrámům , které tu stojí od nepaměti a o kterých se ani neví , kdo a proč je tady postavil . Až někdy před 800 lety je objevili Aztékové a pojmenovali si je podle svého . Teotihuacán vznikl podle archeologů někdy v druhém a prvním století před Kristem a v době svého největšího rozkvětu kolem roku 500 našeho letopočtu zde žilo přes 200 tisíc lidí , tedy více  než v té době ve starověkém Římě . Patřilo k největším městům na světě ve své době . Kolem roku 800 našeho letopočtu však civilizace , která ho vytvořila a obývala a prováděla zde i lidské oběti v souvislosti a nebeskými úkazy , beze stopy zmizela neznámo kam . Až poté přisli Aztékové a pojmenovali si celý rozlehlý komplex po svém . Teotihuacán znamená v překladu Místo , kde se člověk stává bohem . Když ale Cortézova výprava v 16. století procházela tímto místem , pyramidy byly téměr celé zasypány a představovaly jen jakési vrcholky malých kopců , takže španělstí dobyvatelé si jich ani nevšimli . Až v 19.století začaly vykopávky , při kterých se pyramidy dostaly do dnešní podoby a byly objeveny také podzemni jeskynní komplexy pod celým areálem . Pyramida Slunce je třetí největší pyramidou na světě , po Cheopsově v Egyptské Gíze a pyramide v mexické Cholule  a po rekonstrukci měří 65 metrů na výšku . Místo je  údajně nabito zvláštní energií , a tak každý , kdo na ni po svých vystoupá , si na pár let dopředu nabije svoje vnitřní  baterie … My jsme na druhý den 22.října  vystoupali na oboje ,  na vrchol Pyramidy Slunce i do poloviny menší Pyramidy Měsíce ( výše už se na tuto pyramidu nedalo dostat ) a  kde jsme byli úplně sami . Neb jsem celou naši výpravu vzbudil již při východu slunce , rychlá snídaně a jsme první u právě otevřeného areálu u brány 5 , ze které je to kousek k Pyramidě Slunce a nemusíte se trmácet celou dlouhou Alejí Mrtvých .  Můj cíl byl jasný , než dorazí mastňáci , jak říkáme organizovaným zájezdům , z Mexiko City , my už budeme mít prohlídku za sebou . A povedlo se , ranní sluníčko a rozjímání s výhledem na celý ještě prázdný komplex Teotihuacánu z pyramidy Slunce byl úžasný . Odpoledne přejíždíme s našim taxikářem do Mexico City , zastavujeme se u Basiliky de Guadeloupe , nejsvatějšího to symbolu Mexika a podle toho , co se o ní píše i celé Latinské Ameriky , kde je stará katedrála z 15.století i nová , současná .  Ke zjevení Panny Marie zde došlo v roce 1531 o od té doby je toto místo svaté . Po prohlídce se jedeme ubytovat do Centa Historica , kousek od Zocala , druhého největšího náměstí na světě ( po Rudém náměstí .. ) a centra dění v Mexico City . Vedle Zocala je i Templo Mayor , mayské ruiny chrámu jejich dávného hlavního města Tenochtitlánu , vedle kterých je spousta mayských tanečních skupin tančících do rytmického bubnování . Kdo si je chce vyfotit , musí předem zaplatit , 10 pesos stačí , kdo se chce jen dívat , nemusí platit nic . Kolem spousta stánků se suvenýry , místní pouliční kuchyní a různými umělci . A do toho tisíce lidí …Policii lze také občas zahlédnout , takže se tu člověk cítí i relativně bezpečně . Při západu slunce hezká atmosféra u Metropolitní Katedrály , kde se to vše odehrává a která ohraničuje Zocalo ze severní strany . Na večeři jdeme do jedné z restaurací na střeše budov , ohraničující toto náměstí a sledujeme šrumec hezky z výšky . 23.října jdu ještě v ranním sluníčku z hotelu směr Zocalo , ostatní ještě chrní na hotelu . Dopoledne opouštíme hotel a přelétáme opět s místními aerolinkami Interjet směr Merida na poloostrově Yucatán vstříc novým poznatkům o Mayské a Toltécké kultuře . Merida je moc hezké starobylé město v srdci Yucatánu , navíc je sobota , takže všude plno lidí . Procházíme krásná zákoutí , je teplo , obloha bez mráčku . Situace se ale dramaticky mění při našem přejezdu směr Chitchén Itzá , kam se chystáme na večerní Sound and Light Show . Směrem , kde leží Chitchén Itzá leží na obloze ohromný bouřkový mrak , ke ketrému když se přibližujeme , dští jeden blesk za druhým . Naštěstí blesky ustávají těsně před představením , na které přicházíme lehce později díky naší neznalosti španělštiny . Představení je moc pěkné , byť je španělsky . Bydlíme v krásném hotýlku nedaleko ruin , které důkladně prozkoumáváme následující den 24.října . Vyrážíme opět brzy ráno po snídani , kdy ruiny jsou ještě

liduprázdné a můžeme si to vychutnat bez davů , které se nahrnou až po desáté hodině . Do té doby my už ale máme téměř vše prolezeno a také odvyprávěn krutý příběh tohoto posvátného mayského města místním průvodcem . Mayové toto místo sice v 7. století vystavěli , nicméně kdo zde krutě vládl , byli Toltékové a jejich kněží , kteří sem přisli v průběhu 10.století z centrálního Mexika z města Tula . Obřady lidského obětování se tu prováděly jako na běžícím páse jednak v chrámu na Pyramidě Opeřeného Hada -  Quetzalcoat neboli Kukulcan , která byla a je symbolem tohoto města , v dalším chrámu kousek od pyramidy a další oběti se shazovali zaživa do nedaleké cenoty Sagrado , což je typyckým přírodním úkazem na Yucatánu , kterých je zde kolem 8 tisíc . Cenota je velká přírodní studna , mnohdy o průměru i přes 50  metrů s hloubkou další stovky metrů s tím , že voda je hluboká i 50 metrů . Sem se oběti shazovali spolu se šperky zatížené tak , aby se jim bezva plavalo .. v té době plavání moc rozšířené nebylo , takže oběti dlouho netrvalo jít ke dnu . Ale to co prováděli Toltékové u svých zajatců , kterým zaživa vyřezali srdce , které obětovali slunci , nám naskakovala husí kůže .  No a kůži z nebohého zajatce stáhli a nárok na oblečení do ní měl ten , který zajatce přivlekl . Oblíbeným sportem byla pelota , sport vzdáleně připomínající basketbal . S tím , že koš byl ne horizontálně ale vertikálně a nepoužívaly se ruce ale jen nohy a trup .  Po každém zápase byl obětován jeden hráč uříznutím hlavy  , dodnes se neví , jestli po zásluze ten  z vítězného družsta či poražený . Hlavy se napichávaly na kůl a byly poté vyobrazeny na podestě chrámu . Ještě dnes je jich tam vyobrazených opravdu hodně . Prostě Toltékové byli řezníci , to mně nikdo nevymluví , a náš průvodce nám vpodstatě o ničem jiném nevykládal … Pyramida Kukulcán má 4 schodiště po 91 schodech , to je 364 schodů vedoucích nahoru k centrální pošíně , s ní celkem tedy 365 schodů jako dnů v roce . Má 18 teras stejně jako měsíců v májském kalendáři . A tak by se dalo pokračovat dál v popisu tohoto symbolu Chitchén Itzá .  Odpoledne se jdeme koupat do sousední cenoty Ik Kil , kde se žádné pozůstatky po obětování nenašly . Je součástí hotelu a koupání v ní , to je něco nezapomenutelného .  Čisťounká průzračná voda , schody v bočním tunelu až ke hladině , spousta lidí kolem . Patrikovi půjčujeme plavací vestu , přece jenom hloubka vody je přes 50 metrů . A nad vámi úzký průzor směrem k obloze , ze kterého přepadávají přes hranu cenoty liány tropických rostlin . A ve vodě spousta endemických slepých kočičích ryb zvyklých života v podzemí . Nádhera .

Odtud přejíždíme na pobřeží Karibiku k další, už jen čistě mayské památce , ruinám města Tulum . Jednoho z nejhezčích , vzhledem k jeji poloze na břehu moře . Budeme zde po další 2 dny , většinou na pláži , takže na prohlídku bude dost času . Asi 200 kilometrů jižněj se přes sousední Belize prohání hurikán Richard , proto první den je moře rozbouřené , nicméně sluníčko . Na ruiny se jdeme podívat 25. října odpoledne , je tu moc hezky . A navíc žádná řezničina , alespoň dle našeho předchozího průvodce , se zde nekonala . Čistě mayská památka s romantickými výhledy na Karibik , která sloužila jako přístavní město pro velké město Coba . 26.října odpoledne přejíždíme do Cancúnu , takového Acapulca Karibiku . Šílený koknglomerát hotelů , kterých je tu na tisíce . Hezké pro mexický rozpočet , který je odsud  pumpován penězi turistů hlavně z USA , dovolenou tady si ale nedovedu představit , už  jsme asi někde jinde . Na noc se v jednom z hotelů na pobřeží ubytováváme , koupeme odpoledne a i na druhý den ráno v Karibiku a v poledne 27.října letíme směr USA .

                                                                                                                         USA 27.10. - 2.11. 2010

Nejdříve mezipřistání v Miami , kam jdeme na pobřeží se najíst do mojí nejvíc nejoblíbenější restaurace Bubba Gump Shrimp Co , projít kousek po corniche vedle svatostánku NBA – haly místních Heat .  V roce 2008 jsem na nich byl , v čele  s Dwaynem Wade , škoda , že je neuvidím letos , když posílili o LeBrona a Chrise Boshe …Navečer přelétáme do Orlanda , na 5 dnů . Jednak tady má Ivča školení a také proto , že je tady velká koncentrace atrakcí pro naši mládež . A vlastně i pro mě . Takže hned první den , 28.října , kdy má omladina ještě chuť vidět i něco jiného než kosatky v Sea Worldu či Disney Word , jedeme do nedalekého vesmírného střediska NASA v Cape Canareval . Byli jsme tady také před 2 lety, ale neviděli jsme díky vojenské letecké přehlídce to hlavní , proč jsme sem tehdy jeli .  Space Shuttle na rampě . Stál sice na stejné rampě jako stojí nyní , opět těsně před startem , tentokráte už jeho posledním , ale díky letecké přehlídce byly prohlídky odpalovacích ramp zrušeny . Takže až letos se dostáváme na blízký dohled Discovery , jeho start nám ale stejně jako posledně unikne , tehdy kvůli nepřízni počasí , nyní je start naplánován těsně po našem odletu z Orlanda směr New York . Co se dá dělat . Vidět start chce notnou dávku štěstí  , nebo permanentí rezidenci na Floridě ….nicméně prohlídka stojí za to , fotíme se u Saturnu V , jedné z největších kosmických raket , které kdy byly člověkem vyrobeny . Sloužila take k vynesení Apolla k Měsíci . Rozměry této rakety jsou impozantní , všichni jsme se cítili pod ní jako malí mravenci . V muzeu si dále můžeme sáhnout na malý vzorek měsíční horniny , později na letišti v Orlandu při odjezdu také na vzorek z Marsu . Po prohlídce muzea a odpalovacích ramp jedeme zpátky do střediska NASA , kde Patrika přemlouváme před stimulátorem startu raketoplánu , ať si při vstupu stoupne na špičky nohou , aby byl trošilinku větší a prošel tam přes kontrolu s námi také . No vysvětlujte to 3 letému prckovi . Nakonec ho tam s přihmouřením obou očí vpustili a takovou srandu už jsme dlouho nezažili . Strašný hukot motorů při startu , vertikální poloha v všichni jsme se třepali jak sulc . Andrejka se na Páťu stále usmívá , Páťa neví , jestli má brečet nebo se smát taky … no a pak mu málem vypadla kukadla , jakmile se loď otevřela nad Itálií a Sicílii …ještě dlouho pak každému ukazoval , jak se při tom startu do vesmíru třepal …Ze 3D kina jsem musel s Páťou odejít , neb mu to nedělalo dobře , pořád před sebe sahal ručkou a chtěl to , co se mu zdálo ve 3D těsně před ním, chytit . Večer jdeme s Andrejkou na basket , otevírací zápas sezony mezi místními Magic proti Washington Wizards . Já jedu intuitivně k hale , kde jsme byl na Magic před 2 lety , postavili ale novou velkou arénu , takže chvilku bloudím v zácpě , nicméně na basket se dostáváme včas . Magic v čele s Dwightem Howardem a novou posilou Vince Carterem  suveréně válcují Wizards , hned po zápase jsme opět u malého průchodu , kterým jdou hráči do šaten , Any si na obě hvězdy Magic i sáhne ,  Howard těsně předtím hodí do hloučku jeho tenisky , které přistanou snad metr za mnou , škoda že jsem sit toho nevšiml a zrovna ho fotil . A nárukávníky dá klukovi , který stál hned vedle mě . Hmmm, snad příště . 29.října jdeme na kosatky do Sea Worldu , představení se oproti tomu , co jsme viděli předloni hodně změnilo a ztratilo na atraktivnosti .  Loni totiž jedna z kosatek přímo při vystoupení zabila svého cvičitele , chvilku váhali jestli s tím pokračovat a pak změnili program tak , že už za  nima nesmí nikdo do vody . Pak vystoupení delfínů , tuleňů , podvodní tunel se žraloky , pinguini atd . A za dva dny znova . s tím, že už tam s námi šla i Ivča a děcka si nakrmila delfíny přímo z ruky . A byly z toho nadšení . i Any , i Patrik . Předtím ale večer stále ještě 29.října jdeme na Not Too Scary Halloween Party do Disney Worldu . Dostat se tam , i když jsme bydleli v Lake Buena Vista , to je zážitek . Nechat auto na jednom z odstavných parkovišť a odtud další snad půlhodinu autobusem . Lidí tam bylo strašně moc, neb je to velmi populární akce , kdy spousta lidí jde v kostýmech svých oblíbených hrdinů jak kreslených tak hraných filmů . A do toho přehlídka na hlavní kolonádě snad všech disneyovských filmů , při temném osvětlení , nádhera . Ještě dlouho nám v uších zněla hudba z Happy Halloween ….a ohňostroj kolem jejich zámku Buena Vista , úžasné …jdeme ještě na nějaké atrakce a do postele se dostáváme až kolem půlnoci …30.října dáváme oddychový den , obchody , kterých je tu spousta …31.října jak jsem už psal , nakrmit delfíny , Ivči už škola skončila , takže jde s námi , ještě jednou kosatky , delfíni a všude tam, kde jsme to včera nesíhali , třeba takový hezký Arktický svět , kam jsme přiletěli vrtulníkem , teda stimulátorem . Také paráda . Navečer se přesunujeme směr New York , na dva dny . Večer bereme z letiště taxíka , neb s takovou bagáží jet jinak na Manhattan ani nemá smysl . Před halou stojí hlouček taxíkářů , kteří nabízí své služby , bereme jednoho , ze kterého se později vyklube Pákistánec , který sice tvrdí , že už tu dělá taxikáře přes 20 roků a zrovna minulý týden měl bouračku , takže musí jezdit s vypůjčeným autem . Přesto že má GPS , náš hotel mu nic neříká , naštěstí si pamatuju přesnou adresu na Forsyth street podle mého oblíbeného autora detektivek , vytahuju svoji GPS a naviguji ho na hotel , neb nás chtěl zavézt místo na Mahattan na Brooklyn . Po této zkušenosti vím , že kdybych náhodou neměl někdy práci , pojedu do NY dělat černého taxikáře . V půjčovně si půjčím veliké auto s GPS a budu postávat před letištní halou , nejlépe večer , dvakrát třikrát to otočím na Manhattan a za pár hodin mám vyděláno ….  1.listopadu ráno jedeme nejdříve k Soše Svobody , odtud kolem pozůstatku Dvojčat na Dolním Manhattanu směr Centrální Park , 5.Avenue … večer je zápas NHL mezi místními NY Rangers a Chicagem , na ledě je celkem 5 čechoslováků , takže skoro jako domácí extraliga . Atmosféra se ale oproti NBA nedá srovnat , u basketu hala fandí celý zápas , stale se něco děje , tady to vře jen při golu , kterých padne jen 5 . A o přestávce docela nuda , teda proti basketu … Dávam si jedno pivo za pouhou dvacku ( dolarů ) , kupuju nějaké suvenýry na památku na můj první zápas NHL a zpátky domů na hotel , šíleným newyorským metrem , vyznat se v něm , to chce hrstku odvahy … Náš poslední  den v NY 2.listopadu začínáme vyhlídkou z Empire State Building , krásné podzimní počasí s vynikajíci viditelností . Trávíme tu skoro celé dopoledne . Pak přes Times Square  směr opět Central Park  a prodejna Apple na 5.Avenue , do toho ještě nějaké nákupy pro Andrejku . A den je fuč , musíme zpátky na hotel , objednat taxi , tentokráte místního číňana , protože hotel , kde jsme bydleli je na okraji čínské čtvrti na dolním Manhattanu ,  tentokráte o něco levnějšího než mazaného Pákistánce . Any to letí asi dvě hodiny před námi , přímý směr Vídeň , my to máme také přímé , směr Rijád ….

 USA pictures - Tady jsou fotky z USA                                              Karibik foto                                           Mexiko foto                             Back to main page - Zpátky na hlavní stranu 

                                                                                                           Tady je itinerář našeho putování po Severní Americe :

  USA pictures - Tady jsou fotky z USA                                             Karibik foto                                     Mexiko foto                                      Back to main page - Zpátky na hlavní stranu